Včerejší vítězství Alexandera Kristoffa v prvním „monumentu“ sezony překvapilo. Má však přirozené vysvětlení. „Obvykle se najdou rychlešjí spurtéři, ale po třech stovkách kilometrů jde o něco jiného než obvykle,“ nabízí vysvětlení první norský vítěz klasiky Milan-San Remo. Výsledek nepochybně ovlivnila nejen délka „Primavery“, ale možná ještě více nevlídné počasí – déšť a teplota pouhé dva stupně nad nulou. Mrzli všichni, ale odolnost vůči chladu sehrála „selektivní“ roli. Mark Cavendish se sice dostal do koncovky, a v takovém případě bývá se soupeři zle, avšak v průběhu dlouhého finiše mu zimou ztuhly nohy. Také Peter Sagan hlásí, že během sedmi hodin závodu totálně zmrzl. Když se k tomu přidá smůla Johna Degenkolba, který píchl galusku pár kilometrů před cílem a Nibaliho osamocený útok bez jakékoli pomoci, vychází vcelku logický vítěz – dostatečně rychlý a současně odolný vůči povětrnostním podmínkám. Kristoff tráví značnou část zimní přípravy na běžkách doma na severu…
Letos mělo sehrát stoupání na Cipressu významnější roli než v dobách, kdy trasa obsahovala Le Manie. Vincenzo Nibali si útok na Cipresse 
dopředu naplánoval. Vyspurtoval ze skupiny a tříkrát se ohlédl, jestli se někdo přidá. Do cíle je to přece jenom poměrně daleko. Nibali si vytvořil téměř padesátivteřinový náskok, ale peloton ho pohltil ve stoupání na Pogggio. Nibali rezígnoval a dojel na 44. místě se ztrátou 3:15 min. „Mluvil jsem potom s několika závodníky. Peter Sagan mi řekl, že měl taky v plánu zaútočit na Cipresse, ale když mě viděl, rozmyslel si to. Nikdo nechtěl jet. Možná to bylo nedostatkem odvahy, možná už nikomu nešly nohy a k tomu ta zima,“ posteskl si Nibali. Později však poznamenal: „Kam se poděli všichni ne-sprinteři? To už není v pelotonu nikdo, kdo má opravdu koule!?“
Koncovka závodu se nelíbila ani manažeru Astany. „Zdá se mi, že se cyklistika mění. Lidi teď závodí kvůli umístění, ne proto, aby vyhráli. Problém je v tom, že ti chlapci jsou řízení z aut svými šéfy. A ti jim radí, aby takhle závodili,“ říká Giuseppe Martinelli. Jeho slova připomínají „cosi“ z domácí české silniční scény současnosti, ale také vzdálenější minulosti… „Věřil jsem, že mohu únik dotáhnout. Martinelli mi hlásil 50 vteřin náskoku, což je normálně pěkný odstup. Jenže po 270ti kilometrech to bylo nemožné dotáhnout do konce,“ přiznal Nibali. „I když se Vincenzovi nepodařilo vyhrát, jsem šťastný, že jsme náš plán realizovali. Skutečnost, že získal na skupinu až 50 vteřin náskoku, ukazuje, že byl ve vynikající formě. Škoda že není více takových jako je Nibali!“ povzdechl si Martinelli.
Peter Sagan ani jeho tým neudělal během včerejší „Primavery“ žádnou zásadní chybu. Kolegové z Cannondalu ho po sedm hodin chránili od větru jak jen mohli. Pro svého lídra pracovali na sto procent. Přesto v sobě slovenský šampion nenašel sílu na svůj obvyklý závěrečný spurt a dojel desátý. „Výsledek mě netěší,, ale musím ho přijmout a dívat se do budoucnosti, tedy směrem k Belgii. Čekal jsem něco jiného, ale na trati jsem totálně zmrzl. Cítil jsem, že mám zablokované nohy. Počasí nebylo o moc lepší než loni, když sněžilo. V těchto podmínkách jsem udělal maximum stejně jako náš tým,“ řekl novinářům Sagan a rychle se odjel zahřát na svou novou „základnu“ nedaleko Monaka.
-MS- Foto: Milan-San Remo/steephill.tv a Patrick Verhoest
