Hned na začátku sezony 1996 zaznamenal Lance Armstrong největší vítězství dosavadní kariéry. Vyhrál proslulou belgickou klasiku Valónský šíp – jednodenní závod vedoucí belgickým pohořím – Ardenami. Trať je mimořádně náročná fyzicky i technicky. Vede stále nahoru – dolů s množstvím zrádných zatáček. Po tomto prvenství získal další druhé místo v klasice Liége-Bastogne-Liége a po přesunu do Spojených států završil úspěšné jaro triumfem v pětidenním etapáku Tour DuPont. Podruhé v řadě. Tréninkové recepty Michele Ferrariho začaly přinášet ovoce.
Italský lékař si za ně nechal patřičně zaplatit. Podle výpisu z jeho účtu mu Armstong poslal 14 000 dolarů v únoru, osmadvacet tisíc v květnu a v červenci 1996 dokonce 42 000 dolarů. Ferrari sledoval Armstrongův trénink z otlučeného kombíku. Monitoroval sílu, kterou se americký cyklista opíral do pedálů a vyhodnocoval také jeho krevní parametry – zejména laktát. Ferrari byl průkopníkem predikce sportovního výkonu. Armstrongovy hodnoty uspokojovaly Ferrariho čím dál víc. Ať šlo o jeho výkon ve wattech přepočtený na kilogram hmotnosti nebo VAM – vertikálně nastoupanou vzdálenost za určitý časový úsek. Ferrari byl přesvědčený, že věda může Armstronga přeměnit ze závodníka nevyrovnaných výkonů ve vítěze Tour de France.
Armstrong nicméně počátkem léta 1996 vykazoval známky přetížení a narůstající únavy. Po květnovém vítězství v Tour 
DuPont si dal měsíc volno a vrátil se do Austinu. Na jeho poměry byla tak dlouhá přestávka neobvyklá. Během přípravy na červnový etapák Okolo Švýcarska potřeboval po každém tvrdším tréninku několik dní odpočinkový režim. Se sportovcem, který zpravidla dokázal absolvovat šňůru několika těžkých tréninkový dní za sebou, se zdálo něco v nepořádku. Do švýcarských Alp vjížděl jako favorit závodu, ale v jedenáctietapové akci, kterou mnozí cyklisté využívali jako přípravu na Tour de France, skončil v poli poražených.
Potom vzdal Tour de France už po šesté etapě. Stěžoval si na bronchitidu a nachlazení. On, který nikdy nebyl nemocný! Přitom právě ve Francii měl absolvovat rozhodující zátěž v přípravě na olympiádu v Atlantě o měsíc později. Olympijský závod s hromadným startem dokončil na 12. místě, trať časovky zvládlo projet rychleji jen pět jezdců. Výsledky hodné respektu? Určitě ano, ale pro cyklistu Armstrongových ambicí šlo o neuspokojivé představení. Ve hře byly také vzdalující se miliony dolarů, které mu sliboval Stapleton v případě, že v Atlantě oslní. I tak šlo díky vynikajícímu jaru o dosud nejlepší profesionální sezonu Lance Armstronga.
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý 3. ledna.
