Čtvrtý titul mistra světa na skifu vybojoval Ondřej Synek o první zářijové neděli ve francouzském Aiguebelette. O den dřív sledoval v televizi jiného Ondřeje – Cinka, který se úspěšně popral o svou první elitní světovou medaili v cross country. „Moc jsem mu držel palce a jeho výkon mě hodně motivoval pro můj vlastní závod,“ přiznal třiatřicetiletý veslař na úvod našeho rozhovoru. Ondřej Synek má ke kolům mimořádně blízko. Na horském i silničním v rámci přípravy často trénuje. Kdyby se nestal veslařem, nejspíš by zvolil cyklistiku.

Ondřeji, loni jsi bikery překvapil skvělým výkonem při ČT Author cupu v Jizerkách, kde jsi dojel pouhé tři minuty za vítězným Škarnitzlem. Letos se tě soupeři obávali, ale zbytečně. Proč?

Loni jsem na Author cup trénoval trošku víc než letos. Na cyklistický trénink jsem neměl tolik času jako loni, kdy jsem po měsíci Synekúplného volna po veslařském šampionátu začal tři týdny před závodem obden najíždět nějakých 50 až 60 kilometrů. Není to moc, ale ani úplně málo. Trochu jsem se připravil, protože jsme se s kamarádem, se kterým na kole jezdím, docela hecovali (směje se). Kámoš nakonec dojel kolem 50. místa, já tuším 17. Chytl jsem se rychlé skupiny. Tenhle závod postrádá složitější terén, je hlavně o šlapání a při veslování člověk fyzičku nabere. Závody na kole jsou však pro mě těžší o to, že na podzim mám kolem 108 kilo a tahat tu váhu do kopců není sranda. Zejména když šlapu se šedesáti až sedmdesátikilovejma klukama. 

Škoda, že se v cyklistice nezávodí podle váhových kategorií, že?

To by mi vyhovovalo. Vždycky si říkám, že mě nesmí předjet nikdo těžší. Nevím, jestli se mi to ale letos podařilo (usmívá se). Na Author cup jsem vůbec netrénoval. Veslařský šampionát se konal o týden později než obvykle a kvůli stavbě bazénu jsem si pak dal větší volno. Závod jsem jel prakticky z „vejkopu“, jenom v pondělí jsem se projel 40 kiláků a pak šel rovnou na ten závod. Podle toho to taky vypadalo. První půlka byla ještě relativně dobrá – jel jsem někde kolem 60. až 80. místa, ale pak jsem strašně vytuhnul (znovu smích). Přišly křeče a protrápil jsem se až do cíle. Nejhorší závod na kole, jaký jsem zatím absolvoval! Letos jsem jel ještě Kolo pro život na Brdech a Mladou Boleslav. Můj hlavní cíl při hromadných závodech je nezranit se. Po startech se hodně bojím, bývá to masakr! Většinou nechávám všechny odjet a pak je v prvním kopci sjíždím. Čelo mi sice ujede, ale pro mě je priorita nespadnout. Jedu si to svý.

Jakou roli hraje cyklistika ve tvé přípravě?

Synek v Račicích.Na kole jezdím hodně rád, ať už na silničním, nebo horském. Na biku přece jen raději. Nejde však o žádnou velkou kilometráž, protože hodně času samozřejmě strávím na vodě. Na jaře však na silnici pravidelně najedu kolem tisíce kilometrů. To je můj cyklistický základ. Kolo pro mě představuje doplněk – nejčastěji regenerační ve formě vyjetí po těžkém tréninku na skifu. Někdy mám v rámci odpolední fáze na výběr – buď hodinu na vodě, nebo se projet hoďku až dvě na kole. Občas se mi poštěstí, že se u nás ve Staré Boleslavi dostanu na trénink party, která jezdí od hospody Modrá Hvězda. Každou středu se tam scházejí hobíci a docela se to mastí (směje se). Většinou objedeme sto kiláků, což mi nenaruší veslařský trénink.

Tvůj největší soupeř Mahe Drysdale z Nového Zélandu taky jezdí hodně na kole, dokonce prý závodí i v průběhu veslařské sezony. Cyklistickou přípravu jste s trenérem Milanem Dolečkem odkoukali od něho?

Ne, to ne. Na kole bych trénoval v každém případě. Mahe však jezdí ještě víc než já. Kolo má denně zařazené jako jednu Doma je Ondřej Synek ve Staré Boleslavi. tréninkovou jednotku. Pokud vím, absolvuje tří až čtyřhodinové túry. Jezdí hodně, protože měl v roce 2010 problémy se zádama a lékaři mu doporučili, aby nevesloval dvakrát denně, ale jen jednou a druhou fázi nahradil něčím jiným. Vybral si kolo a výsledky v závodech má prý vynikající. Cyklistika je pro veslaře dobrý tréninkový prostředek. Potřebujeme silné nohy.

Nezkusil jsi coby majitel „časovkářské figury“, někdy časovku na silnici?

Zatím ne, ale myslím si, že by to mohlo být docela dobrý. Právě kamarád, se kterým na kole trénuju, startuje pravidelně na začátku sezony v jedné časovce do kopce, která trvá kolem 12 minut, což je zrovna úsek pro mě. Na kole vydržím do hodiny úplně všechno. Pak se mi to trochu zlomí. Buď umřu, nebo se nastartuju a jedu dál (směje se). Silniční závod třeba na pět hodin by pro mě byl ale už moc dlouhej. Vyžadoval by speciální přípravu.

Je ve sportech jako veslování a cyklistika důležitější talent, nebo trénink?

Těžko říct přesně, ale myslím si že hlavní složkou úspěchu je tak z devadesáti procent trénink. Je zásadní, ale důležitá je i psychika. Být vyrovnaný! Všichni si myslí, že trénuju málo, ale já si myslím, že trénuju dost. To, co já odjedu, nikdo z ostatních odjet nedokáže i když je toho tak zvaně málo. Veslování je specifické v tom, že do talentu musíme zařadit i schopnost snášet fyzickou bolest, která je v závodě na dva kilometry, který trvá kolem sedmi minut, enormní kvůli značnému podílu absolvování tratě v kyslíkovém dluhu. Talent je i v tom dokázat jít kolikrát přes závit. Nevyhrává ten, kdo má nejvíc natrénováno, ale ten kdo nejvíc překoná svoje limity!

Synek při tréninku v Račicích.Někdejší veslařský šéftrenér Přemek Panuška, který nyní úspěšně působí u německé reprezentace, tvrdí, že čeští veslaři trénují oproti světu málo – tak 70 procent toho, co je  běžné. Podle něho jste ve světovém veslování výjimkou v tom, že menší objem tréninku je pro vás optimální.

Myslím si, že pohled na mou přípravu je zkreslený. Může se zdát, že v objemu trénuju míň. Ve startovním poli světových závodů se pohybuju patnáct roků. V posledních osmi letech jsme se naučili upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Diskutuju o tom i s cyklistama. Není důležité na kole strávit osm hodin denně, ale třeba jen tři. Avšak ve větší intenzitě! Snažím se to tak dělat i při veslařské přípravě. Neujedu na vodě každý den 40 kilometrů jako Němci. Ujedu třeba jen 30, ale opravdu naplno. Když se bavíme s ostatníma závodníkama ze světa, diví se: ty jedeš odpoledne jen 12 kilometrů? Odpovídám jo, jo, ale odjedu to za 50 minut. Oni vyplazí jazyk, protože jim tahle porce trvá třeba 60 minut. V tom je ten rozdíl.

Jaké další sportovní aktivity zařazujete s trenérem do přípravy?

Zkusil jsem si i krátký triatlon a docela mi to šlo. Jednou týdně je na plánu plavání, takové speciální dechové cvičení. Na jeden Synek s lodí. nádech čtyři tempa pod vodou a takhle jedu padesát minut v kuse, což je docela náročný. Když mi to hodně dobře jde, občas zvládnu i pět temp.

Začíná příprava na olympijskou sezonu…

Do olympijských her závodit na kole asi nebudu, nemá cenu riskovat. Zlomit si ruku pár měsíců před olympiádou by bylo hloupé. Každopádně mě cyklistika baví a chci se k závodům na kole po olympiádě vrátit.

Čekáš, že ti Milan Doleček v přípravě na Rio naloží v zimě těžší tréninky než v běžných letech, kdy se koná „jen“ mistrovství světa?

Zůstaneme u osvědčených tréninků. Proč měnit něco, co funguje? Zejména v posledních třech letech, kdy se mi vždycky podařilo vyhrát mistrovství světa. S blížící se olympiádou spíš malinko naroste motivace. Záleží, jak se projeví v tréninku, protože občas je přemíra motivace  kontraproduktivní. Příliš nažhavený člověk se může „odvařit“ a další trénink je pak horší. Uvidíme, jak to zvládneme, ale myslím si, že dobře. S trenérem jsme zdravě namotivovaní a těšíme se na to.

Čtyřikrát jsi se stal mistrem světa a doma máš dvě stříbrné olympijské medaile. Cítíš tlak okolí na to, co všichni očekávají?

Jasně, každý se mě ptá, kdy bude zlato (směje se). Snažím se to nevnímat a vypouštět. Myslím si, že z olympiády je každá medaile úspěch. Zlatá je samozřejmě nejvíc. Beru to tak, že je to sport a když se to nepodaří, tak se to nepodaří! V životě se třeba podaří jiný věci.

Vyhovují ti delší soustředění mimo domov? Vypadnout ze stereotypu.  Zejména tréninkový úsek v Praze na Vltavě mezi Modřany a Jiráskovým mostem je přece jenom dost krátký a po tolika letech tréninku asi dost nudný, ne?

MBADelší soustředění mimo domov úplně nenávidím! (směje se). Na jaře mě po osmi letech čeká soustředění v Livignu. Je to ráj cyklistů a samozřejmě si s sebou bereme kola. Jinak jezdím jen v zimě na běžky. V létě pravidelně absolvujeme dva týdny na vodě ve vysoké nadmořské výšce, ale jinak prakticky na soustředění vůbec nejezdím. Mám rád svůj klid a zaběhnutý režim.

Jak dlouhou profesionální kariéru ještě plánuješ?

Baví mě to furt! Teď mám před sebou metu – olympiádu v Riu a pak se rozhodnu co dál. Občas mě samozřejmě přepadnou návaly, že už se mi nechce tolik dřít a přemýšlím o konci sportovní kariéry. Jindy mě však napadají úplně opačné myšlenky. Když přicházejí pozitivní impulzy, mám chuť závodit dál. Takže uvidím. V roce 2008 jsem si dal po olympiádě v Pekingu cíl pokračovat do roku 2010, kdy se konalo mistrovství světa na Zélandu. Tam jsem získal svůj první titul mistra světa. Od té doby jedu dál už spoustu dalších sezon. Uvidím, zatím jsem zdravej a baví mě to.

Celý rozhovor s Ondřejem Synkem si můžete přečíst v prosincovém vydání magazínu Mountain Bike Action, který právě vychází.

Text Manfred Strnad       Foto  Pavel Myška a archív Ondřeje Synka

 

Ondřej Synek je čtyřnásobným mistrem světa na skifu. Další čtyři zlaté medaile z evropského šampionátu, devět prvenství veOndřej Synek. Světovém poháru skifařů a dvě stříbné olympijské medaile (2008, 2012) ho pasují na jednoho z nejúspěšnějších sportovců české i československé historie. Synek se kromě veslování věnuje i horským kolům. Rád trénuje se skupinou bikerů a silničářů ze Staré Boleslavi, kde bydlí. Zůčastňuje se i závodů v cross country. Jeho nejlepším cyklistickým výsledkem je 17. místo při loňském ČT Author cupu v Jizerkách, kde bez většího speciálního tréninku dojel pouhé tři minutky za vítězným Škarnitzlem. Ondřej Synek se narodil v říjnu 1982 a od roku 2011 je ženatý. S manželkou Pavlou má pětiletou dceru Alici a tříletého Matyáše. Pod vedením trenéra Milana Dolečka st. se připravuje na svou čtvrtou olympiádu. První velkou medaili získal v roce 2003 ve dvojskifu společně s Milanem Dolečkem ml. na světovém šampionátu v Miláně. Ondřej Synek měří 199,5 cm a váží v rozmezí 100 kg -v závodní sezoně až 108 kg – na podzim před zahájením přípravy na další sezonu.