Eddy Merckx absolvoval první cyklistický závod v šestnácti letech. V jednadvaceti vyhrál svůj první Monument – Milán-San Remo. Přezdívali mu Kanibal, protože své soupeře obrazně řečeno požíral. Za svou kariéru vyhrál 525 závodů a bylo mu vcelku jedno, zda před ním stojí „úkol“ vyhrát jednorázový závod na rovině, třítýdenní Grand Tour v Alpách a Pyrenejích, nebo vytvořit světový rekord v hodinovce na dráze. Belgičan narozený v Brabantsku absolvoval poslední závod v roce 1978. Po čtyřiceti letech objevila jeho vlast nového cyklistického Kanibala. Remco Evenepoel v závodě juniorů světového šampionátu v Innsbrucku své soupeře „sežral“ jednoho po druhém. Kdo se opovážil vzdorovat jeho úžasnému letu za duhovým trikotem, zle na to doplatil. Jako například Karel Vacek křečemi.
Remco Evenepoel je na první pohled sympaťák. Před startem žádná velkoústá prohlášení. Zato na trati – koncert nohou! Zjevně menší a subtilnější postavy než Eddy Merckx. V sedmikilometrovém stoupání – nejtěžší pasáži mistrovského okruhu v Innsbrucku – vířil nohama s takovou frekvencí, že naprosto suverénně udolal početný ambiciozní italský tým i Němce Mariouse Mayhofera, který včas poznal své limity, nezmrtvil se do křečí jako Vacek a chytře si dojel pro stříbro. Dost však popisování průběhu závodu, nejspíš jste ho viděli. Pokud ne, stojí za to zhlédnout ho alespoň ze záznamu.
Remco Evenepoel se podobně jako Merckx narodil ve vlámském Brabantsku. Přirovnání k nejslavnějšímu cyklistovi historie však bere s nadhledem. „Nejsem žádný šampion. Pořád jsem pouze junior. Největší šampioni jsou mezi profesionály. Já mám před sebou ještě dlouhou cestu,“ stojí oběma nohama na zemi cyklista, který na kole závodí teprve od loňského dubna! Předtím hrál fotbal. Za mládežnické týmy Anderlechtu i belgické reprezentace. „Hrával jsem v záloze, kde jsem musel hodně běhat. Z toho jsem si přinesl do cyklistiky dobrou fyzičku. Taky jsem mimo fotbalovou sezonu občas jezdil na horském kole,“ objasňuje Remco. Za jeho cyklistickými výkony však fotbalovou praxi nehledejme. Spíš mimořádný genetický základ. Úžasná frekvence šlapání naznačuje skvělou kardiovaskulární výkonnost. Až osmnáctiletý mladík zesílí, zařadí těžší převod než u juniorů povolené maximum 52×14, mají se jeho budoucí soupeři z řad současné profesionální špičky na co těšit.
Dva dni před závodem jednotlivců vyhrál Evenepoel i časovku na 27,7 km. Druhého v pořadí porazil o více než minutu. Mezi „třiadvacítkáři“ by svým časem obsadil čtvrté místo. Letos už stihl stát se dvojnásobným juniorským mistrem Evropy – v časovce i závodě jednotlivců. Vyhrál také klasiku Kuurne-Brusel-Kuurne i etapový Závod míru. Zjevně mu běžné závodní tempo připadá jako lehká vyjížďka. Skvěle regeneruje. Také v tomto ohledu připomíná Merckxe. Názorně to včera předvedl v Innsbrucku, kdy po pádu (zaviněném českým cyklistou) musel měnit zadní kolo a na čelo závodu ztratil minutu. Během neuvěřitelné krátké doby ztrátu smazal, ačkoli se čelní skupina snažila využít favoritova pádu a ujet mu. Zakrátko už ve stoupání peloton ve spolupráci s krajany roztrhal a posléze se rozhodl, že nastal správný okamžik k rozhodujícímu útoku …
Remco Evenepoel se od 1. ledna 2019 stane profesionálním cyklistkou týmu Quick-Step. Však se Patrick Lefevere tváří na společné fotografii neobyčejně natěšeně. Evenepoel přeskočí kategorii do 23 let. Lefevere ujišťuje: „Vychovávat budoucí šampiony byla vždycky naše mise – naše filosofie. Dáváme do toho spoustu znalostí i srdce. V případě Remka to nebude jiné. Měl už možnost vidět, že s každým cyklistou zacházíme stejně. U nás je jedno, jestli jste neo-pro, nebo zkušený závodník, od týmového štábu se vám dostane stejné péče a pozornosti. Jsme rodina, nikoli fabrika.“
Sympatická slova. Proto překvapuje, že nebude Evenepoelovi umožněno (alespoň jednou) absolvovat sezonu v kategorii do 23 let. Přijde tím o unikátní možnost stát se mistrem světa ve všech kategoriích. Osmnáctiletému mladíkovi to však zjevně nevadí. S týmem Quick-Step se seznámil už letos v zimě na soustředění ve Španělsku. „Už jsem znal kluky jako Yves (Lampard) a Iljo (Keisse) a v lednu jsem se seznámil s dalšími cyklisty, mechaniky, maséry a celým štábem. Vím, že jsem v nejlepších rukou a strašně se těším na příští sezonu.“
„Jeho táta je bývalý profesionál. Byli jsme v kontaktu už dřív,“ vysvětluje Lefevere. „Pečlivě jsme Remka sledovali. Rodina nám i mně důvěřuje, což mě těší. Bereme na sebe zodpovědnost za jeho další vývoj a výchovu. Musí nejprve proniknout do světa profesionální cyklistiky a postupně všechno objevovat,“ dodává Lefevere. V této souvislosti se nelze ubránit myšlence, že postupnosti sportovního vývoje mladíka by nejlépe prospěla (alespoň jedna) závodní sezona v kvalitně obsazené kategorii do 23 let. V každém případě přichází s talentem Remka Evenepoela do silniční cyklistiky nový náboj – pro příznivce tohoto sportu a diváky neobyčejně přitažlivý.
Text: Manfred Strnad Foto: Quick-Step, CW
