Muselo to přijít. Mistr světa ze silničního závodu Alejandro Valverde otázky na svou dopingovou minulost nepochybně očekával, ale považuje je za úplně „mimo“. Musel jim čelit před posledním Monumentem sezony v Lombardii, když představoval svého Canyona vyvedeného v duhových barvách.

Valverde osedlal svého Canyona v duhových barvách poprvé v Lombardii.

Alejandro Valverde je posledním aktivním cyklistou, jehož „blood bags“ se v roce 2006 našly v lednici dr. Fuentese, který v té době „obhospodařoval“ polovinu profesionálního pelotonu nejvyšší kategorie. Valverde dostal zákaz závodní činnosti v červnu 2010. Po dlouhé právnické tahanici. Nejprve ho v roce 2007 soud doma ve Španělsku zprostil obvinění. „Dostali“ ho však Italové, když se Valverde v rámci jedné z etap Tour de France přesunul na Apeninský poloostrov.

V roce 2008 peloton Tour přejel na chvíli do Itálie. CONI (Comitato Olimpico Nazionale Italiano) porovnala Valverdeho krev odebranou mu během odpočinkového dne v Cuneu s krví v jednom z krevních „pytlíků“ … Následoval zákaz závodní činnosti v Itálii – kromě jiného to znamenalo nemožnost účasti v 16. etapě Tour de France 2009, která se také odehrávala na území Itálie. Následovala dlouhá bitva právníků a v roce 2010 dvouletý trest s celosvětovou působností.

Egan Bernal (ročník 1997) a Alejandro Valverde (1980).

Do závodní cyklistiky se Valverde vrátil v roce 2012, když ho s otevřenou náručí přijal tým Movistar. Od svého restartu kariéry vyhrál letos už osmatřicetiletý cyklista 62 závodů. Mezi jeho nejvýznamnější prvenství patří Lutych-Bastogne-Lutych v letech 2015 a 2017 i čtyři vítězné zářezy na Valonském šípu. A samozřejmě letošní titul mistra světa. V posledních dvou letech vyhrál 25 závodů. Když se ho zeptali, jak je možné, že ve svém věku vyhrává snad ještě častěji než dřív, odpověděl: „Tajemství je v mém zanícení. Cyklistiku miluju.“

K tématu doping Valverde řekl: „Operace Puerto je něco, na co byste se mě neměli ptát. Nechci se k tomu vyjadřovat. Všechno je dávno pryč. Věřím, že od té doby jsem dostatečně ukázal, kdo jsem. Kdo se mě ptá na Puerto, je úplně mimo a o cyklistice nemá ani páru.“

K tématu dopingové minulosti cyklistiky a některých jeho aktérů se vyjadřuje i Peter Sagan ve své knize My World, která v českém překladu vyjde v Knižním klubu 25. října: „Neměli bychom zametat pod koberec skutečnost, že cyklistiku ovlivnil také doping. Podvádělo se, aby se získala alespoň drobná výhoda proti soupeřům. Pro tucty a možná stovky závodníků však zakázané látky znamenaly rozdíl mezi pokračováním v kariéře a zákazem činnosti. Netroufám si tvrdit, že už je boj s dopingem vyhraný. Všeobecně rozšířené užívání dopingu v „průmyslovém“ rozsahu ovšem skončilo dřív, než začala moje kariéra v profesionálním pelotonu. Podívejte se na závody ze sedmdesátých a osmdesátých let a srovnejte je s těmi v uplynulém desetiletí a spatříte něco, co virtuálně zmizelo v průběhu devadesátých let a začátkem tohoto století … Spatříte cyklisty, kteří dokončují závody unavení!“

V cyklistice se objevila nová generace sportovních ředitelů a trenérů, kteří také pomáhají očistit náš sport. Když se Yates stal „DS“ (pozn. directeur sportif) – sportovním ředitelem – a doprovázel svůj tým v autě, jeho kolegové se na něho dívali jako na kuriozitu. Jak moje kariéra pokračovala, spolupráce s Yatesem, Patxi Villou, Stevenem de Jonghem a nyní Sylwestrem Szmydem se stala normou. Mezi těmito lidmi panuje všeobecný názor, že jejich předchůdci, jejichž kariéra už skončila, by nechtěli znovu absolvovat to samé – ať už brali zakázané prostředky, nebo jenom „drželi basu“ s těmi, kdo je brali. Tihle chlapi milují ježdění na kole a jsou schopní pracovat pro své týmy způsobem, který jasně nasvědčuje tomu, že je cyklistika významně čistější, než bývala.“

Je téměř jisté, že do kategorie „už by nechtěli absolvovat to samé“ patří i Alejandro Valverde. 

Text: Manfred Strnad         Foto: MovistarTeam/BettiniPhoto