Sponzorování cyklistických týmů velkými státními firmami bylo počátkem devadesátých let běžné v Evropě, ale americká profesionální cyklistika se v tomto směru měla od té evropské co učit. Španělská stáj ONCE existovala díky dotacím státní loterie primárně zaměřené na pomoc slepcům. Německý Telekom propagoval národní telekomunikační společnost, ve které držela podíl spolková vláda. Miguel Indurain získal pět prvenství v Tour de France s  podporou španělské bankovní korporace Banesto a také dánská cyklistika se dlouho spoléhala na bankovní sektor díky národní společnosti Rabobank. Ve Spojených státech byl takový druh sponzorství dlouho nemyslitelný, ale díky poštovní organizaci United States Postal Service se tato praxe brzy změnila.

US Postal Service vydělávala 50 miliard dolarů ročně, ale jen půldruhé miliardy plynuly ze zahraničí. A šéfové „Pošťáků“ hodlali tuto bilanci změnit výraznějším proniknutím mimo USA. Mark Gorski jim nastínil myšlenku, že v takovém případě jsou ideálním nástrojem cyklistické dresy na tělech jezdců prezentujících se na největších závodech v Evropě a Asii. Mark Gorski si spočítal, že na provoz špičkové týmu bude potřebovat nejméně tři a půl milionu dolarů. Pokud má všechno ideálně fungovat – tak raději pět milionů.

Na podzim 1995 se Gorski, Weisel a cyklistický agent Steve Disson vydali do Washingtonu na schůzku s šéfemMark Gorski. marketinggu USPS – Lorenem Smithem. Pilířem nově vznikajícího týmu se měl stát Eddie Borisewitz v roli kouče. Ačkoli o něm většina lidí nikdy neslyšela, hovořily za něho výsledky: devět medailí na olympiádě v Los Angeles – 1984. Gorski s Weiselem přesvědčili Smithe, že v souvislosti s mezinárodní propagací USPS je cyklistický tým nejlepším marketingovým nástrojem. Podepsali tříletou smlouvu zahrnující celkovou sumu čtyři a půl milionu dolarů. Nový tým měl navázat na strukturu dosavadní formace Montgomery-Bell (dříve Subaru-Montgomery) a na provoz v prvním roce existence (1996) získal milion dolarů. Částka progresivně narůstala – v roce 1997 zaručovala smlouva milion a půl, v roce 1998 plné dva miliony dolarů. Zdaleka ne všichni uvnitř společnosti United States Postal Service byli ovšem aktivitami v profesionální cyklistice nadšení. Někteří považovali vynaložené prostředky za vyhozené peníze.

Na rozdíl od Motoroly, která závodila převážně v Evropě, nová formace US Postal Service plánovala rozdělit tým na dvě části – jedna se měla soustředit na závody v USA a pro druhou bylo cílem proniknout do Evropy a nasbírat co nejvíce UCI bodů, které by v brzké době umožnily start v Tour de France. Jenže nová stáj se v prvním roce své existence do elitní dvacítky světových týmů neprobojovala. Největší její úspěch sezony 1996 představovalo vítězství Eddy Graguse v šampionátu USPRO ve Filadelfii. Ten samý závod před časem vyhrál Lance Armstrong, když mu bylo jedenadvacet. Pro Armstronga znamenalo tohle prvenství jeden z kroků rozjíždějící se cyklistické dráhy, pro osmadvacetiletého Graguse vrchol kariéry.

Na podzim 1996 se rozšířila zpráva, že Armstrongův tým Motorola končí. Smutné, ale pro novou americkou formaci USPS to byla velmi dobrá zpráva. Otevřel se prostor ke startu na Tour de France. ASO – pořadatel nejprestižnějšího etapového závodu světa – potřeboval ve startovním poli alespoň jeden tým ze Spojených států. Bez něho by za mořem diváci nejevili velké nadšení sledovat francouzskou Tour a nebyl by tedy ani důvod zakoupit televizní práva. Startovní listina Tour de France dostává konkrétnější podobu každoročně v polovině ledna. Kromě automaticky kvalifikovaných týmů jsou ve hře tak zvané divoké karty. Gorski dostal slib, že pokud tým USPS prokáže v sezoně 1997 dobrou výkonnost, může v následujícím roce divokou kartu dostat.

Gorski a Weisel potřebovali tým posílit a zejména Gorski pochopil, že změnu to chce i na pozici kouče. Metody Eddieho B, jeho někdejšího trenéra z olympiády v Los Angeles, se mu stále více jevily jako zastaralé. Nelíbilo se mu také, jak je úzce zaměřený na dráhovou cyklistiku. Gorski s Weiselem si vyhlédli Vjačeslava Jekimova – Rusa, který přesně odpovídal představě o sportovci z éry Sovětského svazu. Když v závodě upadl, vždycky pokračoval dál. Mohl být třeba celý zakrvácený a obandážovaný, ale pokaždé chtěl dojet do cíle. Gorskému se podařilo podepsat smlouvu jak s Jekimovem, tak s Georgem Hincapiem – čtyřiadvacetiletým Newyorčanem, který se projevoval výtečně zejména v klasikách. Soupiska týmu US Postal Service se ale zaplnila zejména francouzskými, polskými, italskými a dánskými jmény. Americká byla stáj USPS jen díky názvu. Sponzoři se však uspokojili, když Gorski angažoval Tylera Hamiltona a Martyho Jemisona. Společně s Hincapiem zaručili tihle dva, že tým byl dostatečně americký.

Armstrong podepsal smlouvu s Cofidisem na sezony 1997 a 1998.Weisel neměl v plánu získat Armstronga do týmu US Postal Service. Od Jima Ochowicze se o něm dozvěděl řadu informací. Měl obavy, že pořídit si Armstronga by znamenalo mít v týmu kontroverzní a nevypočitatelný element. Navzdory nepříliš oslnivému výsledku na olympiádě v Atlantě a skutečnosti, že Tour de France roku 1996 vůbec nedokončil, měl však Lance Armsrtrong za sebou úspěšnou sezonu. Garáž jeho nového domu v Austinu zaplnilo Porsche, Harley i truck. Také si pořídil novou přítelkyni – Lisu Shielsovou, inženýrku chemie z texaské university. Na podzim 1996 se však Armstrong necítil úplně v pořádku. Trpěl bolestmi hlavy, závratěmi a rozostřeným viděním. Jednou večer ho přepadl kašel a v umyvadle se objevila krev. Armstrong tomu nevěnoval pozornost stejně jako oteklému varleti. Už tři roky měl jedno větší než druhé, tak proč se znepokojovat? Jenže přišla bolest. A stále častěji se vracela. Armstrong se taky cítil dost unavený, ale do sezony 1997 nahlížel s optimismem. Podepsal dvouletou smlouvu s francouzskou stájí Cofidis – podobně jako Frankie Andreu, který ze všech amerických cyklistů podával už deset roků nejstabilnější výkony. Nová smlouva s francouzskou stájí zaručovala Lanci Armstrongovi roční příjem milion dolarů.

 Přeložil: Manfred Strnad     Foto: Wheelmen a archív

Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý 10. ledna.