V sobotní jarní české klasice Brno – Velká Bíteš – Brno se sešla konkurence téměř dvou stovek závodníků ze sedmi zemí. Domácí týmy včetně Bauknechtu nasadily nejsilnější sestavy. Na startu nechyběl obhájce prvenství Milan Kadlec, ani loni druhý v cíli – biker Pavel Boudný. Dal se očekávat zajímavý závod. Z tradičního souboje Dukla versus Hradec vyšli lépe dráhaři z Prahy. Po úniku v posledním kopci sice zvítězil Slovinec Jan Tratnik, ale na druhém místě dospurtoval „třiadvacítkář“ Dukly František Sísr a na stupně vítězů se dostal i velezkušený Milan Kadlec. Jaká byla z jeho pohledu letošní Bíteš? „Oproti loňsku poklidnější. Moc se nezávodilo. Ani bikeři se tentokrát neukázali,“ zhodnotil Kadlec pro PelotonSport tradiční jezdnorázový závod.
Milane, jak těžké bylo znovu se vyšvihnout na stupně vítězů?
Řekl bych, že letošní Bíteš nebyla v podstatě nic zvláštního. Až do závěrečného kola se moc neatakovalo. V polovině závodu jsme se drželi na 
špici a jeli tempo a bylo celkem zřejmé, že závod dospěje do hromadného spurtu. V jednu chvíli byl sice odjetý jeden z polských jezdců Bauknechtu (pozn. Kasperkiewicz), ale z mého pohledu byl jeho útok bez šance.
V devětatřiceti letech porážíš ve spurtu naše nejsilnější silničáře. Předpokládám, že s cyklistikou se ti zatím loučit nechce navzdory skutečnosti, že bodovačka na březnovém světovém šampionátu nevyšla úplně podle tvých představ.
Přiznávám, že po loňském výkonu jsem letos na mistrovství světa v Cali pomýšlel na medaili. Tréninkové parametry mě k tomu opravňovaly. Nevyšlo to. Prožil jsem samozřejmě zklamání, ale takový je sport. Neměl jsem svůj den, ale to se z Evropanů přihodilo více lidem. Třeba mistr Evropy Viviani skončil o moc hůř než já. Jedenácté místo na světovém šampionátu nic nemění na tom, že se fyzicky cítím pořád dobře a rád bych minimálně tuto sezonu dokončil. Rád bych závodil i dál, ale není to jen o mém pocitu. Hodně bude záležet na tom, jestli se změní pravidla omnia. Protože omnium a mančafty jsou jako olympijské disciplíny pro Duklu prioritní.
Můžeš to prosím rozvést konkrétněji?
Současné omnium je postavené pro sprintery, ale uvažuje se o tom, že by se závěrečný bodovací závod měl proměnit v nejzásadnější disciplínu. Podle uvažované změny by bylo možné například kolem náskoku v bodovačce zásadně ovlivnit celý výsledek omnia. To by pro mě bylo samozřejmě výhodné. Tahle změna je důležitá nejen pro mě, ale pro celou cyklistiku v Dukle. Je nás patnáct a nepostoupit na olympijské hry by nejspíš s celou cyklistikou v Dukle „zamávalo“. Další olympijskou disciplínou jsou mančafty. Příprava na ně je strašně drahá. Materiálové vybavení hodně náročné a jsme v situaci, kdy musíme dohánět rozjetý svět. Bude velmi těžké se v mančaftech kvalifikovat na olympiádu.
Měníš s přibývajícími roky styl přípravy?
Necítím žádná omezení! Nepatřím z cyklistům, kteří by jen tupě sledovali tréninkový plán a čím jsem starší, tím se víc řídím svými pocity. Trénuju více méně sám. Kopce na sílu a rychlost na dráze za motorkou. Za velký přínos považuji šestidenní. Při nich se najede denně přes sto kilometrů v solidní intenzitě. Šest dní takové zátěže vydá za deset etap na silnici. Se šestidenními jsou však čím dál větší problémy z hlediska vyplácení odměn. Ne všude je na pořadatele spolehnutí. Finanční podmínky obecně jsou o dost horší než v minulosti.
Další závodní program?
Chceme se samozřejmě připravit na domácí mistrák. Směrem k němu nás čeká série etapových a jednorázových závodů. Koncem měsíce pojedeme Grody v Polsku, potom etapák v Iránu. Závodit máme také v Bretagni a na Českých pohárech, které letos vypadají zajímavěji, když jsou v kalendáři UCI.
Manfred Strnad Foto: Pavel Myška
