Legendární italský cyklista Francesco Moser vyhrál přes 200 závodů. V letech 1978 až 1980 vládl klasice Paris-Roubaix, již předtím se stal mistrem světa ve stíhačce. Kariéru vyšperkoval prvenstvím na Giru v roce 1984. Zvítězit dokázal i v klasice Milan-San Remo. Přes tyto úspěchy si ho příznivci pamatují především jako prvního cyklistu, který překonal hranici 50 km v hodinovce. Stalo se 19. ledna 1984 v Mexico City. Výroční oslavy proběhnou o víkendu v Moserově domě v Dolomitech. Mezi pozvanými nechybí ani strůjce Moserovy přípravy proslulý Francesco Conconi.
Bude na co vzpomínat! Ale nejen to. Hodinovka zdaleka nepatří mezi pomníky cyklistické minulosti. Zájem o ni znovu narůstá. V nedávných letech téměř upadla do zapomnění, letos se jí zřejmě dostane mimořádné pozornosti. Po sérii jarních klasik se na ni chystá Fabian Cancellara. Pokud se skutečně pokusí o nový světový rekord, nepochybujme, že jeho tým a sponzoři připraví mimořádnou show. Pro českou cyklistiku má jeho záměr speciální příchuť.
Aktuálním světovým rekordmanem je stále Ondřej Sosenka výkonem 49 700 m z července 2005. Tehdy v Krylatském musel použít klasické kolo. Časy extravagantních konstrukcí kol konce osmdesátých a počátku devadesátých let pominuly. Sosenka na dálku soupeřil s výkonem 49 431 m. To byla hodnota posledního světového rekordu v hodinovkce na bicyklu klasické konstrukce. Vytvořil ho Eddy Merckx v prosinci 1972. Jeho výkon byl považovaný za více než mimořádný. Vydržel dvanáct roků a na jeho překonání se musela použít zcela nová technika.
Když v roce 1984 zavítal Francesco Moser s početným týmem odborníků na velodrom v Mexico City, měl již k dispozici „kozu“ a obě disková kola. Uspěl nejprve výkonem 50 808 m, o čtyři dny nato svoji jízdu ještě vylepšil hodnotou 51 151 m. Později se o nové rekordy zasloužil další posun v konstrukci stroje, který měl ke klasickému kolu hodně daleko. UCI v roce 1997 zakázala „nadpozemské“ konstrukce kol a rekord vrátila Merckxovi. Padesátikilometrová hranice tedy stále čeká na svého přemožitele. Sosenka se jí přiblížil na dohled. Stane se prvním cyklistou historie, který zvládne jet hodinu na dráze průměrnou rychlostí přes 50 km/h „Spartakus“ Cancellara? Máme se na co těšit!
Změny pravidel a rušení rekordů však v žádném případě nemohou pokazit Moserovu oslavu. „Bylo mi tehdy dvaatřicet roků a výkony v časovkách naznačovaly, že bych se o světový rekord v hodinovce mohl pokusit,“ vzpomíná Moser. „S myšlenkou přišel Paolo Sorbini, zakladatel firmy Enervit v létě roku 1983. Absolvovali jsme pár testů na dráze a rozhodli se, že do toho půjdeme. Vytvořili jsme tým několika specialitů. Na techniku, trénink, dietu a také na oblečení,“ pokračuje Moser. „V prvním pokusu 19. ledna jsem se soustředil na překonání rekordu na 5, 10 a 20 kilometrů. Byli jsme domluveni, že pojedu dál, pokud se budu cítit dobře. A já se cítil! Ujel jsem 50 808 metrů, téměř o 1,4 km víc než Merckx,“ živě si vybavuje Moser.
Jeho přípravu řídil proslulý Francesco Conconi. Lékař světového věhlasu, který globálně ovlivnil trénink nejen v cyklistice. Součástí tehdejšího týmu už také byli Michelle Ferrari a Aldo Sassi. „Conconi týmu šéfoval, Ferrari mu asistoval. A mezi prvním a druhým pokusem neproběhla žádná krevní transfuze,“ zdůraznil Moser v interview pro list Gazzetta dello Sport. S tímto sdělením ovšem kontrastuje jiné Moserovo interview pro francouzský L´Equipe. „Nebyl jsem první ani poslední, kdo použil krevní transfuze pro zvýšení výkonu. Slyšel jsem, že je využíval už Jacques Anquetil. A ten závodil o hodně dříve než já. Krevní transfuze posloužily mnoha závodníkům. Byla to ale má vlastní krev, kterou pumpovalo mé srdce. Bylo to něco úplně jiného než EPO, které přišlo později. Nebezpečná a nepřirozená látka,“ prozradil Moser francouzskému deníku v roce 1999. Nedávno na domácí půdě vzal Moser svá slova zpět. Pokud Francesco Moser používal ve své době krevní tranfuze, nemůže to hrát žádnou faktickou roli. V jeho době krevní transfuze ještě nepatřily mezi zakázané metody.
Text: Manfred Strnad Foto: Pavel Myška a archív.
