V rozhodujícím okamžiku Tour de France – v časovce na 36, 2 km, s převýšením přes 700 metrů – nepoužil její pozdější vítěz Tadej Pogačar power meter. Tedy vymoženost, bez které by ani mnohem zkušenější závodníci na trať časovky nevyrazili ani v závodě „okolo hnoje“. Dvaadvacetiletý mladík však dal při časovce na závěr třítýdenní Grand Tour přednost jízdě „na pocit“.
Letem na La Planche des Belles Filles v nadmořské výšce 1035 metrů ohromil Pogačar například Lance Armstronga, který výkon Slovince komentoval slovy: „Absolutně neuvěřitelné vítězství. Byl to jeden z nejlepších výkonů, jaké jsem kdy v cyklistice viděl.“
Tadej Pogačar měl před časovkou ztrátu na Primože Rogliče 57 vteřin. Během necelé hodiny ji proměnil v náskok 59 vteřin, překonal rekord tratě a suverénně převzal žlutý trikot lídra Tour. Během přenosu jsme se doslechli, že se Roglič s rostoucí ztrátou zlomil. Opravdu? Vypadá „zlomení se“ tak, že ten „zlomený“ ztratí na fenomenálního časovkáře a mistra světa v této disciplíně Toma Dumoulina jen 35 vteřin, což je v téměř hodinové časovce v průměru jen jedna vteřina na kilometr?
Výsledky rozhodující časovky na 36,2 km hovoří samy za sebe: 1. Pogačar 55:55, 2. Dumoulin + 1:21, 3. Porte + 1:21, 4. Van Aert + 1:31, 5. Roglič + 1:56, … 10. Uran + 2:54.
Tom Dumoulin přitom podal toho dne zřejmě svůj nejlepší letošní výkon. Stejně tak mimořádně motivovaný Porte, který se skvělým výkonem v časovce dostal poprvé na podium při některé Grand Tour. Mladík ze Slovinska však uletěl celé World Tour elitě rozdílem nikoli jedné, ale spíše dvou tříd! Přitom měl poprvé v životě za sebou zátěž 19ti etap v jednom zátahu. Nelze se divit komentářům, které jeho výkon označují za „nadpozemský“. Taková přirovnání jsme v cyklistice už zažili…
Před časem sliboval Christian Prudhomme, šéf ASO, jinou cyklistiku. Takovou, která bude diváky bavit – závodníci dojedou do cíle unavení a jejich vyčerpání na nich bude naprosto zjevné. Na rozdíl od dob, kdy dorazili borci do cíle, dvakrát třikrát si oddechli a mohli rozdávat rozhovory… Počínání Pogačara za cílem tyto doby výrazně připomnělo. Ne, že by se nezadýchal, to ano. Krátce po projetí cílem si však nasadil roušku, pod kterou by se jiní závodníci v takové chvíli nejspíš udusili. Jak propastným rozdílem působil pohled na něho ve srovnání s totálně „hotovým“ Rogličem, vyčerpaným Dumoulinem, van Aertem, Portem, kteří vydýchávali kyslíkový deficit ještě dlouhé minuty po dojezdu…
Bylo by zajímavé porovnat wattový výkon Pogačara například s wattovým výkonem Armstrona při jeho rekordní jízdě na Alpe d´Huez z roku 2004 či podobnými „kousky“… Jenže Pogačar cyklistickou veřejnost o tyto mimořádně zajímavé údaje ochudil. Raději šlapal na La Planche des Belles Filles „na pocit“. V minulosti jsme se ovšem dočkali wattových ukazatelů i z jízd, které se odehrály před nástupem power meterů. Odborníci je dokáží „vylovit“ z televizních záznamů. Je to pracné, chvíli to trvá… Jednou se snad dozvíme i údaje o „nadpozemském letu“ Pogačara. Čím dřív, tím lépe!
Text: Manfred Strnad Foto: CN
