Včera se Zdeňku Štybarovi naskytla příležitost konečně zvítězit v mimořádně ceněném cyklistickém Monumentu. Na velodromu v Roubaix ho však přespurtoval Greg Van Avermaet. Ačkoli gesto českého klasikáře na cílové čáře vyjádřilo jeho momentální zmar, z dlouhodobého hlediska může být Avermaetovi za jeho závěrečné zrychlení spíše vděčný. Pokud by totiž Štybar zvítězil, stal by se „tím cyklistou z východu, který neumí ctít závodnickou etiku: nestřídáš – nespurtuj“. A téhle pověsti by se zbavoval dlouho, zatímco nyní se na „incident“ zapomene rychleji. A to je nepochybně dobře, protože sponzoři mají sice rádi vítěze, ale především oblíbené vítěze!
V průběhu dnešního dne jsem na téma včerejšího finiše v Roubaix diskutoval s několika cyklisty různých generací. Ti mladší jevili tendenci omlouvat Štybarův jízdní projev v závěrečném úseku před Roubaix týmovou taktikou. Ti starší se vesměs vyjádřili jasně a přímočaře: Tohle se dřív netolerovalo! V příštím závodě by šel do příkopu…
Koncovka prestižní klasiky Paříž-Roubaix opět po krátké době vzedmula hladinu vášní ohledně spolupráce – nespolupráce cyklistů na 
trati. Není to tak dávno, kdy v závodě (a po závodě) E3 došlo v této souvislosti k silné roztržce mezi Peterem Saganem a reprezentanty QuickStepu. A teď – zase ten QuickStep. Náhoda, nebo Belgičané razí novou normu cyklistické etiky? Že stále ještě nejde o samozřejmost současné profesionální cyklistiky, svědčí i jedna z prvních vět Van Avermaeta v cíli: „Jsem velmi rád, že jsem dokázal zvítězit navzdory tomu, že Štybar nestřídal.“ Štybarovo počínání se zdá logické a odlédneme-li od etiky i pochopitelné. Tým QuickStep jel od počátku na Boonena. Zdeněk v cíli přiznal: „Měl jsem sen, že na velodrom v Roubaix vjíždíme společně s Tomem. To se nestalo a jsem tedy zklamaný. Za normálních okolností bych byl za dnešní výsledek šťastný.“
Je otázka, jak daleko před cílem si Zdeněk uvědomil, že se Tommeke dopředu už nedostane a rekordní páté prvenství v „Pekle Severu“ mu unikne. Jisté je, že již mnoho kilometrů před cílem Boonenova skupina nepůsobila příliš kompaktním a odhodlaným dojmem jako trojice na čele, jejíž náskok z původních 30ti vteřin plynule narůstal. Štybar přiznal, že ve chvíli, kdy se ztráta Boonena navýšila na 40 vteřin, byla situace jasná. Současně však řekl, že je těžké se rychle přeorientovat, když celý den jedete na někoho jiného a pak najednou máte jet sami na sebe. Lze věřit zkušenému profesionálovi, že nedokáže pružně změnit taktiku?
Jisté je, že ve hře na „střídání-nestřídání“ je opět „namočený“ tým QuickStep. Jisté také je, že Van Avermaet rovněž nestřídal v průběhu závodu Paříž-Roubaix – v době, kdy se na čele na dlouhé kilometry usadil jeho týmový kolega Oss. Je však odlišná situace nestřídat ve skupině padesáti cyklistů sedmdesát kilometrů před cílem a nestřídat deset kilometrů před cílovou čarou, když jedete ve třech…
Jisté současně je, že se naštěstí „tak moc nestalo“, protože Van Avermaet měl v závodě Paříž-Roubaix tak obrovskou zásobu kondice i rychlosti, že dokázal na velodromu v Roubaix vítězně zaspurtovat navzdory tomu, že závěr závodu prakticky odtáhl – ve dvojici s Langeveldem. Z něho mimochodem vyzařovala sympatická a neskrývaná radost z třetího místa. Z umístění na stupních vítězů! Langeveld vytěžil ze závodu Paříž-Roubaix realistické maximum. V této souvislosti se jeví nesmyslné tvrzení, že v cyklistice se počítá jen vítězství. Před časem tuto teorii prosazoval například Lance Armstrong, když s oblibou tvrdil, že druhý v cíli je první poražený. Kam tento typ megalomanie vede, je vcelku jasné…
Patřím mezi příznivce Zdeňka Štybara a věřím, že vítězství v „Pekle Severu“ se ve své kariéře ještě dočká. Ale takového vítězství, kterého dobude jako nejsilnější cyklista pelotonu. A tím byl včera jednoznačně Greg Van Avermaet.
Zdeněk Štybar vybojoval skvělé druhé místo! Pokud by Van Avermaeta na velodromu v Roubaix přespurtoval, zaznamenal by sice vítězství, ale sympatie by tím nezískal. A své pověsti by spíš uškodil, než prospěl. A mimochodem – na dobré pověsti závodníků záleží i sponzorům… Možná i více, než na výčtu jejich prvenství.
Text: Manfred Strnad, PelotonSport.cz Foto: Quick-Step Floors/Tim De Waele
