Horolezec a také cyklista Radek Jaroš získal před třemi roky pomyslnou Korunu Himálaje a vysoké sportovní ambice ho neopouštějí ani ve třiapadesáti letech. Právě dnes odlétá na Antarktidu, kde plánuje během vánočních svátků zdolat 4892 metrů vysokou horu Mount Vinson – nejvyšší vrchol kontinentu. Pokud se mu to podaří, své zážitky obohatí nejen o dobrodružství na jednom z nejstudenějších míst Země, ale získá i další „zářez na pažbě“ Koruny světa. Tahle sbírka zahrnuje na rozdíl od Koruny Himálaje, kterou získal v roce 2014, teoreticky „jen“ šest vrcholů kontinentů Země, ale ve skutenosti jich je víc vzhledem k tomu, že horolezci Ameriku poctivě rozdělují na severní a jižní. Nezbývá jim tedy nic jiného než zdolat jak Denali (dříve známou jako McKinley), tak Aconcaguu na pomezí Argentiny a Chile. Jenže to zdaleka není všechno. Také Austrálii a Oceánii lze teoreticky považovat za dva kontinenty, což z horolezeckého hlediska znamená zdolat australský Mount Kosciuszko i Puncak Jaya na Nové Guinei. Spor o nejvyšší bod Evropy (Mont Blanc vs. Elbrus) pak rozmnožuje počet vrcholů Koruny světa na devět.
Radek Jaroš jich má za sebou zatím pět: Mount Everest (Asie), Denali (Severní Amerika), Mont Blanc i Elbrus (Evropa) a Mount Kosciuszko (Austrálie). Nyní se mu 
„do cesty staví“ antarktická hora Mount Vinson, jejíž vrchol leží v nadmořské výšce 4892 metrů a také přes 1300 kilometrů za jižním polárním kruhem! Studenější místo na Zemi byste našli ztěží. Radek Jaroš si však tuhle překážku moc nepřipouští a rovnou plánuje další zbývající výstupy – na Puncak Jaya (Oceánie), Kilimanjaro (Afrika) a Aconcaguu, kde kupodivu ještě nebyl.
Radek dával většinu své lezecké kariéry přednost osmitisícovkám v Himálaji a Karakoramu. „O Koruně Himálaje jsem nikdy moc nepřemýšlel. Určitě ne v době, kdy jsem vylezl na svou první osmu, což byl Mount Everest v roce 1998. Pak přišly na řadu další vrcholy, ale pořád mě nenapadlo zkompletovat celou sestavu osmitisícovek. Vždyť jich je čtrnáct! Když jsem však v roce 2008 dosáhl vrcholu Makalu, který byl osmý v pořadí, jeden z mých sponzorů mi nasadil pověstného brouka do hlavy – Tak už je vylez všechny!“ Úspěšné završení sbírky Koruny Himálaje se uskutečnilo 26. července 2014, kdy Radek na pátý pokus zdolal karakoramskou špici K2 považovanou z horolezeckého hlediska za nejtěžší osmitisícovku vůbec. Samozřejmostí je, že Radek Jaroš leze bez umělého kyslíku! Stal se teprve patnáctým člověkem, který Korunu Himálaje získal.
V té době se už těšil sponzorské přízni automobilky Opel, přesněji řečeno – českého zastoupení Opelu. Na mnoha ze svých výprav vyjížděl nejprve se Zafirou, tak jako v roce 2013, kdy se v roli cyklisty zúčastnil akce měsíčníku Peloton v savojských Alpách. Společně s Martinem Koukalem, fotografem Michalem Sváčkem, cyklistou Robertem Kleinerem a autorem těchto řádek poznával trasu Tour de France – jmenovitě „kopce“ jako jsou Alpe d´Huez, Col de Galibier a tehdejší novinku na trase „Staré dámy“ – Col de Sarenne. Nyní má k dispozci „čtyřkolku“ Opel Insignia 4×4. Ta však na něho musí několik týdnů počkat. Přece jenom je Antarktida i na tak výkonné auto „příliš silná káva…“
Radek Jaroš patří mezi horolezce, kteří nepodceňují fyzickou přípravu. Kilometry v sedle
silničního i horského kola kombinuje v zimních měsících s běžkami – a to nejen v rámci tréninku, ale také na závodní úrovni. Má za sebou například i Crocodile Trophy a nonstop týmovou akci Opel Handy Cyklo Maraton na 2222 km. V přípravě na „Krokodýla“ neváhal letos absolvovat cyklistická soustředění na Mallorce, v okolí Florencie a ve Francii. Tam se třemi nonstop výjezdy na pověstný Mont Ventoux zařadil do klubu „Cingles du Mont Ventoux“. Jeho výtečná fyzická kondice je nepochybně důvodem, proč i ve svých třiapadesáti letech může spřádat další optimistické plány, mezi něž nyní aktuálně patří výstup na Mount Vinson v Antarktidě. Velmi dobře si uvědomuje, že pro úspěch v horolezectví nestačí jen lezecká technika a zkušenosti. Ty zcela jistě nechyběly řadě vynikajících lezců, z nichž někteří již nejsou – žel – mezi námi. Také někteří z Radkových přátel. Nebudeme jmenovat kvůli jejich památce, ale platí Radkova slova: „Kašlal na trénink, celý rok nic moc nedělal a pak mu nezbyla síla sejít dolů…“
Ne všechny vrcholy jsou však záludné mimořádně drsnými podmínkami. Mezi takové patří Mount Kosciuszko v Austrálii, což je „hora“ nebo spíš kopec vysoký 2228 
metrů. Radek ho zdolal až na druhý pokus! Tuhle „expedici“ spojil s účastí na Crocodile Trophy v letošním roce. Procházku na nejvyšší vrchol Austrálie však trochu podcenil. „Na první pokus jsme zabloudili. Když jsme slezli dolů, zjistili jsme, že vrchol je někde jinde, než kam jsme vyšli. Museli jsme jít nahoru druhý den znovu,“ směje se Radek Jaroš, kterému chybí ke kompletní sbírce Koruny světa čtyři vrcholy – čtyři krásné důvody, proč stále chodit do hor… A pak už Radkovi zbývá – jenom zdolat Říp. Třeba obtížnou severní stěnou. Zatím se mu (z neznámých důvodů) vyhýbá…
Text: Manfred Strnad Foto: Opel a Michal Sváček
