Dnešní 17. etapu vyhrál vrchař Stefano Pirazzi, když unikl taktizujícím kolegům krátce před cílovou linií stylem – kilometr s letmým startem. Peloton se všemi favority dokončil 208 km dlouhou pouť často skrápěnou deštěm se ztrátou 15 minut. Po sněhovém martyriu na Stelviu a před trojicí rozhodujících horských etap se šetřily síly a také hodně diskutovalo o včerejším počínání jury a kontroverzním vítězství Naira Quintany. Našli se svědkové, kteří tvrdili, že zaútočil ve chvíli, kdy musel vidět motorku s červeným praporkem signalizující neutralizaci dosavadního průběhu závodu. Někteří příznivci cyklistiky natolik podlehli emocím, že dokonce označili Quintanovo počínání za zločinné! Čtyřiadvacetiletý Kolumbijec ani jeho tým se však omlouvat nehodlají. „Největší část svého náskoku jsem získal rychlou jízdou v kopci,“ tvrdí Quintana. Má pravdu, ale zároveň tím přiznává, že menší část svého náskoku získal nefér. Je podivné, že mu to připadá normální. Rigoberto Uran však zůstává ve svém prohlášení nad věcí: „Giro ještě není u konce. Růžový trikot se pokusím získat zpět.“ Žádná hysterie a nářky ve chvíli, kdy se nedá nic dělat. Manažerská asociace AIGCP požadovala revizi výsledků 16. etapy, ale ze schůzky se zástupci UCI a pořadatelské společnosti RCS vzešel verdikt – výsledky se nemění!
Na tiskové konferenci si Quintana postěžoval, že se mu dostalo málo gratulací k vítězství. Někteří týmoví manažeři se k němu obrátili zády. „Je to 
pro mě frustrující. Pochopil bych, kdyby se na mě dívali skrz prsty, pokud bych sjel ze Stelvia do údolí autem, ale já jel přece na kole!“ řekl Quintana. Nechtěl však pochopit, že ve chvíli, kdy on získával náskok, jeho největší soupeři přestali na určitou chvíli závodit v důsledku informací, které dostali od rozhodčích, byť zprostředkovaně přes své sportovní ředitele…
V souvislosti s vychytralým počínáním Quintany, Hesjedala a Rollanda se nabízí vzpomínka na Tour de France roku 2003. Tehdy nešlo o problém zaviněný rozhodčími, ale divákem. Přesto jsou obě situace principiálně shodné. Závodník – shodou okolností lídr závodu – se dostal na chvíli a ne vlastní vinou „mimo hru“. Jak se má zachovat jeho největší soupeř? Využít situace a zaútočit, nebo počkat a vzájemný souboj rozhodnout na trati? V roce 2003 upadl ve žlutém jedoucí Lance Armstrong (a přes něho také Iban Mayo) vinou diváka v cílovém stoupání na Luz Ardiden. Tyler Hamilton – tehdy závodící za CSC, tedy konkurent Armstronga, vyjel na špici za Janem Ullrichem a ukázal mu, aby zpomalil. Ullrich chvíli váhal, ale pak poslechl a společně s několika dalšími závodníky na Armstonga počkal. Američan pak etapu vyhrál a zvýšil na Ullricha svůj náskok. Není podstatné, na jaký „pohon“ tehdy Armstrong a jeho soupeři jeli. „Nasypaní“ byli s největší pravděpodobností úplně všichni, ale ctili jistá pravidla, která cyklistiku prezentovala navenek divákům sympatickým dojmem férovosti. Zatímco mladičký Quintana (nakolik především na pokyn z auta je otázka) „práskl do koní“ ve chvíli, kdy se soupeř domníval, že se nezávodí. Takhle se může získat vítězství, ale ztrácejí se sympatie…
Ve čtvrtek je na programu 18. etapa: Belluno – Rif. Panarotta 171 km
Výsledky 17. etapy (Sarnonico – Vittorio Veneto 208 km):1. Stefano Pirazzi (Ita/Bardiani Valvole) 4:38:11, 2. Tim Wellens (Bel/Lotto), 3. Jay 
McCarthy (Aus/Tinkoff-Saxo) 4. Thomas De Gendt (Bel/Omega Pharma-Quick-Step), 5. Matteo Montaguti (Ita/AG2R) všichni stejný čas….peloton +15:37.
Průběžně: 1. Nairo Alexander Quintana Rojas (Kol) Movistar Team 73:05:31, 2. Rigoberto Uran Uran (Kol) Omega Pharma – Quick-Step Cycling Team +1:41, 3. Cadel Evans (Aus) BMC Racing Team +3:21, 4. Pierre Rolland (Fra) Team Europcar +3:26, 5. Rafal Majka (Pol) Tinkoff-Saxo +3:28, 6. Fabio Aru (Ita) Astana Pro Team +3:34, 7. Domenico Pozzovivo (Ita) AG2R La Mondiale +3:49, 8. Wilco Kelderman (Niz) Belkin Pro Cycling Team +4:06, 9. Ryder Hesjedal (Kan) Garmin Sharp +4:16, 10. Robert Kiserlovski (Chor) Trek Factory Racing +8:02.
-MS- Foto: BBC, Tim de Waele, archív
