V závěru loňského léta neměl snadné období. Ačkoli patřil k nejlepším bikerům světa, hrozilo Cinkovi, že v sezoně 2017 zůstane bez profesionálního angažmá. Jeho dlouholetý tým Multivan Merida se ze sféry MTB stáhl. Mohlo by se zdát, že o bronzového medailistu ze světového šampionátu 2015 (Andora) bude v jiných týmech zájem, ale ukázal se opak. Nakonec zakotvil v silniční cyklistice – v novém World Tour týmu Bahrain-Merida. U zrodu tohoto projektu stál Vincenzo Nibali, kolem něhož je tým vytvořen. Ondřej Cink hned na úvod letošního jara prokázal, že může být nejen řadovým domestikem, ale dokonce i hlavním „strážcem“ lídrů v dojezdech horských etap. S Ondrou jsme se sešli v cyklistické kavárně Colabrone – spojené s obchodem – na hranici pražských čtvrtí Zličín a Řepy. Šestadvacetiletý Ondřej Cink tady našel spolehlivé zázemí pro období, kdy zrovna necestuje po závodech nebo tréninkových kempech. Po sérii jarních etapáků měl po delší době volno. Celé tři dny! Když tuto skutečnost sděloval, objevil se na jeho tváři široký úsměv. Krátce nato však už odjel na Gardu za další přípravou směřující k právě probíhajícímu etapáku Kolem Romandie, kde „pečuje“ o Jona Izaguirreho. Další závodní program? Dauphiné Libéré! Cestu k nominaci na Tour de France má Ondra otevřenou…

Ondro, co vás ve World Tour silniční cyklistice nejvíc překvapilo?

Musím říct, že polovina lidí na tom kole neumí jezdit (směje se). Poznal jsem to už na prvních dvou závodech. Mají výkonnost, ale Ondřej Cink.půlka lidí si s kolem moc technicky nerozumí. Proto vznikají pády. Asi by jim prospěla průprava na horských kolech. Mají problém s pohybem v pelotonu, ve sjezdech, jak se chovat ke kolu. Dám příklad – když spadne v pelotonu někdo vpředu, ti co jsou za nima se leknou, berou za brzdy. Když člověk vezme na doraz za brzdy, hned leží. Přitom se dá v klidu dobrzdit. Už jsem takových situací zažil spoustu, že to přede mnou spadlo. Vyřešil jsem to tak, že jsem šel do nějakého smyku, ustál to a v pohodě dobrzdil. Někteří závodníci jsou zbrklí a pro kolo nemají pořádný cit.

Ještě se k tématu pádů dostaneme v souvislosti s kotoučovými brzdami. Vraťme se však o několik měsíců zpět… Po pravdě řečeno, řada odborníků vám po přechodu na silnici nepředpovídala zrovna skvělou budoucnost. Cyklistický svět jste překvapil výkony v etapových závodech jara a taky na klasice Strade Bianche. Překvapil jste taky sám sebe?

Určitě jsem nečekal, že to půjde takhle hladce. Austrálie a Andalusie nebyly ještě závody úplně top obsazené – tam to šlo líp, ale v Katalánsku a Baskicku už byla větší konkurence. Poznal jsem, kde jsem, kam zatím patřím a na čem je třeba zapracovat. Výkonnostně jsem na tom dobře a to mi v prvním roce stačí, abych si získal pozici v týmu a novou smlouvu. Budu na sobě dál pracovat.

Bikový svět jste opustil rád, nebo prostě nebyla jiná možnost?

Ondřej Cink na oficiálním týmovém snímku. Přestoupit na silnici jsem neplánoval a pořád jsem měl v MTB svoje cíle. Jenže nastal problém, že Merida skončila. Taiwan přestal spolupracovat a chtěl se soustředit hlavně na silnici. O horská kola přestával být zájem, začala se víc prodávat elektrokola. To by až takový problém nebyl, mohl jsem si hledat jiný tým MTB, že jo. V podstatě jsem v té době už sám chtěl změnu. Zjišťovali jsme možnosti, ale reakce nepřicházely. Obvolali jsme všechny týmy, posílali maily, ale vůbec žádný zájem o mě nebyl. Vlastně se jeden tým ozval – Bianchi, ale tam se mi to moc nezdálo. Kamarádím s Honzou Vastlem a od něj jsem zjišťoval, jak to u nich chodí. Se zázemím moc spokojenej nebyl. tak se mi to celé moc nelíbilo. I jednání s nima nebylo úplně jednoduchý. Od jiných týmů nepřišly žádné odpovědi, což mě překvapilo, protože v ratingu jsem byl v Top 10 a ve Světovém poháru jsem skončil taky v Top 10. K tomu čtvrté místo na mistrovství světa a o rok dřív bronzová medaile.

To nemá logiku. Jedině snad, že by to byla otázka financí a šetří se…

Je to taky možný, protože v MTB je teď trochu krize. Není to jen proto, že skončilo pár týmů, ale v těch současných mají omezenější finance všude. Museli to podle mě osekat, takže se tohle vysvětlení nabízí. Týmy radši vezmou závodníky, kteří se pohybují kolem třicátých a čtyřicátých míst, než aby měli zájem o kvalitnější závodníky. Na základě rostoucího zájmu veřejnosti o silniční kola však vznikl nový tým Bahrain-Merida.

Kdy přišla nabídka na silnici?

Už jsem začínal být nervózní, když pořád nic nepřicházelo. Pustil se do toho manažer evropské Meridy z toho týmu, který zrovna skončil. Oni mají kontakty už od dob Lampre a znali se s novýma lidma z Bahrainu i s majitelem Brentem Copelandem. Můžu poděkovat Meridě z Německa. Dá se říct, že pro mě v novém týmu vybojovali místo. Bylo to opravdu na poslední chvíli, smlouvu jsem podepsal, když jsem byl v říjnu na dovolené a jsem moc rád, že to vyšlo.

Jaké to je v týmu, co se týká tréninku? Nepochybně jde o velkou změnu. V MTB jste pod vedením německého trenéra Christopha Weisse vyznával vysoké intenzity. Tehdy jste si takový typ tréninku pochvaloval. Příprava na etapové závody však musela přinést značnou změnu zvyklostí…

Chtěl jsem si prosadit, abych se mohl připravovat podle dosavadního trenéra, ale tým si platí čtyři  odborníky, tak to neprošlo. Musel jsem svého trenéra opustit.

Jak těžký byl přechod na silnici? O kolik narostl objem přípravy?

Trénink se mi zase úplně otočil. Jezdím víc – prostě dýl a nejezdím příliš velkou intenzitou, kterou do sebe dostávám spíš závodama. V kilometrech je to o polovinu víc. Od začátku roku mám do poloviny dubna najeto přes osm tisíc. Na bikách to bylo kolem čtyř tisíc.

V přípravě na světový šampionát 2015 jste si pochvaloval kratší a intenzívnější tréninky, které vám ve vysokohorské Andoře přinesly bronzovou medaili…

Pro cross country to bylo určitě dobré, ale na silnici takový trénink zase tolik nepotřebuju a musí se to otočit.

Dá se říct, že ještě pořád těžíte z rychlosti nedávné MTB přípravy?

Asi ve mně něco zůstalo. Postupem času to odchází a adaptuju se na něco úplně jiného.

Čtyři trenéři – čtyři tréninkové skupiny?

Ano, je nás 26 závodníků, ale nevím přesně, kdo koho trénuje.

Kolik soustředění jste zatím absolvoval pohromadě s celým týmem?

Zatím jedno. Deset dní společně v Chorvatsku, byl tam například i Nibali.

Jak probíhá příprava mimo soustředění?

Absolvuju ji sám. Skupina pro Grand Tour trénuje pohromadě – třeba na vysokohorském soustředění, ale jinak se připravuju sám.

Kolik jste absolvoval letos závodů?

Začal jsem etapákem v Austrálii, pokračoval etapami v Andalusii. Pak přišlo Strade Bianche a  etapáky Kolem Katalánska a Baskicka.

V každém z těch závodů jste byl dost vidět…

V Austrálii jsem měl úkol zůstávat s lídrem Viscontim až do konce, co to šlo. Nemusel jsem pracovat jako klasický Tým Bahrain-Merida na čele.domestik a byl jsem hlavní pomocník až do závěru – v kopci. To samé se odehrálo na Andalusii, kde jsem se snažil vydržet co nejdýl s dalším lídrem, kterým byl tentokrát Jon Izaguirre. Kvůli tomu, že náš lídr upadl v časovce, jsem se vlastně časovkou dostal do Top 10 a pak nás čekala už jen jedna etapa. Díky tomu jsem byl vpředu (pozn. celkově na 9. místě, 1:48 min. za vítězným Valverdem). Na Strade Bianche jsem byl určený jako pomocník Nibaliho společně s Viscontim – měli jsme s ním zůstat co nejdýl, ale tam se bohužel vyskytly technické problémy a pády a najednou jsem se ocitl v první skupině. Sice jsem na to neměl, ale peloton pak už rezignoval a přestal nás dojíždět a dojel jsem do cíle sám na celkem slušném místě (pozn. 18., nejlepší z týmu Bahrain-Merida).

Měl jste už možnost jet od začátku na sebe?

Na Katalánsku mě díky výsledkům předtím a výkonnosti postavili jako lídra. Sbíral jsem tam velké zkušenosti, protože v závodě jela spousta kvalitních týmů a v každém z nich byli tři výborní vrchaři. Skupina v kopci se rozrostla třeba na třicet lidí, kteří byli schopní bojovat o desítku nebo i top 5. Tam jsem se dozvěděl, že výkonnost mám, ale potřebuju adaptaci, což trvá tak dva roky, než si zvyknu na délky etap. Dokážu s nima jet jeden den , ale pak … Potřebuju si zvyknout na regeneraci, protože oni dokážou jet další den úplně stejně, nebo jsou na tom spíš ještě líp, protože se pomalu rozjíždějí – těma závodama. Já na tom tak ještě nejsem. Na bikách jsem byl zvyklý jet jeden závod na doraz a pak si okamžitě dávat volno a zase se pomalu rozjíždět v tréninku směrem k dalším závodům. Teď je pro mě důležité, že jsem týmu dokázal, že výkonnostně na to mít budu a jsem rád, že tým o mě má zájem i do budoucna a musím pracovat na adaptaci, což se stane závodama po boku největších hvězd. Chce to prostě závodit a závodit…

Jaký je Nibali? Jak se spolu bavíte? Anglicky?

On moc anglicky nemluví. Těch Italů je tam hodně a anglicky moc neumějí. Vlastně se nebavíme (směje se). S Nibalim jsem se viděl jednou, na soustředění a jednou na Strade Bianche. On trénuje se skupinou na Giro, tak se nepotkáváme. Zatím.

Co vás letos ještě čeká? Tour? Vuelta? Jsem v širší nominaci na Tour de France, je nás teď 12, ale nevím, kdy se definitivně vybere devítka nejlepších.

Nejbliží program?

Ondřej Cink s týmovými kolegy před startem deštivé první etapy Tour de Romandie.Romandie a pak tam mám napsané Dauphiné. To bude asi poslední test před Tour de France, kde se rozhodne o nominaci na Tour. V květnu nebudu mít nic – v té době máme dvanáctidenní  vysokohorské soustředění na Tenerife.

Vysokohorské prostředí vám dělalo vždycky dobře. V Andoře jste ve dvou tisících zajel bronz na mistrovství světa v roce 2015.

Dělalo, ale praktikovali jsme to trošku jinak. Střídavě jsem ve výšce spal ve stanu a pak trénoval intervaly. Postupně jsme se dostali až do dvou tisíc. Běžně jsem se pohyboval v normální výšce – Kithbühel je kolem 700 metrů nad mořem. Tady to je teď tak, že jsme nahoře pořád. Bydlíme a spíme skoro ve třech tisících. Zatím s tím nemám zkušenosti. Uvidím v květnu na Tenerife. Skupina s Nibalimi tam byla už třikrát.

Na jak dlouho máte podepsanou smlouvu?

Podepisoval jsem ji na rok, už teď se ale řeší smlouva na další sezonu.

Pokračování rozhovoru s Ondřejem Cinkem, ve kterém se mimo jiné dozvíte, za jakých podmínek uzavíral smlouvu, najdete na PelotonSportu v úterý 2. května.

Text: Manfred Strnad     Foto: Pavel Myška a Bahrain-Merida/Bettini-Photo