Tour de France se v roce 1998 zapsala do historie cyklistiky zejména kvůli dopingové aféře stáje Festina. Závod provázely razie francouzská policie na pokojích cyklistů. Napětí mezi závodníky a policisty narůstalo. Ráno před dvacátou etapou se zbytek startovního pole přořídlého do počtu 150 jezdců rozhodl stávkovat. Cyklisti si sedli na silnici vedle svých ležících kol a Laurent Jalabert přednesl prohlášení, že do této etapy peloton nenastoupí. Dopingové vyšetřování se stáje US Postal Service netýkalo. Ani jeden z jezdců nebo činovníků týmu nebyl policíí vyšetřovaný. Přesto mohla tahle Tour znamenat pro americkou formaci téměř katastrofu.
Thomas Weisel totiž do Francie pozval Margot Meyersovou – výkonnou šéfku mediálního oddělení US Postal Service. Z 
doprovodného vozu stáje měla spatřit skvělou podívanou! Weisel doufal, že jí bude moci předvést Tour de France v celé kráse výjimečného a krásného závodu v nádherné scenérii. Věřil, že ji Tour nadchne. Vždyť americká pošta investovala do jeho týmu velké sponzorské prostředky a bylo nutné ukázat, že tahle investice stojí zato! Meyersová však místo napínavých soubojů pelotonu viděla skupinu cyklistů oblečených do pestrých a lesklých dresů, jak sedí na asfaltu a odmítají pokračovat v závodě…
Meyersová se však ve Francii cítila i přes všechny nepříjemné události spojené s vyšetřováním dopingu fajn. Konec konců cestovala „sladkou Francií“ a užívala si Weiselova štědrého pohoštění i místní vynikající vína. Potkala se s význačnými postavami historie světové cyklistiky včetně Eddyho Merckxe a Miguela Induraina. Po předposlední etapě seděli Weisel a Meyersová na terase jedné z luxusních restaurací. V té samé restauraci večeřel i Greg LeMond. Když je zahlédl, přišel k jejich stolu. LeMond byl v té době jedinou skutečnou celebritou americké cyklistiky globálního významu. Setkání s ním znamenalo pro Meyersovou větší zážitek než rozhovor s Merckxem nebo Indurainem. Později a pod přísahou popsal LeMond konverzaci u Weiselova stolu.
„Děkuji za podporu, kterou dáváte sportu,“ řekl LeMond.
„Oh, jsme velice nadšení, že můžeme sponzorovat tento tým,“ odpověděla Meyersová.
„Poslouchejte, je mi skutečně velmi líto, jaký chaos letos na Tour vidíte. Tenhle sport zjevně potřebuje udělat ještě spoustu práce, aby se očistil, ale je na dobré cestě,“ pokračoval LeMond. Do hovoru skočil Weisel: „Myslím si, že je to blbost. Jezdci by měli právo vzít si cokoli, co chtějí.“
Meyersovou jeho slova zjevně nepřekvapila a LeMond usoudil, že jí Weisel vysvětlil okolnosti aféry Festina už dříve právě v tomto duchu. LeMond se rozloučil a odešel. Byl ovšem v šoku z názoru majitele týmu, který takto otevřeně schvaluje doping. Američan a přímo před zástupkyní amerického sponzora! V této souvislosti je třeba dodat, že Meyersová autorům knihy Wheelmen později řekla, že jí Weisel ujistil o čistotě týmu US Postal a ona mu uvěřila.
Když odcházel od jejich stolu, bylo LeMondovi na zvracení. Měl obavy o budoucnost cyklistiky a samozřejmě také o zdraví jezdců. Aféru stáje Festina viděl podobně jako mnoho jiných lidí. Cyklistika se ocitá na rozcestí – v bodě, ve kterém se hlavní hráči musí rozhodnout: buď cyklistiku očistí, nebo si závodníci budou muset dávat napříště mnohem větší pozor, aby je nechytili. Po krátkém rozhovoru s Weiselem se LeMondovi ulevilo, že ve stáji US Postal není angažovaný. A měl k tomu blízko. Jenže Gorski nedodržel dohodu, kterou s LeMondem před časem uzavřel při setkání v Minnesotě. LeMonda nejprve štvalo, že ho hodili přes palubu, ale teď byl rád… A převedl všechny své peníze z Weiselovy investiční banky jinam. Navzdory velkým ročním výnosům.
Lance Armstrong se Tour de France v roce 1998 nezúčastnil. Místo toho znovu budoval svou kondici. Trénink měl 
propracovanější než kdykoli předtím. A přísně posuzoval každé sousto jídla, které měl sníst. Přemýšlel o každém detailu. Kolik kilometrů a v jaké intenzitě má dnes jet. Jak dlouhý má být odpočinek před dalším tréninkem. Potřeboval si znovu vybudovat svalovou hmotu. Chemoterapie a dlouhá nečinnost zanechaly na jeho organismu stopy. Jenže úbytek svalů představoval současně i novou šanci. Nižší hmotnost mu měla naopak pomoci. Všechno, co prodělal, připomínalo požár v lese. Ten ho vyčistí od mrtvých stromů a nezdravých větví. Zůstanou jen ty silné a potřebné. Ferrariho trénink se taky nesl v tomto duchu. Zaměřil se jen na svaly, které jsou nezbytné pro cyklistiku. Nic navíc. Žádná zbytečná zátěž! V srpnu 1998 pocítil Lance Armstrong nebývalou lehkost. Prudká stoupání vyjížděl rychleji než kdykoli předtím. A co bylo ještě důležitější – v podstatně klidnějším tempu. Vydržel výrazně větší zátěž. V srpnu začínala Vuelta…
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archiv
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý 7. února.
