V únoru 1998 se Lance Armstrong vrátil na závodní scénu. Po patnáctém místu v Ruta del Sol uvažoval o definitivním konci cyklistické kariéry. Cítil však povinnost dodržet smlouvu s týmem U. S. Postal Service. Další velkou prověrku sil představoval osmidenní etapák Paris – Nice v březnu. Před dvěma roky ho dokončil druhý v celkovém pořadí. Trať znal a věřil si. Jenže už ve druhé etapě dlouhé 160 kilometrů prožíval muka. Jelo se za deště a ve větru. Nový týmový šéf Johnny Weltz po něm chtěl, aby v roli domestika podporoval George Hincapieho. S takovou úlohou neměl zkušenosti. Weltzův taktický plán považoval za špatný i z jiných důvodů. Začaly ho napadat myšlenky, že závod vzdá. Představil si pohodový život doma v Austinu, kde ho oslavovali jako hrdinu, který porazil rakovinu. Mohl si užívat na večírcích s přáteli. Ignoroval Weltzovy pokyny, dojel na konec pelotonu, přibrzdil u pravé krajnice vozovky a zvedl pravou ruku…
Kristin pak v jejich evropském domově v Nice řekl, že přemýšlí o ukončení cyklistické kariéry a chce se vrátit do Austinu. Nebyla tím nápadem nadšená, protože se doma vzdala své práce a v Nice se pustila do studia francouzštiny. Když se vrátili do Texasu, velmi brzy získali pocit vykořenění ze „zbytku“ světa. Najednou měli pocit, že jsou k ničemu. Armstrong se o cyklistiku úplně přestal zajímat. Ani se neobtěžoval, aby dal svému týmu vědět, kde se zrovna nachází. Vypracoval koncept tiskového prohlášení o konci své kariéry. Kola, která si převezl z Evropy, ani nevybalil. Raději chodil hrát golf. Když se ho Kristin ptala na další plány, odpovídal vyhýbavě. Takhle to šlo tři týdny.
Do situace se však vložila jeho matka, agent Bill Stapleton a jeho někdejší trenér Chris Carmichael. Přesvědčili ho, aby 
dal ještě jeden pokus. Carmichael pozval svého kamaráda Boba Rolla, bývalého jezdce týmu 7-Eleven, aby Lancovi dělal při tréninku sparingpartnera. Přesunuli se do Apalačského pohoří a tam ve vyšších nadmořských výškách deset dní tvrdě trénovali – bez ohledu na déšť, bez ohledu na jakékoli počasí. Lance opakovaně vyjížděl na Beech Mountain – vrchol v nadmořské výšce téměř 1700 metrů známý ze závodu Tour DuPont. Chris pravidelně kontroloval Lancovo zlepšování. A bylo co zlepšovat! Armstrong, jehož VO2 – max. bylo před onemocněním rakovinou vyšší než 80, teď kleslo na hodnotu 64 ml/kg váhy.
Během těch deseti dní Armstong také hodně přemýšlel a pochopil, jak moc vnitřně touží vrátit se do Evropy a zase tam závodit na kole. Pochopil, že ho vítězství velmi uspokojují. Pro opakovaný comeback si zvolil červnový závod Okolo Lucemburska. Mezitím se 8. května oženil s Kristin v katolickém kostele v Santa Barbaře. Ještě než se vydali do Evropy, konala se další benefiční akce Ride for the Roses a přemožitele rakoviny přijeli tentokrát podpořit i Greg LeMond a Miguel Indurain. Čtyřdenní lucemburský etapák nebyl příliš nabitý zvučnou konkurencí, ale vítězství Lance definitivně vrátilo do sedla. S Kristin si pronajali malé apartmá v Nice. V té době sestavoval Gorski devítičlenný tým U. S. Postal pro Tour de France 1998 a zeptal se Lance, jestli má zájem jet. Armstrong si nebyl jistý, jestli by třítýdenní etapák zvládl. Gorski mu poradil, ať letos Tour raději vynechá.
Armstrong se místo toho zúčastnil Cascade Cycling Classic v Oregonu, kde se utkávali špičkoví amatéři s některými 
profesionály. Armstrong ten závod vyhrál. V sestavě týmu byl například Jonathan Vaughters. V průběhu závodu se v jednom rozhovoru reportér Armstronga zeptal na LeMonda. Ten již ukončil cyklistickou kariéru a koketoval s automobilovými závody. Armstrong ho nazval „fat ass“ s tím, že by měl vypadnout ze svého auta a vrátit se k cyklistice. LeMonda tenhle slovní útok šokoval. Vždyť nedávno Armstronga podpořil svou účastí na Ride for the Roses! Pustil to však brzy z hlavy a slovní výlevy mladého cyklisty přičetl na vrub rekonvalescence z nemoci.
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý 7. února.
