Třetí titul v domácí mistrovské časovce si Jan Bárta jaksepatří užil. Při slavnostním ceremoniálu ve Slavkově oblékl další z řady mistrovských dresů utěšeně se rozšiřující sbírky a odjel v něm domů na kole! „Těch pětadvacet kilometrů mi přesně sedlo na vyjetí. Šampionát nekončí, v neděli se budeme muset ve třech utkat s přesilou početnějších týmů v závodě s hromadným startem,“ řekl Jan Bárta PelotonSportu. Rodák z Kyjova obhajuje titul i v této disciplíně. Loni ve finiši těsně porazil cyklokrosaře Martina Bínu, jenž místo závodění momentálně vyhání nepříjemné viry ze svého organismu.  Jaká bude zítra taktika Jana Bárty a jeho dvou českých spolujezdců ze stáje NetApp-Endura – Königa a Paďoura? Mohlo by si trio pomoci s dalšími „zahraničními“ jezdci – například se závodníky Omegy? Početní převaha domácích stájí, především Bauknecht-Authoru a Dukly Praha k takovému kroku přímo vybízí? „Nečekám velkou ochotu k nějakým dohodám,“ jednoznačně prohlašuje Jan Bárta.

Skutečně se nedokážete, nebo nechcete domluvit? Vždyť tím vkládáte trumfy do pedálů domácích závodníků, kteří mohou průběh závodu snadněji režírovat.

Dohody teoreticky možné jsou, ale v praxi obvykle dopadne všechno jinak. Spolupráce většinou funguje v první polovině závodu. Pak se situace nějak vyvine a je po dohodách! Závodí každý za své.

Váš tým NetApp-Endura pojede ve třech, což je pořád lepší, než jet úplně sám, ne?

Jistě, ale stejně se nemůžeme pouštět do nějakých rozsáhlých akcí. Odjet se asi budou snažit závodníci některých domácích týmů.

Od koho se dá čekat nejaktivnější pojetí závodění? Od Hradce, nebo od Dukly?

Těžko říct, v každém případě půjde o jejich boj proti nám, kteří závodíme venku.

Vaši výhodou jsou nepoměrně kvalitnější závodní příležitosti v průběhu sezony.

Ano, ale nejprve jsme se museli do těch týmů dostat svojí výkonností!

Vaše výkonnost podobně jako závodníků Omegy je nepochybně na vyšší úrovni než výkonnost většiny cyklistů domácích týmů. Jim však těžko můžeme vyčítat taktiku, se kterou vyjedou do mistrovského závodu s cílem vybojovat co nejlepší výsledek.

Nikomu nic nevyčítám a doufám, že ani po závodě k tomu nebudu mít příležitost. Bude to boj! Ale jeden mistrovský dres už mám. Mohu jet klidněji.

Letos vám končí smlouva v týmu NetApp-Endura. Směřuje vývoj k jejímu prodloužení, nebo máte namířeno jinam – například do některého World Tour týmu?

Můj manažer absolvoval nějaká jednání, ale všechno nechávám otevřené. Uvidíme po Tour.

Vaši příznivci očekávají výrazný výsledek v časovce…

Doufám, že tahle Tour nebude v mém podání jen o časovce. Rád bych se pokusil uspět v některé etapě. Čekat na časovku by nebylo úplně to pravé ořechové – je to až 19. etapa a po třech týdnech nemůže nikdo vědět, jak na tom bude s únavou. Tedy já to vím – únava bude velká! (směje se).

Mimochodem – který z dosavadních titulů mistra republiky si nejvíce ceníte?

Těžko říct, ale asi hned ten první. Při obhajobách jsem startoval jako poslední a znal tedy mezičasy svých soupeřů. To je velká výhoda.

Zkuste přece jenom naznačit, jestli byste rád vystoupal v cyklistické hierarchii o stupeň výše – tedy na absolutní vrchol – angažmá v některé World Tour stáji?

Ve svém současném týmu mám vynikající podmínky a závodní příležitosti. Startoval jsem na těch největších jednorázových závodech. Absolvoval jsem San Remo, Flandry i Roubaix. Závodil jsem na etapách Dauphiné Libéré a teď mám na programu Tour de France. Nejsem si jistý, jestli by mi takový program zajistilo angažmá v některé jedničce.

Vraťme se ještě ke čtvrteční časovce. Domácí titul jste získal s přesvědčivým náskokem, ale slovenský mistr Peter Velits za vámi zaostal „jen“ o 32 vteřin. Soustředil jste se na zisk titulu, nebo převládl prestižní souboj se závodníkem stáje BMC?

Určitě šlo o prestiž! Mistrovství beru jako jeden společný závod. A časovku jsem chtěl celkově  vyhrát!

Jak se vám zamlouvá délka domácího mistrovského závodu – 192 km?

Myslím, že rozpis kategorie Elite vyžaduje délku alespoň 200 km. Uvítal bych delší závod. Jsem zvyklý na delší tratě, ale s tím nic nenadělám.

Který z absolvovaných závodů byl z vašeho pohledu nejtěžší?

Asi Milán-San Remo. Nikoli délkou téměř 300 km, ale příšerným počasím. Roubaix je samozřejmě hrozně těžký závod těma kostkama, ale v obou případech jsem měl štěstí, že svítilo sluníčko a za takových podmínek se mi jede mnohem líp než v dešti, nebo dokonce ve sněhu!

Manfred Strnad    Foto: NetApp-Endura Team

Startovní listinu závodu Elite a U23 najdete na:

 

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA