„Je těžké popsat, jak se cítím,“ řekl po prohraném souboji s Petrem Saganem na velodromu v Roubaix švýcarský cyklista Silvan Dillier. „Jsem trochu zklamaný a současně cítím velkou satisfakci,“ dodal sedmadvacetiletý objev klasikářské sezony. „Ráno před závodem jsem o pódiu vůbec nepřemýšlel a nakonec jsem spurtoval o vítězství ve slavném Monumentu s nejlepším cyklistou současnosti. Z druhého místa tedy nemohu být smutný. Před deseti dny jsem v závodě Route Adélie poznal, že úspěšně zvládnu dlouhý únik. Když se do něho dostanu hodně brzy, cítím se s počtem kilometrů na čele čím dál silnější. Vítězství na Coupe de France v Adélie mi dodalo sebevědomí. V závodě Paříž – Roubaix jsme se snažili dojet v úniku co nejdále. Potom se k nám připojil Sagan, což bylo na jednu stranu výhodou. Jeho silný motor nám dával větší naději na úspěch. Na druhou stranu jsme věděli, že bude těžké porazit ho ve finiši,“ dobře věděl jezdec týmu AG2R La Mondiale.
„Nakonec jsme zbyli jen já a on. Nejdůležitější bylo nenechat se dojet! Řekl jsem Saganovi, že bychom měli spolupracovat. Přesně to jsme celou dobu dělali. Ve spurtu jsem se pak snažil využít svých zkušeností z dráhy, ale byl na mě příliš silný. V tomhle závodě jsem si ověřil jednu velmi důležitou okolnost – umím se zmáčknout až za hranu!“ Poznal své budoucí možnosti Silvan Dillier. V souvislosti s trojnásobným mistrem světa Petrem Saganem použil vzletné přirovnání: „Když se u nás najednou objevil, bylo to jakoby se zjevil anděl. Naše šance na úspěšné dotažení úniku až na velodrom v Roubaix vzrostly. Když jsme potom jeli jen ve dvou, měnil se v ďábla – vysokým tempem a pak i v závěrečném spurtu.“
Dillierova cesta k souboji se Saganem na velodromu v Roubaix začala o mnoho hodin dříve, 
když se stal součástí devítičlenné skupiny, která se pustila do odvážné akce ve chvíli, kdy najížděli na první pavé v Troisvilles. „V úniku se umím proměnit ve zvíře. Ztrácíte v něm výhodu jízdy v závětří početné skupiny, ale v závodě jako je Paříž – Roubaix získáváte snazším přejížděním kostek,“ vysvětluje Dillier specifickou taktiku pro tento Monument. „Trochu mě inspiroval příklad Matthew Haymana. Když před dvěma roky Roubaix vyhrál, zlomil si pět týdnů před závodem ruku,“ narážel mistr Švýcarska na své zranění ze Strade Bianche. Na jednom z prašných úseku spadl, zlomil si palec a sezona jarních klasik se zdála ztracená. K závodění se vrátil jen deset dní před startem proslulé kostkové klasiky. Na Ronde ještě nebyl dostatečně připravený, ale tým AG2R La Mondiale ho na cestu do „Pekla severu“ už nominovat neváhal.
-red- Foto: AG2R La Mondiale
