Talent větší než Eddy Merckx! Tuhle nálepku dostal belgický mladík Remco Evenepoel po loňských triumfem na evropském i světovém šampionátu silničářů v závodech s hromadným startem i v časovkách. Ještě v sedmnácti hrával za mládežnickou reprezentaci Belgie fotbal. Cyklistou je sotva dva roky. Přeskakuje kategorii U23 a v devatenácti letech je nejmladším jezdcem ve World Tour. Před tímto odvážným krokem ho varovali. Ve své premiéře mezi světovou elitou silničářů si však zatím vede mimořádně dobře. Po dvou etapách argentinské Vuelty a San Juan obléká zelený dres pro nejlepšího jezdce do 25 let.
Remco Evenepoel, na jehož síle si loni na světovém šampionátu juniorů v Innsbrucku „vylámala zuby“ řada jezdců zjevně přeceňujících své schopnosti, má podepsanou smlouvu s belgickou stájí Deceuninck-QuickStep na sezony 2019 a 2020. Loni v Brně 
vyhrál v rámci ME závod s hromadným startem s neuvěřitelným náskokem 9:44 min. Také proto se o něm hovoří jako o zázračném dítěti – jako o Mozartovi cyklistiky. Do Argentiny přijel štáb belgické televize Sporza a vlámští novináři výhradně kvůli němu – sledovat, jak si povede při svém debutu ve World Tour.
Zatím si vede mazácky. V 1. etapě končící na rovině hromadným spurtem dojel na 34. místě, když se v průběhu dne neustále pohyboval v popředí pelotonu. Úvodní 159 km dlouhá etapa se odehrála po žhavým jihoamerickým sluncem, což zní jako fráze, ale teploměr ukazoval 38 stupňů… „Čekal jsem, že to bude těžší,“ řekl za cílem 
Remco Evenepoel. „Když se začalo v posledních kilometrech zrychlovat, nebyl jsem si jistý, jak to zvládnu. Bylo to však nakonec snazší, než jsem si myslel. Byl jsem tam pohromadě se svým týmem,“ dodal ke své premiéře rodák z vlámského Schepdaalu. V cíli se dočkal i pochvaly od Petra Sagana. „Všiml si, jak se mi podařilo vyhnout pádu a že jsem se držel pořád v první dvacítce. Moc mě to od něho potěšilo,“ řekl cyklista, na jehož premiéru ve velkých jarních klasikách si cyklistický svět bude muset ještě počkat. Po zralém uvážení se jeho závodní program velkým jednorázovým závodům zatím vyhýbá: Klasikářské jaro zahájí 20. března v rámci Nokere Koerse (1.1) a o dva dny později má v plánu Bredene Koksijde Classic (1.HC). Největší klasiky bude letos sledovat z pozice diváka. V dubnu ho čeká jediný závod – Okolo Turecka. Na domácí scéně se má údajně objevit až v červnu.
Evenepoel se nepochybně musí vyrovnávat s velkým tlakem především domácích médií. Belgický tisk o něm v průběhu zimních měsíců údajně psal častěji než o Gregu Van Avermaetovi a při prezentaci týmu Deceuninck-QuickStep vzbudil větší zájem novinářů než Philippe Gilbert či Julian Alaphilippe. Došlo to tak daleko, že bulvár pronásledoval jeho přítelkyni ve škole. „Myslím si, že nejdůležitější věc, když chcete být úspěšní, je nechat lidi, ať si o vás povídají, co chtějí a soustředit se na svůj vlastní život,“ vysvětluje svůj – na devatenáctiletého mladíka – vyzrálý přístup k životu. Je zřejmé, že jedině tak může ustát enormní tlak. „Je pravda, že lidi ode mě hodně očekávají. Já se o to však nestarám. Soustředím se na svůj život, na svoji přípravu a náš tým,“ dodává cyklista, jehož rozvahu přirovnávají belgičtí novináři k přístupu Toma Boonena, když tenhle fenomenální klasikář a spurtér svou kariéru kdysi začínal.
„Myslím si, že nejdůležitější je zůstat otevřený a čestný. Pokud schováváte svůj charakter a snažíte se být někým jiným než jste, děláte chyby a ty se můžou vymstít,“ dobře ví Evenepoel
Jakou pozici si zatím vydobyl v rámci sestavy Deceuninck-QuickStep? „Když chci něčeho dosáhnout, pak za tím jdu po svém. Teď dělám, co mi řekne tým, ale když mám na něco jiný názor, ozvu se. Řeknu, co si o problému myslím a diskutujeme o něm, abychom ho vyřešili. Od toho jsme tým – pracujeme společně na své věci. Oba nejlépe jak umíme,“ říká Evenepoel. „V týmu mi přezdívají Wolfpack puppy (štěně vlčí smečky),“ směje se Evenepoel. Jeho někteří týmoví kolegové jsou bezmála dvojnásob staří – Iljo Keissemu a Philippe Gilbertovi je 36 roků. „Někteří cyklisté z našeho týmu jsou jako můj táta. Bydlím na pokoji s Iljou a on se vždycky směje, když mu říkám taťko. Má spoustu zkušeností. Jsou pro mě hodně cenné. Vím, že se někteří členové týmu už Ilja ptali, jaký jsem. Možná se mě trochu obávají, ale to je jejich problém a především to není vůbec třeba,“ nastiňuje Remco Evenepoel současnou atmosféru v týmu Deceuninck-QuickStep.
Svou kvalitu prokázal ve 2. etapě argentinského závodu, která končila tříkilometrovým stoupáním. Vyhrál ji s drobným náskokem Julian Alaphilippe před Simonem Consonim (UAE) a Petrem Saganem. Ve stejném čase dorazil do cíle na 15. pozici Remco Evenepoel – jako druhý ze svého týmu. O jedno místo před Oscarem Sevillou… Není to shoda jmen, jak by se mohlo zdát… Španěl Sevilla znovu závodí! Jako poslední cyklista Armstrongovy éry. Ve svých 42 letech za kolumbijský kontinentální tým Medellin. Je o třiadvacet roků starší než Remco Evenepoel. To je rozdíl dvou cyklistických generací…
-MS- Foto: Deceuninck-QuickStep
