Nepříjemnosti mají různé podoby. Čekání je jedna z nich. George Hincapie o tom ví své. Dlouhé měsíce očekával předvolání před komisi USADA v souvislosti s dopingovými praktikami ve stáji US Postal a Discovery Channel. Stále nepřicházelo. V červenci 2012 absolvoval rekordní sedmnáctou Tour de France – v dresu BMC. Cadel Evans neměl už takovou výkonnost jako v minulém roce a v týmu se na pozici lídra stále více prosazoval Tejay Van Garderen. „Postavil jsem před sebe ještě jeden velký cíl. Chtěl jsem pomoci Tejayovi vyhrát USA Pro Challenge v Coloradu,“ píše George Hincapie v životopisné knize The Loyal Lieutenant, kterou v anglickém originále můžete objednávat na www.velobooks.cz.
„Po Tour jsem hodně odpočíval. Místo abych závodil na Tour of Utah a ještě další týden věnoval aklimatizaci, odjel jsem rovnou na Pro Challenge do Colorada. Nebyl jsem připravený tak, jak bych měl a zaplatil jsem za to. Nikdy v životě jsem v závodě tak netrpěl! Tejayovi jsem nebyl moc platný. Tři dny držel trikot lídra závodu a nakonec skončil celkově druhý se ztrátou jedenadvaceti vteřin na Christiana Vande Veldeho,“ vzpomíná George Hincapie na závěrečný etapový podnik své kariéry.
„Po závodě jsem se nikdy necítil tak mizerně,“ přiznává Tejay Van Garderen. „Když jsem přijížděl do Boulderu, pomyslel jsem si – naposledy 
pojedu za jeho zadním kolem. To přece nemůže být pravda! Byl mým vojákem a přál jsem si věnovat mu vítězný dres. Ten jsem ale nezískal. Promeškal jsem příležitost,“ lituje jezdec stáje BMC. Cadel Evans neváhal a přiletěl do Spojených států na rozlučku George Hincapieho, ačkoli sám nezávodil „Seděl jsem v týmové autě a dělal Georgeovi mechanika! Vidět ho jak naposledy odepíná z dresu startovní číslo, bylo smutné. Jsem však rád, že jsem u toho emocionálně silného okamžiku byl osobně přítomný,“ říká Evans, jemuž Hincapie pomohl vyhrát Tour de France ročníku 2011.
„Původně jsem se měl s lidmi s USADA sejít hned po USA Pro Challenge. Jenže z toho sešlo a celá ta záležitost se vlekla dál,“ píše George Hincapie. „Nakonec jsem se s Billem Bockem a Travisem Tygartem sešel v New Yorku 8. ledna 2013. Chtěli mě vidět osobně a připravit mě na příští události. Jedna z nich se týkala arbitráže v souvislosti s případy Johana Bruyneela, Pepe Martího a Pedro Celayi. Mátlo mě, proč jdou tak neústupně proti lidem, kteří nežili v Americe a zjevně se nechystali znovu pracovat v cyklistické branži…“
„Chtěl jsem, aby mi vysvětlili, proč obvinili tým U.S. Postal Service z „nejsofistikovanějšího a nejúspěšnějšího dopingového programu, jaký kdy svět viděl“. Neměl jsem pocit a ten stále nemám, že USADA si dala dost práce, aby se podívala na jiné cyklistické stáje a další profesionální týmy v jiných sportech. Chápal jsem, že Tygart pracuje na svém úkolu a dělá to nejlepší co umí, ale myslím si, že jeho zorné pole bylo omezené. Viděl věci černo-bíle. Ti z nás, kteří jsme znali sport zevnitř a byli součástí jeho historie a také změn, jsme v té problematice vnímali mnohem více barev. Na své otázky jsem nikdy nedostal odpověď. Místo toho přišlo jen cosi zlehčujícího. Řekli nám, že jsme zosobněním „amerikanizovaného dopingu…“
„Můj život po ukončení kariéry se ukázal hektičtější, než když jsem závodil. Jako jezdec jsem se soustředil na věci, které jsem měl pod kontrolou. Všechno bylo dané. Jistě, bolelo to, ale to jsem znal a všechno si mohl plánovat. Teď, když jsem začal víc pracovat pro svou společnost Hincapie Sportswear, jsem se musel naučit jak se přizpůsobit situacím v businessu… Četl jsem knihy o sportovcích, jak nešťastní jsou po ukončení kariéry. Jak si neumí najít místo v dalším životě. Nikdy jsem se tak necítil. Přechod jsem zvládl dobře. Se svou společností jsem byl pořád ve styku i když jsem ještě závodil. Zabral jsem se do práce a přitom cítil podporu rodiny… Stejně bylo ale divné sledovat své bývalé týmové kolegy, jak na jaře (pozn. 2013) startují do nové sezony. Na kole jsem jezdil, když jsem měl chuť a tak daleko, jak jsem měl chuť. Byl to skvělý pocit!“
„V březnu jsem si zajel do Aspenu zalyžovat. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem Lancovi přece jenom zavolal. Nechal jsem mu vzkaz. Okamžitě se ozval zpátky a pozval mě na večeři. Naposledy jsme měli příležitost si popovídat v květnu 2010. Naše setkání bylo zpočátku trochu rozpačité… Zeptal jsem se ho, jestli chápe, že jsem mu nikdy nechtěl ublížit. Přiznal, že to bylo tvrdé, ale pochopil mě. Toho večera jsme se pak cítili jako za starých časů. Ulevilo se mi. Zdálo se mi, že večeře alespoň trochu obnovila náš někdejší vztah,“ popisuje George Hincapie první setkání s Lancem Armstrogem poté, co pod přísahou svědčil v rámci vyšetřování dopingu ve stáji U.S. Postal Service.
Lance Armstrong: „Večeře v restauraci Cache Cache a pak několik dní, které jsme strávili lyžováním, pomohlo vrátit náš vztah tam, kde býval. Co skutečně prolomilo ledy, byly naše jízdy na sjezdovce. Jako lyžaři jsme na tom oba přibližně stejně a užili jsme si hodně zábavy.“
George Hincapie: „Bylo zajímavé sledovat, jak Lance pracuje s veřejností. Lidé ještě pořád přicházeli a chtěli se s ním vyfotit. Nikdo neřekl nic negativního. Nemohl jsem si pomoci, ale poznal jsem, že není tím samým Lancem, jakým býval dřív. Jako poražený se zdál lidštější. Zajímalo by mě, jak velkou roli jsem hrál v jeho přerodu.“
Lance Armstrong: „Žilo by se mi lépe, kdybych měl Georgeovu moudrost.“
George Hincapie: „Na závěr našeho setkání v lednu 2013 se mě Travis Tygart zeptal – velmi jízlivě a téměř povýšeně: Co byste řekl vaší dceři? 
V tu chvíli jsem nenašel odpověď. Ale teď ji mám: Vždycky jsem se snažil žít čestně. Nejprve tak, že jsem se šel ve stopách svého otce a později bratra. Objevil jsem vášeň k cyklistice a ve svém životě jsem se jí dlouho věnoval. Pracoval jsem tvrději, než kdokoli jiný, koho znám… Poznal jsem úspěch. Závodění na kole mi přinášelo mnoho dobrého dlouho předtím, než jsem potkal Lance a než jsem bral doping a naštěstí také dlouho potom, co jsem se ho vzdal. Nedívám se na sebe jenom jako na cyklistu. Vidím se jako člověka, který našel vášeň v tom, k čemu se nejvíc hodil a který se vždycky snažil být lepším člověkem, manželem a tátou. Chci, aby moje děti věděli a pamatovali si právě tohle. Nikoli moje sportovní výkony. Julie – tvé narození mě změnilo. Přehodnotil jsem své cíle a priority a zjistil, co je v životě důležité. Nechci, abys ty nebo Enzo museli činit stejná rozhodnutí jako já. Na cestě životem se někdy můžete rozhodnout nespávně, ale vždy máte šanci to napravit. Chtěl jsem odejít ze sportu jako lepší člověk, než když jsem přicházel na scénu. Doufám, že moje rodina je díky mně silnější. Nikdy jsem se nepřestal snažit dokazovat, jak moc si jejich lásky a důvěry vážím,“ píše George Hincapie v závěru své životopisné knihy The Loyal Lieutenant, kterou si můžete objednat na www.velobooks.cz. PelotonSport připravuje ukázky z knihy The Climb popisující cestu Chrise Frooma za vítězstvím v Tour de France, kterou je možné zakoupit stejným způsobem.
Překlad ukázky: Manfred Strnad Foto: archiv
