Jak spávně trénovat? Tuhle otázku si pokládají nejen „hobíci“, ale také profesionálové, jejichž svěřenci dobývají světové medaile. Jak správně skloubit trénink vytrvalosti s intenzitou? A která z těchto složek sportovní přípravy je důležitější? Při hledání odpovědi na tyto otázky pozval PelotonSport k diskuzi Milana Dolečka – trenéra trojnásobného držitele olympijské medaile Ondřeje Synka a Přemysla Panušku, který se jako první český kouč prosadil v německém vrcholovém sportu. V rozhovoru se oba veslařští trenéři vyjadřují nejen k problematice veslování… Ostatně Ondra Synek i jeho přemožitel Mahe Drysdale jsou vynikající cyklisté. Čtyřnásobný mistr světa na skifu Ondřej Synek přivezl z Ria bronzovou olympijskou medaili. V říjnu čtyřiatřicetiletý veslař neúnavně dobývá sportovní úspěchy světového formátu nepřetržitě čtrnáct roků. Přes naprosto unikátní sbírku triumfů Synkovi jeden chybí. Ten nejcennější – olympijské zlato. Občas čelí kritice, že by mohl trénovat více. Co si o tom myslí jeho trenér Milan Doleček? Jaké jsou zkušenosti Přemka Panušky po dvou letech v roli reprezentačního trenéra ženského dvojskifu Německa, který dovedl loni k bronzové medaili na mistrovství světa?

Milan Doleček se s Přemyslem Panuškou v diskuzích o koncepci tréninku utkávali patnáct sezon. V mnohém se shodli, v lecčems však mají na tréninkový proces odlišný názor. Ten Dolečkův je podepřený medailemi Synka. Není však tajemstvím, že fenomenální český skifař trénuje méně, než je u světové veslařské špičky zvykem. Jeho trenér musel svou koncepci přípravy často obhajovat, až nakonec dostal v přípravě Synka „volnou ruku“. Vždyť skifař dobývá jednu medaili za druhou! Nejsou však jeho úspěchy především výsledkem mimořádného talentu? Přímo se nabízi otázka: Dosáhl by na kýžené olympijské zlato, pokud by trénoval více? „To se nikdy nedozvíme, protože měnit Ondrův úspěšný model přípravy v jeho věku už nemá smysl,“ říká jeho trenér Milan Doleček v diskuzním duelu s Přemyslem Panuškou. Jeho názorový oponent je zastáncem velkých objemů přípravy. Po patnácti letech práce v českém veslování dostal loni nabídku z Německa a stal se prvním českým trenérem u některého z reprezentačních týmů této sportovní velmoci. Jeho svěřenkyně Mareike Adamsová a Julia Lierová získaly překvapivou bronzovou medaili na světovém šampionátu loni ve Francii. Letos posádku zasáhla změna na postu háčka pouhých sedm týdnů před odletem do Ria, která obhajobu medaile nepochybně ovlivnila. I tak je vítězství v malém finále (celkově sedmé místo, tedy stejná pozice jako u skifařky Mirky Knapkové) úspěchem narychlo sestavené posádky.

Milane, třetí olympijská medaile Ondry Synka je samozřejmě velký úspěch, nicméně po sérií titulů mistra světa v něm už Milan Doleček, trenér Ondřeje Synkamnozí viděli olympijského vítěze. Údajně měl nejlepší funkční parametry za celou svoji kariéru.

Nejlepší funkční parametry měl v době, kdy ještě nevyhrával. Je to o něčem jiném. Ondra moc testů neabsolvuje, maximálně testy prahů. Například aerobní práh měl historicky nejlepší 470 wattů a teď před olympiádou kolem 450 wattů. I tak se jedná o velice dobrou hodnotu. Výkon v Riu ovlivnila bolest zad. Některé tréninky nemohl dojet až do konce. Vyhodnotit proč nevyhrál olympijské finále je složité. Ve hře je víc okolností. Která z nich byla rozhodující, se nikdy nedozvíme.

Dobře, na vítězi olympijského závodu skifařů Mahe Drysdalovi bylo vidět, jak extrémně moc touží po třetím olympijském zlatu. Ondra v tomto srovnání působil navenek trochu „zadrženě“.

Mahe je od přírody rváč, který se pere i když to nejde. Ondra ho na mistrovství světa porazil dvakrát po sobě po rovnocenné přípravě bez jakýchkoli komplikací. Vyhrál však vždycky jen o kousek! Okolí nám dávalo dlouho najevo, že Ondra prostě musí vyhrát! Když v takovém prostředí žijete, pomalu tomu začínáte taky věřit a říkáte si, že Mahe je už starší (pozn. třicet sedm roků) a mohl by zpomalit. Jenže to není pravda. Ještě není tak starej, aby zpomalil. Ondra nejel v Riu ve své normálně pohodě tak jako na mistovství světa loni a předloni. Ve své loňské formě by třeba porazil oba dva – Drysdalea i Martina. 

Znamená to, že Ondra Synek nebyl na olympiádě v Riu v pohodě kvůli cestování a časovému posunu? Loni mi v rozhovoru řekl, že je domácký typ a celkem nerad jezdí na soustředění a raději trénuje ve svém obvyklém prostředí.

Dlouhou cestu za oceán bych v tom neviděl, ale tristní byl už začátek olympiády. Mlelo ho to. Na trénink jsme cestovali daleko, k tomu nutnost vstávat hodně brzo ráno. Rozjížďka byla hrozná kvůli vlnám. Ještě nebyl vyladěnej na spaní a už chtěl podávat velké výkony. Říkal jsem mu, že to chce trpělivost, že je čas, ať vydrží. Začátek olympiské regaty byl pro Ondru psychicky náročný. V semifinále se mu ale jelo už výborně. Druhý den ve finále se mu však už tak dobře nejelo. Trochu si myslím, že v tom bylo moc chtění a nechal se ovlivnit okolím, které ho přesvědčovalo, že prostě dojede první! Ještě nikdy nebyl na olympiádě třetí, tak má teď bronzovou medaili (směje se). Pořád je to olympijská medaile! Až jednou medaile přestaneme vozit, vzpomeneme si, že nám nebyla dost dobrá bronzová z olympiády. Ondra získává dvanáct let po sobě každý rok medaili! Skoro tu jeho výdrž nechápu, protože žádný ze soupeřů tohle nedokázal. Ani Mahe Drysdale, který měl občas výpadek a odpočíval. Ondra jede v zápřahu pořád a nějakým zázrakem se umí kousnout a má ten sport pořád rád. 

Čtyřnásobný mistr světa Ondřej Synek. Bavit se o sportovní budoucnosti Ondry Synka je asi příliš brzy? Za čtyři roky mu bude tolik, kolik je letos Mahe Drysdaleovi…

Hodně záleží na zdravotním stavu jeho zad. Na operaci se nechystá, to by byla nejzazší možnost. Záleží na jeho hlavě. Vždycky měl chuť pokračovat v další sezoně. Je otázka, nakolik ta chuť bude stačit. Zatím odpočívá a budoucnost neřešíme. 

Máš představu o tom, jak Novozélanďan trénuje?

On něco loni prezentoval na stránkách World Rowing, Ondra mi to ve zkratce přeložil a když jsme údaje vyhodnotili, zjistili jsme, že trénuje v zásadě úplně stejně.

Stejný objem? To je překvapivé. Novozélandská škola založená legendárním atletickým trenérem Arthurem Lydiardem je pověstná velkým vytrvalostním základem. Desítky let z ní těží novozélandští běžci středních a dlouhých tratí, veslaři, dráhoví cyklisté…

V objemu se jejich trénink liší, ale systém je stejný. Jádrem přípravy je u něho podobně jako u nás dvakrát týdně laktátový trénink a k tomu dvakrát až třikrát týdně posilování. Mahe ale jezdí víc posilovnu na vodě.

Jednou ses vyjádřil v tom smyslu, že příprava Ondry Synka je šetrná. Znamená to menší objemy a trénink postavený hlavně na intenzitě?

Ano, odjakživa! Bývalý ústřední trenér Přemek Panuška mi vždycky vyčítal, že máme najeto málo kilometrů a když jsme v roce 2010 (pozn. po prvním titulu mistra světa) vyhodnocovali přípravu, řekl mi, abych nikomu údaje o počtu kilometrů v přípravě Ondry Synka radši neříkal (směji se oba).

Přemysl Panuška s posádkou německého olympijského dvojskifuPřemysl Panuška: Roky jsem byl blízko tréninku Ondřeje Synka. Zpočátku jsem s tím samozřejmě  trochu bojoval, protože jsem přemýšlel v podobném duchu, jako jste právě diskutovali. Nakonec jsem se smířil s tím, že tahle specifická cesta je pro obrovský talent, jakým je Ondra Synek, správná. V podstatě se u něho ovšem nevyzkoušel extenzívní model tréninku. Možná je to dobře. To je můj závěr po patnácti letech, kdy jsem jeho přípravu sledoval zblízka. Zřejmě je dobře, že neproběhly experimenty tímhle směrem, protože on je skutečně specifický případ. Ve světě ovšem není mnoho závodníků, kteří trénují tímto způsobem. Ve světovém veslování převládá extenzívní model přípravy.

Milane, nepřemýšleli jste někdy s Ondrou o změně tréninku ve smyslu nasadit v některé sezoně, například poolympijské, větší objemové dávky jako základ pro budoucnost?

Ondra takovou přípravu ani nechce. Pokud bychom se do něčeho takového pustili, možná by byl za ty dlouhé roky tak unavený, že by už ani nezávodil. Odjakživa tíhnul v tréninku ke kvalitě a intenzitě. Vždycky šel po výkonu. Dobře to ilustrují výkony na trenažéru. Společně sledujeme údaje z předchozích sezon a Ondra má ambice zajet každý trénink líp, než ho jel před rokem. To ho motivuje! Až na výjimky, kdy se nakumuluje únava, se mu to každý rok pořád daří! O tom to je, stále se zlepšovat v kvalitě a rychlosti. Zvyšovat objemy v jeho věku je nesmysl.

Rozdílný přístup k tréninku z hlediska kombinace objemu a intenzity lze vidět například také v cyklistice a jeho protagonisté jsou Jaroslav Kulhavý a Ondřej Cink, přičemž olympijský vítěz z Londýna a stříbrný z Ria je se svým trenérem Viktorem Zapletalem zastáncem velkých objemů. Jarda Kulhavý se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že kvůli třem hodinkám snad ani nemá cenu si špinit kolo. Ondřej Cink je v tomto směru jeho opakem. Loni po změně trenéra přešel na velké intenzity krátce před světovým šampionátem v Andoře, kde získal bronzovou medaili. Nový systém přípravy si velmi pochvaloval. V Riu však v závodě horských kol vyústil ve zklamání ze čtrnáctého místa, přičemž se Cink od poloviny závodu postupně propadal ze sedmé pozice a dokončil ho velmi vyčerpaný. Intenzita tréninku zřejmě není samospásná…

Milan Doleček: Jistě ne. Pozor, nerad bych, aby to vypadalo, že Ondra Synek trénuje jen intezitu a nedělá vytrvalost. Dělá ji jako všichni Ondřej Synek na skifu.ostatní. V zimě třeba jede dopoledne padesát až pětapadesát minut v „dvojkové“ vytrvalosti na skifu a odpoledne trénink, kterému říkám celostní. On to ovšem nasadí ve frekvenci dvaadvacet a odjede těch dvanáct kilometrů tak intenzívně, jako to nikdo jiný nedokáže! Ondra se připravuje vytrvalostně, ale nejezdí ty dlouhé kilometry ve vyloženě nízké intenzitě. Jeho by to ani nebavilo a takový trénink pak nemá smysl. Jezdit kilometry pro kilometry? Mě v podstatě nezajímá, kolik kilometrů najede. Píšu mu na odpoledne pouze: celostně. Na dopoledne má na plánu intenzívní náplň a kolik kilometrů mu to dá, je jedno. Jde mi o to, aby kvalitně odjel zásadní náplň. Příklad Cinka mi připomíná situaci, do které se dostala dvojka bez kormidelníka před olympiádou v Aténách. Taky to nedopadlo dobře. Jejich trenér si řekl, že vytrvalosti už měli dost a začali jezdit jen krátké úseky a to se taky neosvědčilo. Je jasné, že k úspěchu nevede cesta jen přes rychlost. Myslím si, že z úplně stejného důvodu dopadla letos ne úplně dobře čtyřka lehké váhy i Mirka Knapková. Pod dojmem biochemického sledování trénovali třikrát týdně laktátový trénink. Jezdili ho v únavě a Přemek potvrdí, že laktátový trénink v únavě vyústí ve velký průšvih. Sportovec se jím zhoršuje! Od začátku bylo jasné, že to nemusí dobře dopadnout. Přípravu je třeba rozumně vyvážit. Vůbec se nedá se říct, že Ondra Synek opomíjí v vytrvalost! Když jedeme do hor, udělá tam tři, čtyři i pět hodin na kole. Jako doplněk na odpoledne. Dopoledne jede trénink na vodě a pak se odpoledne jede projet po kopcích. Objemy jsou to obrovské. Ale tam zas nejezdí intenzitu, protože se pohybuje ve vysoké výšce. Bylo by omyl myslet si, že trénink Ondry Synka je založený jen na intenzitě. Je jasné, že základ musí tvořit velký objem. A na něj se postaví kvalita. V součtu nám to však nedá  takové objemy, jaké jezdí třeba Němci.

Trénuje se v Německu výrazně víc než v českém veslování?

Přemek Panuška dovedl dvojskif Julia Lierová, Mareike Adamsová k medaili na loňském světovém šampionátu. Přemysl Panuška: O hodně víc! V rámci výcvikových táborů je trénink větší objemově a v určité chvíli i co se týká intenzity. Velmi podobný pohled na trénink mám i já a jsem rád, že v Německu nemusím hledat nějaký kompromis mezi jejich programem a svým názorem. Vytrvalostní základ se na soustředěních buduje třikrát denně. A berou ho jako základ přípravy. U nás se něco takového nerado slyší, protože to je nejméně zábavný trénink. 

U nás není možné zorganizovat náročný a efektivní tréninkový systém?

Patnáct roků jsem jezdil na konference mezinárodní veslařské federace FISA a diskutoval jsem se světovými trenéry. Po olympijských hrách v Pekingu a Londýně jsem viděl prezentace koučů, jejichž závodníci získali zlaté medaile. Nikdo neřekne všechny detaily svého tréninkového programu, ale v zásadě jsem se dostal k informacím, jak trénují nejlepší veslařské posádky světa. Nabyl jsem zcela jasnou představu, jak by měl tréninkový proces v dlouhodobém horizontu vypadat. Moje současné zkušenosti z Německa to jen potvrzují. Snažil jsem se samozřejmě přinést tyto informace do českého prostředí. Zpočátku nadšeně, ale postupně jsem viděl, že to stejně nikdo moc neposlouchá (trpký smích).

Přemku, před olympiádou jsi řekl, že v Riu se rozhodne o tom, jestli německé veslování zůstane u tradiční koncepce, nebo dojde ke změně v systému přípravy a odklonu od velkých objemů. Jak hodnotí Němci svoje účinkování na olympiádě v Riu? 

Nemyslím si, že dojde ke změně. Nevím, jestli v jiných sportech, ale ve veslování určitě ne. Jde o ověřený model přípravy. Německé veslování je z dlouhodobého pohledu relativně velmi úspěšné. Teď byli za Velkou Británíí na druhém až třetím místě v hodnocení zemí a udrželi pozice z hlediska medailí. V Londýně získali dvě zlaté, a jednu stříbrnou. Stejně tak v Riu, jen disciplíny se trochu vyměnily. V Londýně vyhráli mužskou osmu a ženskou párovou čtyřku, teď vyhráli mužskou i ženskou párovku a osma mužů dojela druhá. Němci svému modelu věří a těžko si dovedou představit experimenty jiným směrem. Když řeknu, že udrželi pozice, tak je třeba si uvědomit, že málokterá jiná země tohle dokázala. Konkurence se stupňuje. Srovnávat olympiády 2012 a 2016, nebo dokonce Rio s Pekingem 2008, vůbec nejde! Kvalitních posádek každým rokem přibývá. Zmenšují se časové rozdíly mezi první a pátou lodí ve finále a dokonce i mezi vítězem a lodí na osmé pozici! To před osmi, a dokonce ani čtyřmi roky takhle vyostřené nebylo. Němci si dali za cíl získat tři medaile a ten splnili. Myslím si, že to potvrzuje skutečnost, že jdou nejen náročnou, ale především správnou cestou! Přesto nějakou změnu očekávám. Německo se tradičně snaží kvalifikovat ve všech disciplínách. Když je na programu mistrovství světa dvaadvacet disciplín, figuruje jich v přípravě dvaadvacet! Z důvodu možná i financí budou muset od tohoto tradičního přístupu trošku ubrat a nejspíš se v budoucnu víc koncentrují na silné posádky. Je možné, že v příštím olympijském cyklu se tým zúží. Zpočátku možná budou držet čtrnáct olympijských disciplín, ale v průběhu cyklu asi dojde k výběru.

Jak bylo vedení německého sportu spokojené se sedmým místem „tvých“ děvčat, tedy ženského dvojskifu, který po Trenér Panuška s úspěšnou posádkou Lierová - Adamsová.loňském bronzu na mistrovství světa vyhrál v Riu malé finále a celkově tedy skončil „až“ sedmý?

Určitě byli spokojení. Vzhledem k tomu, že změna v posádce přišla krátce před odletem do Ria. Na společnou přípravu jsme měli málo času. Dvojskif jsme trochu obětovali úspěchu párové čtyřky, která kýžené zlato skutečně vybojovala. Diskuse o změně v sestavách probíhala mezi hlavním trenrém Markusem Schwarzrockem, trenérem párovky a mnou. Jeden jsme respektovali druhého. Se změnou jsme dlouho váhali a nakonec jsme ji udělali. Nebyl jsem ten, kdo rozhodl, ale v procesu rozhodování jsem měl svoje slovo. Diskuze probíhala fér. Ukázalo se, že šlo o správné rozhodnutí. Beze změny v posádce by německá ženská párová čtyřka zlatou medaili nejspíš nezískala. Julie Lierová do posádky pasovala lépe. Ne že je výkonostně lepší než Marike Trinkarnoldová, ta ostatně v Německu vyhrála skifařské kontrolní závody, ale párová čtyřka je přece jenom jiná disciplína než skif a do posádky párovky svým pojetím lépe zapadla. Soupeřky z Polska byly na finále skvěle připravené a v tom závodě vedly osmnáct set metrů. Němky se dostaly na první pozici až dvě stě metrů před cílem.

Před olympiádou jsi říkal, že v určité fázi přípravy se někteří trenéři bouřili a dožadovali se na hlavním trenérovi povolení připravit pro svoje posádky intenzívnější tréninky na úkor objemu, ale on to nepovolil.

Ženský dvojskif Německa v olympijské sestavě.Trochu se to týkalo i mně. Čas běžel a žádal jsem, abychom mohli jet trochu jiný týdenní tréninkový cyklus, než byl na plánu. Dostal jsem výjimku, protože naše posádka byla čerstvě sestavená. Ostatní trenéři měli taky pocit, že už by to chtělo přejít do intenzivnějších úseků. Když se blíží olympiáda, jsou nervy samozřejmě na pochodu! A pořád se trénuje v nízkých intenzitách. Jenže ostatní trenéři výjimku z plánu nedostali. Někteří to těžce nesli. Samozřejmě nastaly vypjaté situace. Stály proti sobě názory zkušených trenérů a odborníků. Někdo přitom musel rozhodnout.  V této situaci jsem oceňoval sílu hlavního trenéra.

Milan Doleček: Přemku, dá se srovnat trénink, který stál za třemi medailemi německých veslařů v Londýně s přípravou na Rio?

Přemysl Panuška: V Německu trénuju druhou sezonu. Přípravu před Londýnem do detailu neznám. Jisté je, že kvalita konkurence se ve světovém veslování vyrovnává. Celosvětově je rozprostření medalí širší než v minulosti. Neexistuje už velmoc, která by měla všechny svoje lodě kvalifikované na olympiádu. Ani Britové! V Londýně se jim to podařilo. 

Milan Doleček: Nabídli ti prodloužení smlouvy?

Přemysl Panuška: Samozřejmě jsme o tom už mluvili. Jednání jsme odkládali na období po olympiádě. Na závěrečné slavnostní večeři mi řekli, že pro mě mají nabídku. Ještě jsem ji neviděl a musím to zvážit i z rodinných důvodů. Mám tam ovšem velmi solidní pozici. Odvedl jsem práci, která je dobře hodnocená. V jakou konkrétní nabídku to vyústí ale nevím. Konzultovali však se mnou přijetí dalšího zahraničního trenéra.

Milan Doleček: Neblbni!

Přemysl Panuška: No, jde asi o velký průlom! Nerad bych zatím říkal o koho konkrétně jde. Nevím, jak daleko pokročilo jednání. Je to velmi úspěšný trenér a není ze západní Evropy.

Rus?

Přemysl Panuška: To určitě ne (směje se)! Tahle problematika je příliš žhavá a v Německu velmi diskutovaná. K něčemu takovému by se určitě neodhodlali. Mám dojem, že i moje práce přispěla k tomu, že si řekli – tohle je v zásadě v německém veslování možné. Trenér z ciziny je schopný nám něco pozitivního přinést. 

Takže Němci provádějí špionáž pomocí angažmá zahraničních trenérů?

Přemysl Panuška: V dnešní době není problém zjistit, co trénuje třeba Mahe Drysdale. Zrovna tak asi není problém zjistit, jak trénuje Ondřej Synek.

Milan Doleček: Ano, víme, jak trénuje Mahe. On už na tom skifu netráví tolik kilometrů jako dřív. Jezdí hodně na kole. Má dost rozhašená K profesi veslařského trenéra neodmyslitelně patří motorový člun.záda a nemůže tolik veslovat. Velkou část jeho tréninku tvoří cyklistika.

Přemysl Panuška: Z duše mi mluví příklad cyklistů Jardy Kulhavého a Ondřeje Cinka. Myslím si, že extenzívní model přípravy, který se uplatňuje v Německu, je k dosažení sportovní formy jistější. Prostě větší tutovka! Když sportovec formu vyloženě ladí na jeden závod jako vrchol a většinu přípravného období tráví v nižších intenzitách, tak mu spíš vyjde sportovní forma. Stoprocentní metoda však samozřejmě neexistuje, ale je to jistější. A možná se to ukázalo na příkladu Jardy Kulhavého.

Ve hře je však taky přirozenost konkrétních sportovců. Někteří velké objemy prostě psychicky nezvládají a takový trénink je ubíjí. Pasovat na ně přípravu, která jim bytostně nesedí, může být „zabiják“ jejich výkonnosti. Německý model tréninku by možná Ondru Synka utloukl…

Přemysl Panuška: Vždyť jsem se s tím jako ústřední trenér smířil (směje se).

Jak chutná medailový úspěch na světovém šampionátu zažil Milan Doleček i v roli veslaře. Milan Doleček: Víte co? Mám teď ideální příležitost dokázat, jestli je můj trénink vhodný jen pro Ondřeje Synka, nebo má naopak všeobecnou platnost. Do přípravy jsem před olympiádou dostal ještě  dvojku Helešic – Podrazil (pozn. v Riu vítězové malého finále). Aplikoval jsem na ně úplně stejný trénink jako na Ondru. Jaro ještě absolvovali pod jiným trenérem. Uvidíme příští rok, jestli  se výkonnostně posunou dopředu, nebo zůstanou stát na místě. Pak budeme moct říct, že Synek je opravdu výjimka a potřebuje svůj speciální trénink odlišný od všech ostatních veslařů. Pokud se kluci dokonce zhorší, pak budeme moct říct, že by možná potřebovali najet víc kilometrů v nižších intenzitách a můj trénink jim nesvědčí. Jestli se však zrychlí a budou lepší, tak je moje cesta taky dobrá (směje se).

Text: Manfred Strnad  Foto:  archív Přemysla Panušky, PelotonSport, Pavel Myška