Trojnásobný mistr světa Peter Sagan často čelí kritice směřující ke skutečnosti, že jeho sbírce úspěchů chybí více prvenství v Monumentech. Do nedělního odpoledne zaznamenal jediné – ve Flandrech v roce 2016, kdy po dvacetikilometrovém sólu překazil Fabianu Cancellarovi loučení s Ronde. Švýcar proslul nedostižnými úniky. Peter Sagan na něho ve 116. ročníku Paříž – Roubaix navázal více než důstojně, když se plných 53 kilometrů před velodromem v Roubaix pustil do odvážné akce. Zprvu se zdála předčasná. Lídr týmu Bora – hansgrohe však podal mimořádný výkon – možná největší za celou svou dosavadní kariéru. Za cílem pak byl o mnoho sdílnější, než obvykle bývá.
„Když jsem byl mladší, snil jsem především o vítězství v závodě Paříž – Roubaix, až potom bylo mistrovství světa a Flandry,“ přiznal na tiskové konferenci Peter Sagan. „Pokud by se mě však dnes někdo zeptal, jestli bych vyměnil své tituly mistra světa za prvenství v Roubaix a Flandrech, odpověděl bych – ne,“ dodal Sagan, který v závěrečných desítkách kilometrů osvědčil nejen mimořádnou kondici, ale tradičně také techniku jízdy i cit pro tempo spolujezdců v úniku. Nastavil takovou rychlost, aby udržel skupinku za sebou v bezpečném odstupu a současně „neutavil“ mladého Silvaina Dilliera, který dokázal pravidelně střídat až do samého závěru, přestože v úniku strávil téměř dvě stovky kilometrů.
Ačkoli je Peter Sagan téměř vždy kandidátem na vítězství, největšími favority letošního „Pekla severu“ byli především jezdci Quick-Stepu. „V průběhu závodu mnohokrát zaútočili a vždycky se jelo chvilku hodně ostře a pak se zase zvolnilo. Říkal jsem si, jak daleko můžeme takhle dojet,“ zhodnotil taktiku belgické formace Peter Sagan. „Rozhodl jsem se, že ujedu sám. Počkal jsem na vhodný okamžik. Bylo to dobré rozhodnutí. V konci závodu foukalo většinou do zad, jen občas jsme se dostali do silného bočního větru,“ připomněl pozdější vítěz podmínky, které jeho plánu po většinu času nahrávaly. „Říkal jsem si, že těch pět šest lidí za námi možná nebude spolupracovat. Když nás však dojedou, nic se neděje. A když nás nedojedou, je to taky „oukej“. Oni však bojovali proti sobě navzájem a stálo je to hodně energie. Celý den jsem měl štěstí. Na rozdíl od předchozích let jsem ani jednou nespadl a neměl defekt,“ pochvaloval si Sagan.
Do závěrečného spurtu se Silvainem Dillierem šel Peter Sagan jako favorit, ale… „Dobře vím, že se nevyplácí kohokoli podceňovat. V konci závodu jsem se ho zeptal, jestli pojede se mnou. Řekl, že to zvládne a bude střídat. Pracovali jsme společně, já tahal špici především na kostkách. Nebylo možné ho utrhnout, jel velmi dobře. Do spurtu jsem si věřil, ale v té době už mě začaly chytat křeče. Jsem velmi šťastný, že jsem to dokázal,“ radoval se Peter Sagan ze svého prvního vítězství v prestižní kostkové klasice.
-MS- Foto: Bora-hansgrohe/Bettiniphoto
