Koncem sezony 1987 se šestnáctiletý Lance Armstrong, který už tehdy měřil 178 centimetrů a přitom vážil 68 kilogramů, ukázal jako vážný soupeř triatlonistům světové třídy – závodníkům o deset roků starším, kteří byli na vrcholu svých sil. Lance byl každý měsíc silnější a silnější a jeho vytrvalost a odolnost narůstaly. Koncem léta se stal hvězdou závodu s názvem President´s Triathlon. Startoval v něm již o rok dříve, ale tehdy byl na tak těžký závod ještě příliš mladý. Mnohonásobný vítěz havajského Ironmana Mark Allen byl také na startu. Předchozí dva ročníky vyhrál. Skočil do vod Lake Carolyn, které leží uprostřed luxusního Las Colinas nedaleko Irvingu v Texasu, a čekal na startovní výstřel. Když vylézal po kilometrovém plaveckém úseku z vody, byl překvapený, že se ho drží jakýsi mladík – Lance dokončil plavecký úsek na třetí pozici. Allen ho neznal a myslel si, že je to jeden z těch rychlých plavců, kteří koketují s triatlonem a v cyklistice a běhu už nemají šanci na výraznější úspěch. Na kole se jelo třicet kilometrů, a když se Allen vydal po přezutí v depu na trať běhu, se šokem zjistil, že Lance je stále v těsném závěsu za ním. Nejslabší disciplínou mladého Lance byl běh. V cíli klesl na šesté místo, ale na šestnáctiletého kluka to rozhodně nebylo špatné.
Po šestém místě na Prezidentském triatlonu dostal Lance Armstrong řadu pozvánek nejen z celé země, ale také z exotických lokalit, jako například ze St. Croix na Panenských ostrovech a z venezuelského Caracasu. Také se kvalifikoval na International Triathlon Championships na Bermudách, kde se závodilo o sto tisíc dolarů. Tam se střetl s mezinárodní špičkou profesionálů a skončil na skvělém jedenáctém místě. V tom roce se Lance zúčastnil pětadvaceti závodů mimo své bydliště, kam se muselo cestovat a v místě startu samozřejmě i přespávat. Bylo pro něho typické, že za cestování, ubytování, půjčování aut a startovné nezaplatil ani cent! Například kvůli cestě na Bermudy si tento šestnáctiletý kluk vyjednal s majitelem Princess Hotel dopravu letadlem a čtyři dny pobytu v hotelu zdarma. Jeden z Ederových přátel pracoval v dallaské reklamní agentuře Moroch & Associates, která zajišťovala místní reklamu pro McDonald´s. Vyjednal mu roční podporu 10 000 dolarů. Lance na své helmě nosil znak „mekáče“ a oblékal se do žluto-červené kombinézy. Firma McDonald´s mu hradila i část nákladů na cestovné.
Společně se sportovním talentem se u Lance Armstronga brzy objevily i obchodní schopnosti. Také však vznětlivá povaha. V té době dostal sponzorské kolo Kestrel. Byl to jeden z prvních superlehkých karbonových strojů na trhu. Na tomto kole absolvoval několik triatlonů, ale místní zástupce firmy Kestrel sponzorství ukončil poté, co se objevily záběry, na kterých Lance mrštil kolem do příkopu, když přitom přehodil čtyři dálniční pruhy vozovky! Tolik ho na South Florida triatlonu rozlítil defekt galusky.
Dalším mentorem Lance Armstronga se stal promotér Jim Woodman, který sám závodil. Zjistil, jak rychle se nálady mladého talentovaného 
závodníka dokážou proměnit. Chvíli jásal, ale už za minutu nezvládal svou divokost. Woodman si všiml, že Lance při tréninkových jízdách v okolí Miami ztrácí kontrolu, kdykoli na něho nějaký řidič troubí, nebo mu zkříží cestu. V takovém případě Lance zrychlil, dojel řidiče na nejbližší světelné křižovatce a do okna mu sprostě nadával: „Fuck you, you stupid motherfucker!“ Občas měl Woodman o mladého Lance vyloženě strach a radil mu, ať se krotí. „Takhle nás zabiješ. Spousta lidí tady má zbraň a klidně na nás začnou střílet.“
Lance svou agresivitou nešetřil ani nevlastního otce Terryho. „Fuck you!“ Byla typická reakce, když Terry po Lancovi vyžadoval nějakou práci v domě. Terry pracoval na plný úvazek a zajišťoval rodinu. K patnáctým narozeninám koupil Lancovi ojetého Fiata Spider, ale Lance si o něm myslel, že je to jen hňup bez sebevědomí. Taky nesnášel jeho řeči ve stylu: „Tohle je můj dům a uděláš, co řeknu.“ Lance cítil, že je to jeho způsob, jak vyjádřit, že on a jeho matka Linda jsou pro něho přítěží. Trenér Crawford chápal, že měl Lance těžké dětství, ale taky si myslel, že si Terry nezaslouží Lancovy urážky. „Je to tvůj otec, neměl bys s ním takhle mluvit,“ řekl mu jednou Rick Crawford. „Je to ču..k. Nenávidím ho,“ odpověděl Lance. Jeho chování vnášelo do manželství Lindy a Terryho napětí. Linda si však uvědomovala, že pokud by Terryho opustila, stane se z ní svobodná matka – bez vysokoškolského vzdělání. Dělala si starosti, jak uživí sebe a Lance. Jenže Lancovi už bylo v té době šestnáct a triatlonem se dokázal uživit docela dobře. Vydělával tisíc dolarů měsíčně. Linda nakonec Terryho opustila. Lance její čin inspiroval: ,,Bože, když tohle dokázala, dokážeme cokoli. Já dokážu cokoli,“ myslel si Lance. O řadu let později navštítil Terry někdejšího Lancova trenéra Ricka Crawforda a zeptal se ho: „Proč mě Lance tak nenáviděl?“ Rick nenašel odpověď.
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý – 25. října.
Překlad: Manfred Strnad Foto: repro Wheelmen
