„Na světě existují technologie, které závodní cyklisté nesmějí používat. To mi připadá divné. UCI v problematice diskových brzd příliš váhá. Turisté je mohou používat podobně jako kola vážící čtyři a půl kilogramů, zatímco profesionálové se musí spokojit s téměř sedm kilo vážícími bicykly. A diskové brzdy jsou hlavně na mokru bezpečnější než klasické,“ tvrdí Tom Boonen – mistr světa z roku 2005 přezdívaný Mr. Roubaix. Nejproslulejší klasiku vyhrál čtyřikrát. Právě na kostkách mezi Paříží a Roubaix by se mohl dočkat závodní premiéry diskových brzd. Otázkou je, jestli už v příštím tedy 113. ročníku. Původně se předpokládalo, že UCI otestuje používání diskových brzd při klasice s cílem na velodromu v Roubaix už v roce 2015, jenže zpoždění některých výrobců ve vývoji – zejména Campagnola – nejspíš premiéru „disc brakes“ odsune nejméně o rok.
„S diskovými brzdami jsem měl dlouho zkušenosti pouze na horském kole. Nadešla doba, kdy bych je rád viděl na své silničce. Nejen při tréninku, ale také v závodech. Jejich výhoda je ještě větší v době, kdy používáme karbonové ráfky. Na mokru se účinnost klasických čelisťových brzd v kombinaci s karbonovými ráfky snižuje na 50 procent. Kdo někdy jel v dešti rychle z kopce a před zatáčkou zjistil, že mu to téměř nebrzdí, stane se zákonitě přívržencem diskových brzd,“ je přesvědčený Boonen.
Proč tedy UCI stále váhá? Zejména když se diskové brzdy dávno osvědčily v terénu? Tylor Phinney logiku váhavosti cyklistické unie chápe. „Stále čekáme, až nám UCI nebo někdo diskové brzdy povolí. Musí je však mít v pelotonu všichni. Pokud pojede ve sjezdu skupina a někteří závodníci budou mít diskové a jiní klasické brzdy, bude to nebezpečné. Hlavně na mokru. Pokud pojedu z kopce do zatáčky s diskovými brzdami a chlápek za mnou nikoli, můžu čekat, že ten za mnou to neubrzdí a vjede mi na záda,“ upozorňuje jezdec stáje BMC.
Je zřejmé, že diskové brzdy v silničních závodech musejí mít všichni, jinak mohou přinést více škody než užitku. Stojí však o ně kompletní 
jezdecké pole World Tour? Michael Mayer z Treku vysvětluje další aspekty problematiky diskových brzd v silničních závodech: „Tlak výrobců na jejich povolení je zřejmý. Mezi závodníky však zdaleka nepanuje jednota. Nadšení Toma Boonena například nesdílí Fabian Cancellara. Od Toma si jednou půjčil jeho cyklokrosové kolo. Jízda na něm se mu líbila, ale jen při tréninku. Na závod by Fabian takové kolo nechtěl,“ říká produktový manažer amerického výrobce.
Další nebezpečí popisuje pro server VeloNews Geoff Shaffer, mechanik týmu Garmín-Sharp: „Ať chceme nebo ne, v závodech často dochází k hromadným pádům. Děsím se představy, jak se disk brzdy zatíná cyklistovi do stehna a protíná mu tepnu. Při pádu pětadvaceti závodníků se tohle někomu může snadno stát. Nemáme ani dost zdravotníků, aby všem najednou pomohli. Představte si, že jich leží několik na hromadě a lékař se musí rozhodnout, komu pomoci dříve. Není nereálná možnost, že někdo zatím vykrvácí. Před očima diváků a televizních kamer prostě nebude možné mu zachránit život,“ popisuje hororový ale nikoli nereálný scénař zkušený mechanik.
Je velmi pravděpodobné, že k povolení diskových brzd v silničních závodech někdy v budoucnu dojde. Rovinatá trasa mezi Paříží a Roubaix nejspíš zažije jejich premiéru. Jestli se uskuteční již v roce 2015, nebo později, je otázka. I když ostrý test dopadne dobře, mnoho dalších otázek zůstane. Diskové brzdy dávají největší smysl zejména v prudkých sjezdech. Odhodlá se UCI k jejich povolení na Giru, Tour a dalších závodech v horách? Pokud budou povoleny v rámci World Tour, co na to nižší kategorie? Když WT ano, proč ne ProConti? Co se stane v závodech, kde se „promíchá“ jezdecké pole více kategorií? Otázek bude v souvislosti s diskovými brzdami nejspíš přibývat.
-MS- Foto: Trek
