Roman Kreuziger nesmí závodit, ačkoli neměl pozitivní dopingový nález! Za tímto zákazem stojí UCI v čele s presidentem Brianem Cooksonem. Zbláznil se nejvyšší představitel světové cyklistiky? Z úvodní věty, která je nepochybně pravdivá, se to může přesně tak jevit. Bránit nevinnému závodníkovi s platnou smlouvou ve výkonu povolání? To přece nemůže v případě soudního zkoumání, ke kterému kauza zákonitě směřuje, pro UCI a Cooksona dobře dopadnout! Takže se zbláznil? Nebo je jeho IQ natolik nízké, že nedokáže rozpoznat fakta? Pokud předpokládáme, že je pan Cookson příčetný a inteligentní můž, zákonitě musíme dospět k názoru, že má v rukou pádné argumenty svědčící proti cyklistovi. „V biologickém pasu pana Kreuzigera se vyskytují velmi silné anomálie,“ řekl včera Cookson pro server Cyclingnews.
„Experti UCI a CADF (Cycling Anti-Doping Foundation) mají velmi silné indikace o manipulaci. Závodník byl vyzván k podání vysvětlení, které dodal, ale experti UCI a CADF toto vysvětení nepovažují za věrohodné. Jsme nyní v situaci, kdy bychom měli zahájit disciplinární řízení a uděláme to co nejdříve,“ říká Cookson.
Velmi silné podezření? Vždyť Kreuziger neměl pozitivní dopingový nález! Hodnoty v jeho biologickém pasu dokonce nepřekročily povolenou mez. Pouze se této hranici (údajně) velmi přiblížily. Zatím nebylo nikde publikováno, o jaké hodnoty jde – zda například o hematokrit, nebo zvýšenou hladinu testosteronu, či jiné ukazatele.
Opravdu se tedy pan Cookson zbláznil, když se pouští do zdánlivě prohraného boje, který ho může (nebo dokonce zákonitě musí) smést z křesla šéfa světové cyklistiky? „Problém s biologickými pasy je v tom, že mapují velmi dlouhé období. Na rozdíl od jedorázového testu. Pokud je závodník pozitivní vzorkem A, je okamžitě suspendován. Nyní jsme v situaci, kdy se zjistily anomálie v biologickém pasu a stavíme je na stejnou úroveň jako pozitivní vzorek,“ vysvětluje logiku UCI její president.
„Případ Kreuziger“ se táhne (dlouho utajeně) už tři roky. Hodnoty z biologického pasu dávají smysl porovnáním v poměrně dlouhém časovém období a nemůžeme se tedy divit, že u Romana se „šáhlo hluboko do minulosti“ – konkrétně do let 2011 a 2012 a teprve delším porovnáním se mohlo dospět k nějakým závěrům. Také proces zkoumání závodníkem najatých odborníků, kteří vypracovali posudek ve prospěch Kreuzigera, zabral dlouhé měsíce a „najednou jsme“ v polovině roku 2014. Pro Romana Kreuzigera svědčí skutečnost, že nebyly překročeny limitní hodnoty. A pro šikovného právníka, kterého si Roman najal, je to setsakra silný argument!
K detailům uvedených skutečností se v souvislostech ještě dostaneme. Nejprve dejme znovu slovo Brianu Cooksonovi. „Jestliže tým svého závodníka suspenduje na základě anomálií v biologickém pasu, tak jako to udělal Tinkoff-Saxo před Tour de France v případě Kreuzigera, je to správné. Jenže nasadit poté závodníka znovu do závodů, aniž by byl případ uzavřen, správné není. Nevysílá to dobrý signál do sportovního světa. Takže od této doby hodláme všechny případy posuzovat mnohem individuálnějí než dříve a anomálie v biologickém pasu stavíme na roveň pozitivnímu vzorku A,“ říká Cookson.
Vraťme se do let, kdy se Roman Kreuziger údajně prohřešil proti pravidlům. V roce 2011 závodil za Astanu a jako lídr týmu dokončil Giro d´Italia na skvělém pátém místě. O rok později ho postihla velká krize v etapě s cílem v Cortině a v průběžném pořadí se propadl na 15. místo. V týmu Astana čelil ostré kritice šéfa Vinokurova. Vzápětí vyhrál etapu na Pampeago…
Přestože nebyly zveřejněny typy hodnot, které se v biologickém pasu Romana Kreuzigera údajně přiblížily limitu, stojí zato si připomenout některá z antidopingových pravidel. Například: hladina testosteronu je testována tak, že se určí poměr testosteronu k epitestosteronu (nejprokazatelnější metodika). Běžný poměr T/E je 1:1 až 2:1. Sportovní pravidla však připouštějí dokonce poměr 4:1! Z toho je zřejmé, jak velká tolerance a současně prostor k manipulaci se sportovcům nabízí a jak stále velmi měkká antidopingová pravidla jsou – v minulosti byl tolerován poměr T/E dokonce 6:1! V praxi to znamená, že pokud základní test vyjde závodníkovi pod 4:1 (například 3,9:1), vzorek se zpravidla dál nezkoumá – a nepátrá se, zda se jedná o přirozený nebo umělý (zakázaný) testosteron. Teprve po překročení poměru 4:1, nebo při podezření, je vzorek dále analyzován podrobnějším a dražším (!) testem, což byl před časem případ Alberta Contadora. Jeho vzorek vykazoval poměr pod 4:1 – přesto byl podrobněji testován a odhalil „zkažené španělské maso“… Jenže biologické pasy „zavedené pořádky“ změnily. Pokud závodník například dlouhodobě vykazuje T/E 1:1 a najednou se objeví hodnota 3,5:1, je zřejmé, že se v jeho organismu událo „cosi neobvyklého“ – byť hodnota 3,5:1 by v jednorázovém testu nic neznamenala. Proto jsou biologické pasy tak důležité.
Z uvedeného pochopitelně nevyplývá, že u Romana Kreuzigera se jedná o zvýšený testosteron. Žádné konkrétní hodnoty nebyly zveřejněny ani látky, které tyto zvýšené hodnoty měly způsobit. Předchozí řádky pouze naznačují, jak velký prostor pro aplikaci zakázaných látek v současném sportovní světě stále existuje. Pokud se neuplatní údaje z biologických pasů… Obhajovat se negativními výsledky jednorázových testů je tedy dost problematické. Stojí za to citovat Tylera Hamiltona (olympijského vítěze v časovce 2004, který medaili vrátil kvůli pozitivnímu testu) z knihy Tajný závod: „Pokud jste byli opatrní a pozorní, mohli jste dopovat a být si na 99 procent jistí, že vás nenachytají….pouze jste se museli starat o to, aby váš hematokrit nepřekročil povolený limit 50 procent…v mikrodávkách jste při Tour mohli vyzobat celý náklaďák zakázaných látek…“ Uvedené citace se týkají období počátku tisíciletí. Od té doby se vyměnili dva presidenti UCI a po každém dopingovém problému některého známého závodníka se mluví o zpřísnění dopingových pravidel a že od teď bude cyklistika čistá… a nová mladá krev….. Naivita není na místě…. Jen to má dnes Bjerne Riis zřejmě o dost složitější než za časů Tylera Hamiltona… Přesto se s novou situací docela dobře porafal. To je obdivuhodné!
Brian Cookson při svém nástupu do funkce sdělil, že se na rozdíl od svých předchůdců nebude zabývat detaily dopingových případů – aby nemohl být nařčen z jejich ovlivňování (viz Verbruggen – Armstrong – pozitivní nález Okolo Švýcarska 2001). Vše má být pouze v rukou odborníků. Cooksonovi vyčítají, že UCI rozhoduje v případu Kreuzigera účelově až těsně před závody. „V letech 2011 a 2012 jsem nebyl presidentem UCI. O případu hodnot biologického pasu pana Kreuzigera jsem nic nevěděl. Při nástupu do funkce jsem sám sebe záměrně oddělil od antidopingového procesu. O případu pana Kreuzigera jsem se dozvěděl teprve tehdy, když ho jeho vlastní tým suspendoval z Tour de France. Vzhledem k okolnostem to bylo správné, ale následné nasazení do závodů správné není, protože není správné, aby spolu závodili jezdci, jejichž bilogické pasy vykazují anomálie s jezdci, kteří mají hodnoty v biologickém pasu vpořádku,“ vysvětluje Cookson a pokračuje: „Říkám, že hodnoty v biologickém pasu pana Kreuzigera vzbuzují velmi vážné pochybnosti. Nechat ho dál závodit v této situaci a poté, co ho jeho vlastní tým suspendoval, by nebylo dobré v zájmu sportu. Pro pana Kreuzigera je to politováníhodné, ale pokud by ho jeho tým neodvolal z Tour de France, neocitl by se v této situaci. V zájmu všech je urychlit celý proces a dospět k jednoznačnému závěru.“ Briana Cooksona nepochybně čeká těžká právní bitva, jejíž výsledek lze těžko odhadnout.
Manfred Strnad
