V minulém pokračování jsme opustili vyprávění v době, kdy se Floyd Landis postupně etabloval v sestavě týmu US Postal Service. Testy odhalily, že jeho kapacita využití kyslíku je mimořádná (VO2 max./kg – 90 ml) a větší než u Lance Armstronga. S největší pravděpodobností šlo o nejvyšší hodnotu ze všech jezdců americké formace. Johan Bruyneel však měl pochybnosti o jeho schopnosti tvrdě trénovat. Šlo o hodně. Landis potřeboval Bruyneela přesvědčit o svých kvalitách a hlavně o tom, že může být platným členem stáje v třítýdenním závodě. Případná nominace na Tour de France by mu značně vylepšila rozpočet. Floyd měl dluhy a potřeboval především hodně vydělávat. Smlouva mu zaručovala jen 60 000 dolarů ročního příjmu. Start na Tour by mu přinesl dalších padesát tisíc. V úvodu jara roku 2002 ho čekal důležitý týdenní test v podobně etapáku Tirreno-Adriatico.

Čtvrtý den Tirrena byla na progrramu individuální časovka na 20 kilometrů. Landis v ní obsadil třetí místo! V květnu na Midi Libre, pětietapovém závodě s řadou horských výjezdů, pomohl Armstrongovi vyhrát etapu. O svých kvalitách přesvědčil, ale definitivní potvrzení nominace na Tour mělo přijít až po tradičním červnovnovém etapáku Dauphiné Libéré. Landisovi byla přisouzena role super – domestika. Na startu 5. etapy se jméno Lance Armstronga nacházelo na 2. místě průběžného pořadí. V průběhu etapy se závěrečným 15km stoupáním na Col de Corbin se vytvořil patnáctičlenný únik. Bruyneel chtěl Landise pořádně otestovat a dal mu úkol: jet na maximum a pokud možno etapu vyhrát. Armstrong si mezitím v pelotonu hlídal největší soupeře v boji o celkové pořadí. V průběhu cílového stoupání se skupina roztrhala, Landis dojel čtvrtý – s náskokem více než 4 minut na hlavní favority včetně Armstronga. Ten se po etapě oblékl do žlutého, ale Landis se probojoval na druhé místo průběžného pořadí se ztrátou pouhých 19 vteřin na Armstronga.

Další etapa byla nejtěžší z celého závodu. Končila 12km výjezdem na Col de Joux Plane. Jestliže mají profesionální cyklisté svá různá Landis a Armstrong.oblíbená a méně oblíbená stoupání – téměř všichni se shodnou na jednom: Col de Joux Plane je nejhorší ze všech! Zdaleka není tak dlouhé jako Galibier a je dokonce kratší i než Alpe d´Huez, ale s průměrným sklonem 10 % a nekvalitním povrchem silnice se výjezd nahoru mimořádně „zajídá“. Končí se v nadmořské výšce těsně nad 1700 metry. O čtyři roky později pak Floyd Landis právě v tomto výšlapu předvedl největší „kousek“ své cyklistické kariéry, v jehož důsledku ji musel neslavně ukončit… V roce 2002 však bylo ještě všechno jinak. Landis ještě nebyl členem stáje Phonak a nezávodil jako její lídr. Stál v té době pořád spíš na začátku kariéry  silničáře a snažil se Johana Bruyneela přesvědčit, že je pro US Postal tím pravým super – domestikem. Tehdy etapu s cílem na Joux Plane vyhrál Lance Armstrong. Jeho tempu ovšem Floyd Landis překvapivě stačil! Dojel na druhém místě a tohle cenné pořadí získal i celkově. Americké noviny psaly: Nejlepší americký etapový jezdec hned po Armstrongovi! Dostalo se mu tím velikého uznání. A co je nejdůležitější, v té době ještě nebyl součástí dopingového programu týmu. Floyd Landis byl cosi jako cyklistický zázrak…

Přeložil: Manfred Strnad    Foto: Wheelmen a archív

Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu v pátek 5. května.