V době, kdy se trenér Červínek vrátil ze Švýcarska domů a začal připravovat mladičkého Zdeňka Štybara na závody v cyklokrosovém terénu, světový peloton ovládlo EPO. Účinky hormonu erytropoetinu na výkonnost výmluvně popisuje někdejší spolujezdec Lance Armstronga ze stáje US Postal Tyler Hamilton ve své knize Tajný závod. „Problémem EPO je, že si teď všichni myslí, že jsou šampioni,“ charakterizoval před časem vrcholné období tohoto typu dopingu Tony Rominger. Bez EPO bylo prakticky nemožné prosadit se na přední umístění nejen v těžkých etapových závodech typu Tour de France. Právě v této éře přecházel Zdeněk Štybar z juniorské kategorie mezi dospělé a pokoušel se prorazit.
Tyler Hamilton, ale i další přední profesionálové nedávné doby tvrdí, že skutečné kontroly na doping přišli až roku 2008. Od té doby by měla být cyklistika spravedlivějším sportem.
Zdeněk začínal jezdit v době, kdy vylítlo EPO a další regenerační prostředky, o kterých se třeba ani nevědělo, jestli jde o doping. Lidem začalo jít o život. Vždycky jsme si říkali, že se to snad všechno vyčistí. Štyby si tu obrovskou frontu vystál. A měl v té době i výsledky. Před mistrovstvím světa v Belgii jsme na trati trénovali dva týdny a během posledních dnů přišla šestkrát kontrola! Říkal jsem si, že je to dobře a jiný kluci proti němu nebudou mít o další „kolečko“ víc. Dočkal se doby, kdy se každý bojí vzít snad i acylpyrin. Jestli je někdo z minulosti naučený a o něco se kdysi pokoušel, má dnes velkou nevýhodu. Protože jeho játra se už nikdy nedají tak dohromady, aby dosáhl vrcholných výkonů. Zdeněk má výhodu, že drží, přirozeně regeneruje a je připravený na obrovský výkon.
Přesně to odpovídá tomu, co mi kdysi potichu do telefonu řekl jeden váš kolega. Že kdo jednou masivně dopoval a najednou z různých důvodů nemůže, spadne výkonnostně pod úroveň, na které začínal. Přejděme raději k jinému tématu. Sledujete hobby cyklistiku? Jakých chyb se podle vás hobíci nejčastěji dopouštějí?
Hobíci mezi sebou závodí ve výbavě. Kdo na to má, používá stejně drahý materiál jako profíci. To by samozřejmě nevadilo, kdyby se nesnažili jezdit stejně rychle jako ty profíci. Mnohdy neudrží svou tělesnou schránku na uzdě a začnou bláznit. Má pěkný kolo a pocit, že pod ním musí jet rychle. Jestli se někdo začne přemáhat a dělat hlouposti, které si ani neuvědomí, hazarduje se zdravím. Cyklistika je těžká a v pozdějším věku je třeba se ke své tělesné schránce chovat slušně. Minimálně dva až tři měsíce v roce. Jestli si v létě chce vyjet do kopců, musí na to být už připravený po rovinách. Každý musí vědět, kam až může zajít a kam ho to pustí. Problémem někdy je i jízda z kopce. Postřeh se s věkem nelepší a každý má většinou už nějaký to kilo nadváhu. Oni to kolikrát do zatáčky bez rozmyslu narvou a pak kolo nezvládnou. Znám jich ale spoutu rozumnejch, kteří svou přípravu zvládají. Dnes k racionálně řízenému tréninku přispívají i měřiče.
Přikládáte jim rozhodující podíl na efektivitě tréninku, nebo si myslíte, že pocity cyklisty jsou stále nejpodstatnější?
Pro hobíky jsou měřiče tepů i wattů dost důležitý. Pomáhají jim usměrnit výkon. U závodníků si už vůbec nedovedu představit přípravu bez budíků. V dlouhých závodech jim umožňují rozložit si síly, aby měli jistotu, že „tam“ až do konce zůstanou. Kdo si nerozloží síly, předčasně odejde. Není to sranda objet etapu na Tour přes několik kopců vyšších než dva tisíce metrů a rozložit síly tak, aby to optimálně přejel a zůstal až do finiše. Silniční cyklistika je dnes strašně specializovaná. Do kopce rozhoduje somatotyp a kdo není malý a lehký, nemá šanci. V tom žádný budík nepomůže. Proto ze Zdeňka nemůže nikdy být čistokrevný vrchař. Není sranda vyvézt po dvou stech kilometrech do nadmořské výšky přes dva a půl tisíce metrů sedm kilo navíc. Přitom je Zdeněk dnes už skoro průsvitnej. Když říkáme, že budíky jsou důležitý, neznamená to, že pocity cyklisty ztratily na významu. Když sledujeme, jak na Tour kolikrát vlítnou do finiše a shodí celou lajnu, v tom jim měřiče nepomůžou. Tam musí sehrát hlavní roli hlava – pud sebezáchovy a rozum. Také v krosu je trénink víc o pocitech než o měřičích i když svou roli hraje i řízený trénink se sporttesterama. A v krosových závodech jedou kluci de facto od startu až do cíle na svém maximálním limitu. Sem tam ušetří deset tepů ve sjezdu, ale brzy zase dostanou takový céres, že jsou tepově zpátky. Měřiče wattů se uplatňují především v silničním tréninku a závodech.
Jakých wattových hodnot dosahuje Zdeněk Štybar v průběhu typického tréninku v kopcích délky například pět hodin?
V pěti až šestihodinové jízdě se Štyby dokáže pohybovat na průměrných hodnotách mezi 290 až 310 watty. Krátkodobě roztočí až tisíc wattů. Nastoupám přitom 3500 až 4000 metrů. Zatím má Zdeněk o 25 procent větší tah než Martin, který ještě navíc potřebuje zhubnout. Vypadá hubenej, ale není. Zdeněk je v tomto ohledu už na limitu. Lezou mu žebra, až si člověk myslí, že je má zlomený! Smůla je v tom, že má těžký kosti. Jak už jsem říkal, čistokrevný vrchař z něj nebude. A Bínič si musí frontu ještě chvíli vystát. Ještě jeden rok, a bude tam!
Manfred Strnad Foto: Patrick Verhoest a autor
