V roce 1993 se stal Lance Armstong nejmladším jezdcem 80. ročníku Tour de France. Do dvaadvacátých narozenin mu zbývalo ještě pár týdnů, když se měl poprvé představit v nejslavnějším etapovém závodě světa. A hodlal do něho vtrhnout ve velkém stylu. Podobně jako proslulý hráč amerického fotbalu Joe Namath, když přijížděl do Miami na stadion  největších rivalů v čele s Johnny Unitasem. Všude plno reportérů a fotografů. Takhle nějak si Lance Armstrong představoval svůj debut v Tour de France. Etapám v Alpách a Pyrenejích předcházela příprava v Itálii. Jim Ochowicz vytvořil základnu pro americké cyklisty v Comu už v polovině osmdesátých let. A teď se na dohled alpských vrcholků na svou první Tour připravoval ambiciózní mladík z Texasu. Z Coma to není daleko pod začátek stoupání na jedno z nějtěžších cyklistických stoupání světa – sedmadvacet mil dlouhé Passo del Mortirolo. Como bylo také domovem Massimo Testy – trenéra a lékaře týmu 7-Eleven. V Comu si zařídil sportovní laboratoř. Později se stal lékařem týmu Motorola.

Po příjezdu se Lance ubytoval společně s Frankiem Andreuem – americkým profesionálním cyklistou z Detroitu, který byl o pět roků starší. Armstrong v dresu Motoroly. V přípravě se Armstrong spoléhal na odbornost a zkušenosti Testy. Často trénovali na Passo del Ghisallo – přiměřeně obtížném kopci na špici poloostrova, na jehož vrcholu leží kaple zasvěcená cyklistice. Daleko od domova se Lance zdokonaloval v italštině, ve volném čase se opaloval na terase a hodiny trávil s internetem. Vytáhlý Frankie Andreu se stal jeho mentorem. Frankieho chování občas vykazovalo známky podrážděnosti. Jeho přítelkyně Betsy – drobná absolventka divadelní fakulty university v Michiganu s hustýmu hnědými vlasy ho někdy před lidmi nahlas usměrňovala. Také Lance neměl daleko k nestandardnímu chování. Když jednou při večeři v pizzerii dlouho čekali na víno, Lance vybuchl: „These fucking Italians! Can´t they bring the fucking wine?!“ Betsy však Lancovi vysvětlila: „Oni ti rozumí! Zvykni si, že v Evropě nejsou číšníci tak rychlí jako v Americe.“ „I don´t fucking care,“ reagoval na její poznámku Armstrong. „Nejsi v Texasu. Jestli se ti to nelíbí, radši zůstaň v pokoji a nechoď na večeři,“ vrátila mu Betsy rychlou odpověď. Betsy si všimla, že má Lance občas problémy se svým chováním, ale jinak ho měla ráda. Myslela si, že ji Lance respektuje a dokonce si její rady bere k srdci. Betsy se však v Comu objevovala zřídka. Měla spoustu starostí s otevřením svého italského espresso baru v Detroitu.

Některé evropské profesionální cyklisty chování Lance Armstronga popuzovalo. Ještě nevyhrál ani jeden větší závod a jeho sebestřednost i povýšený úsměv považovali za nemístné. Ve Francii, Německu, Belgii a Španělsku brali cyklistiku jako „dělnické“ povolání. Evropané se živili cyklistikou, protože se jim nechtělo pracovat v ocelárnách, nebo trpět někde na farmě. Hlavy měli většinou skloněné, tvrdě pracovali, dělali, co se jim řeklo a věřili, že hubená mzda včas dorazí na účet. Okázalost a lesk amerického profesionálního sportu jim byly stejně cizí jako americké daňové zákony. Toho roku patřil mezi hlavní favority Tour trojnásobný vítěz závodu Greg LeMond. Ten se však ještě před startem rozhodl ukončit kariéru. Novinářům sdělil, že se cití celkově velmi vyčerpaný. V soukromí se však LeMond svěřil přátelům a rodině, že nové prostředky zasahující do krvetvorby mají takovou sílu, že cyklistiku naprosto dramaticky ovlivňují. Bez nich jsou závodníci bez šance na úspěch. LeMond si uvědomoval, že hormon erytropoetin zvyšuje výkon o procenta vyjádřená dvojciferně a EPO je účinnější doping než anabolické steroidy, které ovládaly světový sport v sedmdesátých a osmdesátých letech.

V prvních sedmi etapách Tour de France roku 1993 se z pohledu Lance Armstronga mnoho neudálo. Jenže v osmé etapě vedoucí ze starobylé Armstrong vítězí v 8. etapě Tour 1993. francouzské vesničky Chalons-sur-Marne do Verdunu dlouhé 184 km  se Armstrong dostal do úniku malé skupinky jezdců. Jako vítěz profesionálního šampionátu USA byl jeho dres týmu Motorola vyzdobený motivem americké vlajky. Před cílem se šestice jezdců chystala k souboji o vítězství v etapě. Závěrečné stovky metrů lemovaly bariéry v podobě velkých plechovek od Coca Coly. Dvě stě metrů před cílem se Armstrong dostal na nevýhodnou pozici – zavřený u bariéry trojicí soupeřů. Pak však Francouz Ronan Pensec z týmu Novemail mírně vybočil vlevo a u bariéry otevřel malou skulinku. Zdálo se nemožné tudy projet. A taky značně riskantní. Pokud by si Armstrong škrtl nohou o „plechovku“ Coly, šel by k zemi. Bez přílby na hlavě. V té době nebyly v horských etapách povinné. Pád v padesátikilometrové rychlosti mohl mít strašlivé následky, ale Armstong tou skulinkou proletěl a stal se nejmladším americkým vítězem etapy Tour de France. 

Přeložil: Manfred Strnad     Foto: Wheelmen a archív

Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý 29. listopadu.