S příchodem Johana Bruyneela k týmu U. S. Postal Service se zásadně změnily cíle. Zamířil vysoko, tedy přesněji řečeno absolutně nejvýš! „Já že bych mohl vyhrát Tour de France?“ Zeptal se Bryuneela v rozjezdu přípravy na sezonu 1999 Lance Armstrong. Údiv byl na místě, vždyť tento třítýdenní závod zatím dokončil jen jednou a s velkými problémy. Jenže Bruyneel své důvody logicky zdůvodnil. Armstong dokázal před svým onemocněním vyhrát na Tour některé etapy. Tím jasně prokázal, že může závodit s nejlepšími. Jen mu zatím v horách chyběla potřebná vytrvalost. Nikdy se na Tour de France nepřipravoval správně. Pokaždé ho v sezoně vyčerpávala koncentrace na jednodenní klasiky a mistrovství světa. Závěr sezony 1998 jasně ukázal příští směr Armstrongovy kariéry. Když ho okolnosti přinutily odpočinout si před Vueltou, dojel ji na čtvrtém místě. Jaké by mohly být jeho výsledky v třítýdenním závodě, pokud by se na něj speciálně zaměřil?
V sezoně 1998 získal Armstrong na bonusech milion dolarů. Pokud by vyhrál Tour de France, jeho výdělky by vyletěly raketově vzhůru. Netrvalo dlouho a uvěřil, že skutečně může vyhrát Tour de France. Koncem roku 1998 se Lance s Kristin sešli na veřeři s Gregem LeMondem a jeho manželkou Kathy. V jednu chvíli Armstrong prohlásil: „V příštím roce plánuju vyhrát Tour de France. Mým cílem je vyhrát Tour čtyřikrát.“ Trojnásobný vítěz LeMond nevěděl, co na to říct. Jen hlesl: „Wow.“ Znal Armstrongovu fyziologii a byl přesvědčený, že takhle těžký závod vyhrát nedokáže. Cestou domů se pak svěřil Kathy: „Je mi ho líto. Je to snílek.“
Armstrong s Bruyneelem začlenili do týmu doktora Ferrariho. Ten si Lance hned zpočátku otestoval v Alpách. Zajímal 
ho především výkon ve wattech/kilogram váhy jezdce. Běžný cyklista dokázal vyvinout ve stoupáních výkon mezi 2 až 3 watty/kg. Ferrari spočítal, že na vítězství v Tour je třeba 6,5 wattu (byť Tyler Hamilton ve své knize uvádí o něco vyšší „Ferrariho magické číslo“: 6,7). K této hodnotě došel Ferrari dlouhým pozorováním a testováním řady cyklistů světové třídy. Ovládal svůj „job“ dokonale. Věděl, co dokáží látky zvyšující výkonnost a také pochopil, co už ani tyto prostředky „zařídit“ neumí. Věděl, že umožní jezdci vydržet v maximálním usilí po delší dobu než obvykle. Například: Armstrong zvládl jet na 400 wattech do kopce půl hodiny. Ale dokázal by to v každém ze stoupání Tour de France po dobu tří týdnů? Nejpíš nikoli. S pravidelnými dávkami EPO a krevními transfuzemi by to možné bylo.
Armstronga čekaly v tréninku nesčetné výjezdy a dlouhá stoupání v Alpách. Potřeboval zesílit a současně zhubnout. Jak se blížil červenec 1999, jeho život se postupně zužoval jen na dvě činnosti: jízdu na kole a spánek. Byly to osamělé měsíce odloučení od manželky. Armstrong trénoval v Nice, Kristin žila v texaském Austinu, kde se pokoušela otěhotnět metodou fertilizace in vitro – díky spermiím, které Armstrong uložil do sperma banky před zahájením chemoterapie. V průběhu jara 1999 Armstrong absolvoval většinu z výjezdů příští Tour. Ferrari s Bruyneelem potřebovali vědět, jaký typ stoupání lídrovi stáje USPS vyhovuje nejlíp. Prudší sklon, nebo naopak delší táhlé kopce? V tréninku se zaměřili na eliminaci slabin a vytipovali si ty výjezdy, kde měl největší šanci atakovat a získat nad soupeři náskok. Tímto tréninkem Lance důvěrně poznal trať Tour a získal sebevědomí. Na jaře se však nevyhýbal ani některým jednorázovým závodům. Výkonnost si otestoval 24. dubna při Amstel Gold Race. V koncovce ho přespurtoval jedině Michael Boogerd. Silný finiš byl dobrým znamením, ale v závodě se ukázala také jedna nepříjemná okolnost. Hroutil se přátelský vztah s Frankie Andreuem, který měl hrát při Tour de France roli klíčového pomocníka.
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý 28. února.
