Třiatřicetiletý Fabian Cancellara obhájil loňské prvenství v Ronde van Vlaanderen a stal se teprve druhým ne-Belgičanem, který závod vyhrál třikrát. Poprvé se to podařilo Fiorenzo Magnimu (1949 – 1951) přezdívanému Flanderský lev. Cancellara podobné označení odmítá. „Nejsem žádný lev. Jsem Spartakus z Flander!“ smál se u podia. Z vítězství se raduje vždy, ale jeho gesta v cíli prozradila, že tentokrát se jedná o něco mimořádného. Zimní přípravu mu narušilo zranění, výkonnost doháněl v únoru kompletním závodním programem v arabské poušti, cítil se unavený a dával najevo, že už moc dlouho ve své kariéře pokračovat nehodlá. V samotném závodě se mu postupně kvůli pádům rozpadl tým Trek a přesile musel odolávat osamoceně až do finále.  V koncovce si perfektně načasovaným spurtem poradil s trojicí Belgičanů – Van Avermaet (BMC), Vanmarcke (Belkin), Vandenbergh (OPQS). 

Po celý závod si počínal dominantně zejména tým OmegaPharma-QuickStep, kterému se podařilo udržet i po dvou stovkách kilometrů na čele čtveřici jezdců  Boonen, Terpstra, Štybar a Vandenbergh, zatímco Cancellara a také Sagan se museli spolehnout převážně sami na sebe. Odvážně zútočil Van Avermaet, k jehož zadnímu kolu vyslala Omega Vandebergha. Do cíle zbývalo dvacet kilometrů a jejich náskok se přiblížil minutě. Cancellara stejně jako loni zaútočil na předposledním kopci – Oude Kwaremontu (17 km do cíle), ale místo Sagana se ho tentokrát chytil jako klíště Vanmarcke. Pětadvacetiletý Belgičan přiliš nestřídal a tak musel Cancellara dojíždět ztrátu několika desítek vteřin na vedoucí dvojici Van Avermaet – Vandenbergh téměř sám. Na Paterbergu (13 km do cíle) se to ještě nepodařilo, ale v poslední desítce kilometrů už jela pohromadě čtveřice, z níž vzešel vítěz.

„Zůstal jsem izolovaný hodně brzy a v konci jsem měl jen malou podporu. Ale takový je sport,“ realisticky zhodnotil pády svých kolegů Cancellara se ohlíží. Fabian Cancellara. Neuvěřitelně smolný závod prožil zejména Stijn Devolder. Vítěz Ronde z let 2008 a 2009 se měl držet u Cancellary co nejdéle, ale dva totálně „likvidační“ pády ho vyřadily ze hry. V obou případech to vypadalo, že belgický mistr odjede z „bojiště“ sanitkou, ale vždy nasedl na kolo a nakonec dorazil do cíle s necelými deseti minutami ztráty na vítěze. „Na mítinku před závodem jsme si řekli, že se nesmíme dostat do defenzívy a jet pořád blízko čela. V posledních 40 kilometrech jsem však nikoho ze svého týmu neviděl,“ postěžoval si Cancellara. „Sám jsem potom musel jet defenzívně, ale zřejmě to byla jediná možnost, jak se úspěšně dostat do cíle,“ popsal vynucenou změnu taktiky v průběhu závodu „Spartakus z Flander“. „Něco jsem se snažil udělat na Kwaremontu. Zvedli jsme se, abychom dojeli ty dva na čele. V televizi to mohlo vypadat, že si hraju, ale nebylo tomu tak. Snažil jsem se celou naší čtveřici přimět k tomu, abychom neztratili náskok a dojeli až do finiše. Zůstal jsem sám a nakonec nastal boj každého s každým. Muž proti muži,“ popsal závěrečné kilometry Cancellara, který za týden vyjede do obhajoby dalšího loňského vítězství – na trase mezi Paříží a Roubaix. Tuto francouzskou klasiku vyhrál už třikrát. Případným čtvrtým triumfem by vyrovnal rekordmany Rogera de Vlaemincka a Toma Boonena.

Terpstra a Boonen. „Když se ohlédnu zpět za průběhem závodu, udělali jsme dobře, když jsme se drželi na čele v technických pasážích, kde se mimořádně často padalo. Spousta jezdců odjela domů sanitkou, což se nám vyhnulo. Z toho můžeme být šťastní, i když jsme závod nevyhráli. Myslím, že také v konci jsme si počínali správně. Mohli jsme skončit lépe, kdyby nám v konci fungovala vysílačka. Neměli jsme dost informací. Niki na nás mohl počkat a v šesti bychom se možná dotáhli do čela. Sedmé místo odpovídá mé současné formě. Po 230 kilometrech jsem se cítil velmi dobře – skoro na vítězstvví. Ale posledních 30 kilometrů ještě potřebuju zlepšit. Letos poprvé jsem závodil více než šest hodin. Obvykle mám už za sebou víc těžkých závodů, ale pod vlivem okolností to letos nešlo (pozn. přítelkyně Boonena nedávno potratila a on vynechal část závodního programu). Tréninkem se nedá závodní intenzita nahradit. Výsledek odpovídá mému současnému závodnímu zatížení,“ zhodnotil své působení Tom Boonen.

„Když jsme měli na čele čtyři lidi, rozhodl se Stijn správně, že pojede za Van Avermaetem. Zasloužil si tam být. Je velmi silný. V posledních Fabian Cancellara a Zdeněk Štybar. 40ti kilometrech přemýšlíte, jak nejúčinněji dál postupovat. S kým odjet? Vydrží únik? Dojde za hromadný spurt? Je to dost loterie. Na Kwaremontu se ukázali jako nejsilnější Cancellara a Vanmarcke. Fabian byl v okamžiku svého útoku čtyři pět chlapů přede mnou a bylo mi jasné, že se k němu nedostanu,“ přiznal Zdeněk Štybar. 

Výsledky 98. ročníku Ronde van Vlaanderen: 1. Fabian Cancellara (Swi) Trek Factory Racing, 2. Greg Van Avermaet (Bel) BMC Racing Team, 3. Sep Vanmarcke (Bel) Belkin Pro Cycling Team, 4. Stijn Vandenbergh (Bel) Omega Pharma – Quick-Step Cycling Team všichni 6:15:18, 5. Alexander Kristoff (Nor) Team Katusha +8, 6. Niki Terpstra (Ned) Omega Pharma – Quick-Step Cycling Team +18, 7. Tom Boonen (Bel) Omega Pharma – Quick-Step Cycling Team +35, 8. Geraint Thomas (GBr) Team Sky +37, 9. Björn Leukemans (Bel) Wanty – Groupe Gobert +41, 10. Sebastian Langeveld (Ned) Garmin Sharp +43, 11. Vincent Jerome (Fra) Team Europcar, 12. Marcus Burghardt (Ger) BMC Racing Team oba +1:12, 13. Nicki Sörensen (Den) Tinkoff-Saxo +1:15, 14. Dries Devenyns (Bel) Team Giant-Shimano +1:19, 15. John Degenkolb (Ger) Team Giant-Shimano, 16. Peter Sagan (Svk) Cannondale, 17. Filippo Pozzato (Ita) Lampre-Merida, 18. Zdeněk Štybar (Cze) Omega Pharma – Quick-Step Cycling Team, 19. Sylvain Chavanel (Fra) IAM Cycling, 20. Sébastien Minard (Fra) AG2R La Mondiale, 21. Yoann Offredo (Fra) FDJ.fr, 22. Edvald Boasson Hagen (Nor) Team Sky, 23. Tony Gallopin (Fra) Lotto Belisol vš. +1:25, 24. Laurens De Vreese (Bel) Wanty – Groupe Gobert +1:35, 25. Oscar Gatto (Ita) Cannondale +1:41, 26. Iljo Keisse (Bel) Omega Pharma – Quick-Step Cycling Team … 31. Jan Bárta (Cze) NetApp-Endura, 32. Bradley Wiggins (Gbr) Sky vš. +1:43.

-Red-    Foto: OPQS/Tim de Waele