Lance Armstrong rozhodl o svém prvenství v Tour de France roku 2000 zejména suverénním výkonem v pyrenejské etapě s cílem na známém Hautacamu. Peloton 87. ročníku prestižního závodu se pak přesunul do Alp a po volném dnu je čekal výjezd z nejobávanějších – Mont Ventoux – přezdívaný Obr z Provence. Na trase Tour se zdaleka nevyskytuje každý rok, ale pokud ano, stojí to zpravidla za to. Na Mont Ventoux je možné vyjet ze dvou stran, ale v obou případech je nutné na 22 kilometrech nastoupat 1600 výškových metrů. Obvyklejší je výjezd z Bedoinu, přičemž závěrečný šestikilometrový úsek od Chalet Reynard vede k vrcholu po silnici zařízlé do bílých skal připomínajících měsíční krajinu. Právě tady zaútočil Marco Pantani jedoucí v růžových barvách týmu Mercatone Uno. V průběžném pořadí ztrácel „Pirát“ na Armstronga deset minut a nemohl ho reálně ohrozit. Na Mont Ventoux však chtěl celému světu předvést, že je stále nejlepším vrchařem.
Podél silnice se tísnilo přes tři sta tisíc diváků. Skvělá kulisa k mimořádnému souboji. Pantani versus Armstrong. Třicetiletý rodák z 
italské Ceseny nastoupil a pár set metrů jel osamoceně na čele. Za ním prořídlá skupinka dalších favoritů. Mezi nimi Armstrong a Ullrich – druhý v průběžném pořadí a největší Američanův konkurent v boji o celkové prvenství. Armstrong chvíli Pantaniho pozoroval a pak se zvedl ze sedla. Během neuvěřitelně krátké doby ho dojel. Potom se usadil na první pozici. Pantani ho následoval „očima zavěšený“ za jeho zadním kolem. Chvílemi si zkoušeli vzájemně nastupovat, ale všem bylo jasné, že Pantani jede úplně nadoraz a Armstrong si s ním pohrává. Nikdo další neměl nárok tempo dvojice Armstrong – Pantani akceptovat.
Američan jedoucí ve žlutém nepotřeboval etapu vyhrát, stačilo mu navýšit náskok na Ullricha. Těsně před cílem, kde se prudká rampa se závěrečnými metry výjezdu mění v krátkou rovinku, Armstrong mírně zvolnil. Stačilo to k tomu, aby Pantani zvítězil. Gentlemanské gesto? Nebo se Armstrong řídil nepsaným zákonem, že závodník ve žlutém přenechává etapové vítězství spolujezdci z úniku? V každém případě skvělý Armstrongův tah, jak se zviditelnit ještě víc, než by tomu bylo v případě, kdyby v této etapě zvítězil. Pantani ovšem zuřil. Cítil se ponížen. Nechtěl žádné milodary.
Lance Armstrong si o několik dní později pohodlně dojel do Paříže pro své druhé vítězství v Tour de France. Zatímco to první mohlo být považované za souhru šťastných okolností – v roce 1999 nestartoval Ullrich ani Pantani – jeho další prvenství zavdalo příčinu k diskusím na téma, jak rychle se Armstrongovi podaří dostihnout Grega LeMonda se třemi prvenstvími v Tour de France a jestli se mu podaří vyrovnat Anquetilovi, Merckxovi a Indurainovi s jejich pěti triumfy. Jisté také je, že Tour de France roku 2000 bude navždy zapsaná do historie sportu především díky souboji Armstronga s Pantanim na Mont Ventoux. Souboji v režii amerického cyklisty, jehož marketingová cena tímto gestem vystoupala do výšin v cyklistice dosud nevídaných. Ve svém vlastním týmu se však Armstrong nesetkal s bezvýhradným nadšením – například Weisel byl hodně naštvaný. Podle něho měl Armstrong etapu prostě vyhrát a hotovo!
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští úterý 11. dubna.
