Silniční cyklistika se může zdát jako individuální záležitost. Ve skutečnosti neexistuje mnoho sportovních odvětví, ve kterých by úspěch jednotlivce tak moc závisel na kolektivním pojetí jako právě v silniční cyklistice. George Hincapie patřil k nejtalentovanějších závodníkům své generace a po celou kariéru usiloval o prvenství v prestižních klasikách jako jsou Flandry a Paříž-Roubaix, přesto si ho historie nejspíš zapamatuje jako cyklistu, který především pomáhal lídrům. Sedmkrát jistil vítězství Lance Armstronga na Tour de France, později v týmu HTC pracoval pro Marka Cavendishe a v závěru kariéry pro Cadela Evanse v dresu BMC. „George Hincapieho považuji za největšího týmového hráče v celém sportovním světě. Bez George bych nic nevyhrál,“ uvádí Lance Armstrong v životopisné knize George Hincapieho, kterou můžete objednávat na www.velobooks.cz.
„Když za mnou po etapě přišli týmoví parťáci – ať Lance Armstrong, Mark Cavendish nebo Cadel Evans – a děkovali mi za pomoc, vždycky jsem cítil velké zadostiučinění,“ píše George Hincapie. Může se to zdát jako fráze, ale slova jeho bratra Riche Hincapieho svědčí o skutečnosti, že George Hincapie byl navzdory svým vlastním ambicím šťastný, když mohl pomáhat druhým.
„Sedmnáctá etapa Tour de France 2009 – George spadl a zlomil si klíční kost. Nikomu o tom neřekl, aby ho nepřinutili Tour vzdát. V tom roce pomáhal Marku Cavendishovi vyhrát šest etap tak výrazně, že se mezi nimi vytvořilo silné pouto. Nechtěl Marka nechat na holičkách – 99,999 procent závodníků by v jeho situaci vzdalo a to je peloton profesionálních cyklistů považovaný za skupinu jedněch z nejtvrdších chlapíků na planetě! George v Tour ale pokračoval. Když se dojelo v Paříži na Champs Élysées – na ty ošklivé kosti vytřásající kostky, každý na jeho místě by se uklidil na konec pelotonu a doufal, že nějak dojede do cíle a podaří se mu dokončit celý závod. Jenže George se usadil na čele rozhodnutý vyslat Marka k jeho závěrečnému etapovému vítězství. Kilometr před cílem dokonce vstal ze sedla (a přesunul váhu těla na zlomenou klíční kost), aby vsadil do společného úspěchu poslední zbytky energie. To byl projev čisté odvahy – pro George typické. Seděl jsem u televize v obýváku tisíce mil daleko v naprostém ohromení. Nemohl jsem se dočkat, až mu zavolám a řeknu mu, jak jsem pyšný na to, že jsem jeho bratr.“
George Hincapie zahájil profesionální kariéru v roce 1994 v týmu Motorola a ukončil ji v BMC v roce 2012. Poslední tři sezony pracoval pro Cadela Evanse. Australský vítěz Tour de France sezony 2011 vzpomíná: „Jela se jedna z úvodních etap Tour 2010. V závěru jsem se chtěl držet blízko čela pelotonu a vyhnout se pádu, ale George ke mně přijel a poradil mi, abych radši zacouval zpátky. Robbie McEwen pak ve spurtu spadl a způsobil řetězovou reakci. George jako obvykle odhadl, co se může stát a pomohl mi zůstat v bezpečí. Poděkoval jsem mu za to, jak se o mně staral.“
„Taková byla má vítězství – za hlavní scénou,“ konstatuje George Hincapie. „Dávala mi motivaci do budoucna. Mnozí mohou říct, že mé cíle byly nepatrné v porovnání se stupni vítězů po etapě před miliony diváků. Nikdy jsem však neprahl stát se středem pozornosti. Nejvíce mi záleželo na respketu svých kolegů,“ svěřuje se George Hincapie v biografii The Loyal Lieutenant, kterou můžete v originále zakoupit prostřednictvím www.velobooks.cz. Další ukázku najdete příští pondělí.
Překlad: Manfred Strnad Foto: archiv
