V jednatřiceti letech dozrál italský silničář Sonny Colbrelli v jednoho z nejlepších spurtérů a zjevně i klasikářů současného profesionálního pelotonu. Sportovní veřejnost o tom přesvědčil nejen letošním titulem mistra Evropy, ale především triumfem v mimořádně těžkém – 118. ročníku Monumentu Paříž – Roubaix, když na téměř 260 km dlouhé trati projevil skvělou kondici a v dešti a chladu také neobyčejnou odolnost.
O výbušnosti jezdce týmu Bahrain-Victorious není už řadu sezon pochyb, ale tak vysoká kondiční připravenost je v jeho případě spíše novinkou posledních dvou sezon. „Cyklisticky jsem dospěl ve třiceti. Už dřív jsme sledovali závodníky, kteří začali vyhrávat Monumenty až po třicátém roce svého věku, příkladem je třeba Greg Van Avermaet, a na tyhle borce bych rád navázal,“ řekl Colbrelli po vítězném „Pekle severu“. „Letos jsem změnil mentalitu. Spolupracuju s mentálním koučem a něco ve mně uvnitř se změnilo. Také proto mi to v této sezoně tak jde,“ prozrazuje vítěz Paříž – Roubaix a letošní mistr Itálie i Evropy. 
Po vjezdu na velodromu ve trojici jezdců byl jasným favoritem díky své pověsti výbušného spurtéra. „Jenže po dvě stě padesáti kilometrech tak těžkého závodu může ve finiši klidně vyhrát i vrchař. Ve spurtu jsem se soustředil především na Mathieua, ale nakonec se ukázal mladý Vermeersch, o kterém jsem věděl, že je velmi talentovaný, jako ještě nebezpečnější soupeř. Spurt zahájil právě on a dalo mi hodně práce dostat se přes něj,“ vybavil si závěrečné desítky metrů závodu Colbrelli.
Na stupně vítězů se na legendárním velodromu v Roubaix postavili tři debutanti závodu, což je rarita – na druhém místě dospurtoval teprve dvaadvacetiletý Florian Vermeersch (Lotto-Soudal), na třetím Mathieu van der Poel (Alpecin-Fenix). Právě fenomentální Nizozemec představoval pro Colbrelliho „kompas“ v závodě. „Po Arenbergu devadesát kilometrů před cílem jsem se držel jednoduché taktiky – držet se za van der Poelem. Měl jsem ovšem obavy, že nás zezadu sjede Wout van Aert. Celou dobu jsem se především snažil zůstat na kole a v tom strašném blátě neupadnout, což se mi podařilo,“ s uspokojením konstatoval Colbrelli.
„V tomhle Monumentu jsem startoval úplně poprvé díky podzimnímu termínu. Na jaře jsem si vždycky vybíral pro mě vhodnější závody – především Amstel Gold Race. Do závodu Paříž – Roubaix jsem se nepouštěl proto, že přestávka na odpočinek před Amstelem by byla příliš krátká,“ vysvětluje letošní mistr Evropy i národní italský šampion důvod tak pozdního debutu v prestižní kostkové klasice. V Amstel Gold Race dojel nejlépe třetí v roce 2016. Devětkrát startoval na úvod sezony v nejdelším Monumentu: z Milána do San Rema – s nejlepším výsledkem v roce 2014, kdy na via Roma dosturtoval šestý.
-MS- Foto: Team Bahrain-Victorious
