Po téměř třech měsících okusil dnes Roman Kreuziger závodní atmosféru – při italské jednorázovce Milán-Turín dojel do cíle v hlavním poli, když lídr jeho týmu Alberto Contador obsadil šesté místo. Tradiční podzimní italskou klasiku ovládl tým Kaťuša – zvítězil Giampaolo Caruso a jeho kolegové Daniel Moreno a Joaquin Rodriguez projeli cílem s malou ztrátou na třetím a pátém místě. Milán-Turín (HC) využilo mnoho jezdců jako „zahřívací“ akci před nedělním Monumentem – Okolo Lombardie (WT). Další Romanův start by se mohl odehrát právě na silnicích mezi Comem a Bergamem (248 km), ale stáj Tinkoff-Saxo zatím sestavu neoznámila.
Po verdiktu rozhodčí komise ČOV z 22. září může Roman Kreuziger závodit, ale očekává se, že proti rozhodnutí českého orgánu se UCI odvolá ke sportovní arbitráži v Lausanne. Zatím se tak nestalo – musí to stihnout do 22. října. Jaké jsou Romanovy vyhlídky? „Těžko předpovídat, ale z minulosti víme, že UCI v řadě případů uspěla a zvrátila verdikt národní federace,“ říká Jan Chlumský z Antidopingového výboru ČR. Byl osobně přítomný slyšení závodníka před rozhodčí komisí ČOV – nikoli jako její člen, ale pouze v roli pozorovatele. Překvapil ho verdikt, podle kterého závodník neporušil antidopingová pravidla? „Příliš mě nepřekvapil. Národní federace poměrně často závodníky svých zemí omilostní, ale UCI se proti verdiktu odvolává a nakonec obhájí své původní rozhodnutí. Přijde mi to nešťastné, celá záležitost se protahuje. Je to nepříjemné pro všechny strany,“ myslí si Chlumský.
Odborníci na telefonu
Dva tábory odborníků – dva protichůdné názory. Na tom se nic nezměnilo ani po šestihodinovém jednání. „Nikdo ze zástupců obou skupin nebyl osobně přítomný. Všichni se vyjadřovali telefonicky,“ poodhaluje zákulisí důležitého okamžiku pro kariéru jednoho z nejlepších světových cyklistů šéf exekutivy AV ČR. Skutečnost, že za českou stranu nerozhodoval ČSC, ale ČOV lze chápat jako zbavení se odpovědnosti ze strany vedení české cyklistiky. Na druhou stranu se nelze presidiu ČSC divit. Problematika kauzy biologického pasu Romana Kreuzigera je mimořádně odborně složitá. Jestliže však proti sobě stojí dvě skupiny odborníků a každá tvrdí pravý opak než oponenti, nabízí se logická úvaha – jedna z těch skupin neobsahuje skutečné odborníky. Nebo? Nebo jsou ve hře ještě jiné okolnosti…
Od počátku kauzy nesrovnalostí v biologickém pasu Romana Kreuzigera se mluvilo o velmi podezřele zvýšených hodnotách některých 
parametrů, ale nic konkrétního se veřejnost neměla šanci dlouhé týdny dozvědět. Neměla tedy ani základní možnost vytvořit si názor. Nyní alespoň rámcově víme, o jaké hodnoty se jedná. „Výkyvy se týkají především retikulocytů a hladiny hemoglobinu,“ vysvětluje Chlumský. Retikulocyty jsou buňky, které představují jedno z vývojových stádií červených krvinek – erytrocytů. Jejich kolísavý počet může zapříčinit například manipulace s krví, ale zcela jistě existují i jiná vysvětlení. Tým okolo Romana Kreuzigera se soustředil na vztah problémů závodníka se štítnou žlázou a léčebnou hormonální kůrou, která výkyvy v počtu retikulocytů a hladině hemoglobinu může způsobit. Problémy se štítnou žlázou má Kreuziger údajně již velmi dlouho. Na léky neměl terapeutickou výjimku, nikdy o ni ani nepožádal. „Ani nemusel, protože ty léky nejsou na seznamu zakázaných látek,“ upozorňuje Chlumský. Tím se zdá celá kauza uzavřená. Velmi dobře připravenou obhajobu bude UCI těžko překonávat. „Předpokládám, že UCI bude muset požádat o expertizu ještě další odborníky, kteří by se měli k výkyvům hodnot závodníka vyjádřit,“ myslí si Chlumský.
Případ Romana Kreuzigera, který se přes výkyvy (UCI tvrdí, že velmi významné výkyvy) hodnot vždy vešel do přípustných limitů, ukazuje na slabinu (a těžko řešitelnou slabinu) oněch limitů. Je zřejmé, že mantinely jsou nastaveny s velkou tolerancí. Například u testosteronu, u kterého je určující poměr k epitestosteronu, je limitní poměr 4:1 (T/E). Běžná populace se pohybuje v rozmezí 1/1 až maximálně 2/1. Když testovali Floyda Landise po 17. etaptě Tour de France v roce 2006, měl 11/1….a jistý český koulař minulosti dokonce 19/1, zatímco v mimosoutěžní době 0,1/1 – tedy 10x méně testosteronu než běžná populace. Což je ovšem logické – kdo užívá syntetické hormony, tomu se ty přirozené zcela přirozeně přestanou vytvářet. „Podobně jako u testosteronu jsou tolerantně nastavené i limity hodnot hemoglobinu,“ říká Chlumský. Sportovci si logicky zvykli pohybovat v rámci těchto širokých mantinelů. Zvykli si na to, že pokud jsou „mezi čarami“, nikdo je neotravuje.
Biologické pasy je nutné zpřesnit!
Roman Kreuziger se svými hodnotami vždy vešel mezi mantinely. Přesto ho UCI nyní „otravuje“. Po nástupu Briana Cooksona do funkce nejvyššího představitele světové cyklistiky UCI v boji proti dopingu zjevně přitvrzuje. Zatím se nezdá, že má k tomu vhodné nástroje. Existuje však vůbec možnost zajistit vhodnější? Široké mantinely limitů byly sportovcům vždy pro smích. Tyler Hamilton v knize Tajný závod říká: Když jste byli šikovní, mohli jste v mikrodávkách vyzobat během Tour celý náklaďák zakázaných látek.
Pokud jsou limity přiliš měkké, je řešením jejich zpřísnění? Sotva, protože se vždy najdou jedinci, kteří se medicínsky vymykají průměru a jejich hodnoty jsou přirozeně vyšší. Diskriminovat takové jedince nelze. Co však lze, je měřit výkyvy, byť by se vyskytovaly v rámci oněch širokých mantinelů. Je však nutné ty výkyvy předem specifikovat – o kolik procent je ještě možné se odchýlit, a jaká odchylka je už považovaná za doping. K takovému zpřesnění pravidel zatím zjevně nedošlo. UCI měla nejprve určit, jak velké výkyvy jsou již nepřípustné a teprve potom se pustit do stíhání Romana Kreuzigera. Jediní, kdo z této situace profitují, jsou právníci. A případ Kreuziger se odehrává především v právní rovině. Kde je pravda? Ta se zdá vedlejší a zná ji nejspíš jen Roman a jeho nejbližší. A zdá se také, že osmadvacetiletý český závodník má v této situaci velkou naději na konečné vítězství.
Manfred Strnad Foto: Tinkoff-Saxo
