Velká kombi patří k cyklistice odjakživa. Objemný zavazadlový prostor si oblíbíte velmi rychle – zejména, když se vám nechce stěhovat kola na střechu a dáváte přednost „hýčkání“ svého bicyklu v kabině. K takovým autům patří Opel Insignia Tourer, který se vyrábí ve verzi Sports nebo Country s vyšší světlou výškou a pohonem 4×4. Od zastoupení německé automobilky Opel C&S si PelotonSport půjčil k otestování model poháněný dvoulitrovým turbodiselem CDTI – BiTurbo o výkonu 143 kW/195 koní. Jeho vrchařské schopnosti a také brzdnou soustavu jak se patří prověřil přejezd Grossglockneru – jednoho z nejobávanějších stoupání ze závodu Okolo Rakouska, které v roce 2011 využili také pořadatelé italského Gira.
V některých testech odborných motoristických webů se můžete dočíst, že kombi verze Opelu Insignia je sice velká vnějšími rozměry, ale uvnitř zase tolik místa není. To vše prý v důsledku efektního designu, který ubírá vozu na praktičnosti. Což o to, Insignia je esteticky vytříbené auto s řadou propracovaných detailů, ale rozhodně nikoli jen „designovka“.
Místa je dost, žádný strach!
Že by bylo uvnitř málo místa? Stačí jeden pohled dovnitř a je zřejmé, že strádat při jízdě ani při nakládání zavazadel nebudu. Nesčítal jsem 
každý kubický decimetr kufru testovaného auta, ale před cestou na „GG“ jsem se spolehl na odhad – dovnitř se přece všechno musí v pohodě vejít! A tak se i stalo. Bicykl jsem „hodil“ do kufru, aniž bych vymontoval zadní kolo z rámu. To se chce málokomu – sotvakdy se při této činnosti podaří neušpinit. Z pohledu cyklisty lze auta rozdělit na dvě kategorie: zadní kolo v rámu = praktické auto. Nutnost ho vymontovat = méně praktické auto. V této souvislosti se přiznám, že nerad vozím kola na střeše. Z mnoha důvodů – mezi ně patří například vandalismus…
V „disciplíně“ kolo uvnitř tedy Insignia Tourer podle očekávání obstála, když kromě bicyklu bez problémů spolkla i další zavazadla s tím, že na rovné ploše kufru auta by se vedle bicyklu i zavazadel vešel dospělý člověk. Občas se to na cestách může hodit. Rovná, dlouhá i dostatečně široká podlaha zavazadlového prostoru po sklopení zadních sedadel vždycky potěší…
Dynamický design i jízdní projev
Auta prodává především pěkný design! Výrobci moc dobře vědí, že nejen ženy zpravidla volí auto podle toho, jak se jim líbí. Jenže vkus je 
ošidná a ryze subjektivní záležitost. Libí – nelíbí? Opel Insignia Tourer je v každém případě vůz, který vyvolává emoce. V diskusích o tomto modelu jsem nenarazil na člověka, který by minimálně nepřipustil, že auto vypadá zajímavě a osobitě. Tvůrci vozu se nenechali unést dobou a ostré sportovní rysy nepřehnali směrem k nadbytečné agresivitě. Patrné je to zejména z čelního pohledu na přední masku. V automobilovém designu sledujeme již mnoho roků trend, kdy i malá auta vypadají zpředu jako „gigant se lví tlamou“. Směšné je to zejména u menších aut, kdy se vůz směrem dozadu téměř vytrácí a na zadní partie jakoby designérům už nezbyl čas nebo energie. Úspěšní evropští výrobci se tímto trendem naštěstí nenechávají ovlivňovat. A tak máme stále možnost vybírat si z pěkných aut i když jich ubývá.
Opel Insignia je ve všech karosářských verzích (sedan, liftback, kombi – Sports Tourer nebo Country Tourer s pohonem 4×4) jedno z mála esteticky vyvážených automobilů. Ať k němu přicházíme z kterékoli strany, vždy působí jako harmonicky sladěný celek. Tvrdím (pochopitelně subjektivně a nikomu nic nevnucuji), že Insignia Tourer je jedno z nejhezčích kombi na současném automobilovém trhu. S vnějším designem koresponduje kabina, jejíž přístrojové desce můžeme vytknout jen to, že příliš mnoho tlačítek a ovladačů může rozladit řidičovu pozornost. To se ovšem týká krátkodobého používání. Pokud vůz dlouhodobě vlastníte, veškeré ovladače se pochopitelně naučíte dříve či později ovládat zcela automaticky.
Předpokládaná kvalita
Testovaný vůz v nejvyšší výbavě Cosmo nepřekvapil kvalitou materiálů v interiéru. U auta této kategorie ji očekáváme. Insignia měla k dispozci kožené čalounění sedadel, které je nepochybně efektní. Materiál se dobře udržuje, přednost bych však dal některému z levnějších „látkových“ verzí sedadel. Příliš po chuti mi nebylo jejich elektrické ovládání – nabízí příliš mnoho řešení a hodně času jsem strávil hledáním optimální polohy. V tomto ohledu se mnou zřejmě nebude většina motoristů souhlasit – kůže i „elektrika“ jsou všeobecně dost oblíbené. Naopak kůží potažený volant skvěle padnul do ruky a v návaznosti na přesné řízení a vyladěný podvozek vytvořil základ pro požitek z jízdy – zejména v členitém terénu plném ostrých zatáček. Navzdory délce téměř pěti metrů se do nich i na okreskách Insignia dobře vejde a v rámci své kategorie patří k těm obratnějším. Tvůrcům vozu se podařilo najít kompromis mezi sportovní tuhostí a pohodlím, což nepochybně ocení většina řidičů. Osobně bych však podvozek ještě přitvrdil, zejména když vůz pohání tak agilní agrerát, jakým je dvoulitrové vznětové BiTurbo o síle téměř dvou set koní.
Příznivá spotřeba
Velké vozy často využíváme na delší cesty – při nich si Insignia Tourer počínala jako pravý „křižník“. Český i rakouský dálniční limit 130 
km/h zvládalo testované auto poháněné motorem 2,0 CDTI BiTurbo s velkou rezervou výkonu – otáčky se pohybovaly sotva v polovině rozsahu. S Insignií Tourer není problém držet spotřebu paliva „na uzdě“ i při svižnější jízdě. Příznivé spotřebě není na překážku ani kombinace motoru s automatickou převodovkou. Přestože je v největším z Opelů k dispozci „pouze“ šestistupňová, řadí natolik citlivě a plynule bez rušivých „záškubů“, že i zarytý zastánce manuálů musí uznat, že automaty mají něco do sebe. Testovací vozidlo, které mělo najeto při přebírání přibližně patnáct tisíc kilometrů ukazovalo za posledních dva a půl tisíce kilometrů průměrnou spotřebu paliva 8,6 l/100 km. Během cesty do oblasti Grossglockneru a zpět (plus několik kratších jízd po městě) se mi bez problémů podařilo „stlačit čísla“ na hodnotu 7,4 l/100 km s výslednou spotřebou vlastního testu 6,7 l/100 km. Není to sice výrobcem proklamovaných 5,8 l/100 km, ale u tak velkého auta s motorem síly téměř dvou set koní se i tak jedná o velmi příznivou spotřebu.
Nejvíce nafty polykal dvakrát přeplňovaný turbodiesel při cestě z městečka Bruck do sedla Grossglockneru do výšky téměř dva a půl tisíce metrů nad mořem. Závěrečný úsek délky 13 km od mýtné brány (cca 1200 m n.m.) na Fuscher Törl 2428 m n.m. představuje převýšení přes 1200 metrů. Průměrné stoupání z této strany Grossglockneru nemá daleko k 10ti procentům – mnozí čeští cyklisté ho dobře znají a vědí, že například ve francouzských Alpách se při Tour de France staví závodníkům do cesty o poznání „měkčí“ kopce a srovnání s GG snese prudkostí v kombinaci s délkou snad jen pověstné Alpe d´Huez.
Sjezd režíroval automat
Silný vznětový agrerát si s „GG“ pochopitelně snadno poradil. Ale jaké to bude při sjezdu na druhou stranu do Heiligenblutu? Tato otázka mi opanovala mysl tím více, čím víc jsem ve vzduchu cítil pach spálených brzdových destiček aut, které sjížděly proti mně dolů do údolí. 
Vzpomněl jsem si také na líčení svého kamaráda, který před třemi roky absolvoval stejnou trasu s vozem „nejmenovaného“ japonského výrobce (specializujícího se na vozy s pohonem 4×4 – hádejte, který to je!). Třikrát musel při sjezdu zastavit a dát brzdám odpočinout! Jak těžký test motorových vozidel je sjezd z nejvyššího bodu Hochalpenstrase – Hochtoru (2504 m n.m.) do Heiligenblutu (1250 m n.m.) jsem si znovu uvědomil následujícího dne, kdy se mi dařilo na kole předjíždět z kopce jedno auto za druhým – ač jsem jinak mizerný sjezdař. Zejména řidiči malých aut (většinou bubnové brzy na zadních kolech) dávali velký pozor, aby nemuseli před zatáčkami příliš zatěžovat brzdné soustavy svých vozů ostrým šlápnutím na pedál. S povadlými brzdami by jejich výlet do Alp nemusel v těch serpentinách nad prudkými srázy dobře dopadnout… O to víc jsem byl zvědaný, jak si povede velká a těžká Insignia. Zprvu jsem nepřikládal příliš velkou důležitost skutečnosti, že motor testovaného vozu doplňuje automatická převodovka. Jenže se ukázalo, že celé dlouhé a prudké klesání si zrežíruje sama tak sofistikovaně, že jsem téměř nemusel použít brzdový pedál. Unglaublich – neuvěřitelné! Celý ten strašný kopec si Insignia odbrzdila motorem a převodovka sama „kočírovala“ otáčky a vhodné převodové stupně. Tento zažitek přispěl ke zmírnění mého odporu k automatům, které jsem vždy považoval za „vynález pro blondýny“.
Opel Insignia Sports Tourer – Technické údaje
Délka: 4,913 m
Šířka: 1,858 m
Výška: 1,500 m
Rozvor: 2,737 m
Poloměr otáčení: 10,9 m
Zavazadelník: 550 – 1530 l
Typ motoru: 4válcový vznětový
Objem motoru: 1956 l
Nejvyšší výkon: 143 kW/195 k/4000 min-1
Max. točivý moment: 400 Nm/1750 – 2500 min-1
Max. rychlost: 225 km/h
Zrychlení 0 – 100 km/h: 9,0 s
Palivová nádrž: 70 l
Průměrná spotřeba: 5,8 l/100 km
Cena modelu od: 552 900 Kč (1,8 benzín – 103 kW/140 k)
Kompletní ceník a info: www.opel.cz
Manfred Strnad Foto: autor
