Očistné kůry, jejichž součástí bývají hladovky, nejsou novinkou. Jejich móda se periodicky opakuje. Určitě od nich nelze čekat zázraky, ale napadá mě, že svůj význam přece mít musí, když je praktikovali již naši předci před staletími. Ti však zpravidla nepodávali výkony ve vysoké tepové frekvenci, byť těžkou fyzickou práci na poli či v lese nelze podceňovat. Může očistná kůra a speciálně hladovka v určité fázi přípravy prospět sportovnímu výkonu? Před Vánoci a nepochybně i v období po tomto „hodokvasu“ aktuální téma. Pro odpověď jsem si zašel k Robertu Kleinerovi, známému silničáři kategorie Masters, který má s hladovkou zkušenosti. V oblasti výživy spolupracuje s projektem Čistý sport. Zajímaly mě poznatky zralého chlapa, od kterého lze očekávat, že se nadchne pro „kdejakou pitomost“. Ač především silničář, potýkal se v říjnu s nástrahami bikového etapáku Crocodile Trophy. Pomohl mu v průběhu těžkých devíti dnů speciální výživový program?
Roberte, nejprve by mě zajímalo, čím může silničáře přitahovat extrémní bikový závod typu Crocodile Trophy.
Z vedlejší místnosti na mě každý den pomrkrává přesně stejný stroj, na kterém letos Julien Absalon deklasoval Nino Schurtera na MS v XC. 
Tak když mi Ivan u piva líčil jak je „Krokodýl“ technicky a fyzicky náročná akce, řekl jsem si, že to je asi ta správná výzva na první bikový etapák a kývnul jsem.
S Ivanem Rybaříkem spolupracuješ prý už delší dobu. Vyvážené stravě třeba i bez masa se dá rozumět, ale jak se slučuje se sportovním výkonem hladovka?
Hladovku si samozřejmě neplánujeme týden před důležitým závodem, ale jednou a klidně i dvakrát ročně se dá čtyřdenní hladovka zařadit. Mám s ní ty nejlepší zkušenosti. Tělo se zbaví škodlivin. Když všechno „to svinstvo“, které do sebe z okolního prostředí dostáváme, odejde z těla, cítí se člověk velmi příjemně. Když řeknu jako znovuzrozený, nepřeháním. Během hladovky se dá dokonce i lehce trénovat – tak hodinku a půl v mírném tempu. Tekutiny se samozřejmě doplňují, ale žádné umělé ionťáky, ale především přírodní šťávy.
Jak dlouho ses připravoval speciálně na „Krokodýla“?
Na kole se vozím dost pravidelně a rád se svezu i na pár závodech většinou v rámci extraligy masters. Celkem tak 10 tisíc kilometrům ročně. Měsíc před startem, s vědomím že „Krokodýl“ asi nebude zadarmo, jsem zařadil pár tréninků na biku. Například Sudety a podobné závody, abych se trošku dostal do síly, vytrvalosti a okoukal i něco z techniky. Ve finále jsem absolvoval i pár nočních tréninků po Jizerkách. Ve dne nebyl čas. Když o tom tak přemýšlím, moc jsem si tu přípravu užil.
Co tě přivedlo do „náruče“ výživového programu Čistého sportu?
Částěčně zvědavost a částečně zdravotní problémy. Mám už takovou náturu, že mě baví poznávat nové přístupy. Navíc děláme s Ivanem ve velmi podobném oboru – on se snaží podpořit zdraví a výkonnost svých klientů přírodní stravou a přírodní medicínou, já tréninkem s nejmodernějšími výdobytky vědy (stimulace dýchání, svalů, wattové ukazatele, atd.). Pracovně jsme to nazvali „Be fair to your body“, což je vlastně naše společná filozofie. Žádné prášky, žádné umělé stimulanty, pouze tvrdá práce a rozvoj vnitřní síly těla. A musím potvrdit, že ten rok co se na své jídlo dívám optikou nejez prádné kalorie, nezanášej tělo toxíny a udržuj rozumnou kyselost krve, žije se mi o dost lépe a radostněji. Za to určitě z velké částí patří můj dík právě Ivanovi a klukům z Čistého sportu. V mnohých ohledech mi otevřeli oči. Stejně jako se to podařilo nám s našimi přistroji u mnohých zapálených sportovců včetně řady zvučných jmen jako jsou Petr Vakoč, Jan Bárta, Leo König, Zdeněk Štybar a mnozí další.
Výsledky Crocodile Trophy ukazují, jak po vlažném začátku tvoje výkonnost v dalším průběhu etapáku rostla. Čím si to vysvětluješ?
No, vlažný začátek je hodně diplomaticky řečeno. V druhé etapě jsem byl úplně v pr… Přiletěl jsem do Austrálie totiž na poslední chvíli, takže bez aklimatizace a vzhledem k časovému posunu se tam vlastně závodí od půlnoci do čtyř hodin našeho času! Člověk se není schopen před etapou ani pořádně najíst, ani vyprázdnit, na startu tělo pochopitelně spí, venku 35stupňů ve stínu… Vlastním přičiněním jsem si tak vlastně připravil v úvodu slušné peklo. Po týdnu jsem se ale jakž, takž srovnal a začal závodit. O to větší slast přišla v posledních etapách, kde mi na bednu v kategorii často scházelo už doslova pár minut – s tím jsem ani náhodou nepočítal. Navíc díky Hance a Ondrovi, našim australským patronům, jsme měli dokonale vyváženou makrobiotickou stravu, která nás udržovala ve výkonnosti po celou dobu závodu, bez negativních efektů a trávící zátěže na organismus. To byla opravdu velká pomoc v průběhu každého z devíti extrémních dnů.
Manfred Strnad Foto: Michal Sváček a Crocodile Trophy
