Týdenní závod Dauphiné Libéré dokončil Floyd Landis v roce 2002 na skvělém druhém místě, když v horských etapách stačil tempu svého lídra – Lance Armstronga. V té době ještě nebyl zasvěcený do tajů speciálního výživového programu týmu US Postal Service a po závodě se cítil vyčerpaný a dehydrovaný. Úplně bez energie. Pokud bude vybrán do sestavy pro Tour de France, jak zvládne třikrát delší zátěž!? Floyd byl na jednu stranu potěšený, že se nejspíš postaví na start slavné Tour, ale současně ho děsilo utrpení a bolest, která na něho čeká. Takovými a podobně neradostnými myšlenkami se zaobíral, když ve svém hotelovém pokoji uslyšel zaklepání na dveře. Právě si po závodě balil věci. Vešel Johan Bruyneel a řekl: „Gratuluju, jedeš Tour de France.“
Landis byl najednou nadšený. „Moc díky!“ vyhrkl. „Určitě nebudete litovat, že jste mě nominoval.“ Bruyneel se na chvilku odmlčel a pak dodal: „Poslouchej, až se vrátíš do St. Moritz, Lance ti dá něco, aby ses rychleji dostal z únavy. Jenom takovou malou testosteronovou náplast. Nalepíš si ji na sebe, než půjdeš spát. O.K.?“
„Jasně,“ odpověděl Landis.
„Abych nezapomněl, Ferrari ti odebere trochu krve. A pak ti ji při Tour vrátí zpátky.“ Bruyneelův hlas zněl úplně samozřejmě, jakoby šlo o běžnou rutinní věc. Žádné obavy, všechno je v pohodě…
Floyd se cítil neskutečně – jako ve snu, ale současně tušil, že tento okamžik jednou nastane. Dosud neměl s 
dopingovými látkami zkušenosti a byl zvědavý, jak na něho zapůsobí. Budu se cítit jako superman? Přemítal. Poletím do kopce úplně bez bolesti ve svalech? Později odpoledne odletěl společně s Lancem vrtulníkem do St. Moritz. Takovým strojem se vnášel nad zemí poprvé v životě a z alpských vrcholků všude kolem sebe byl jako u vytržení. Když přistáli, přivítal je Armstrongův dlouholetý masér Ryszard Kielpinski a odvezl je do apartmánu, kde Lance bydlel s manželkou Kristin, synem Lukem a děvčaty – dvojčaty, která se narodila v listopadu. Když se posadili do kuchyně ke kávě, Lance rychle Floydovi předal dvacet testosteronových náplastí zabalených ve staniolu. Landis je strčil do batůžku. Nebylo třeba vůbec nic vysvětlovat. Landis věděl, co potřeboval. V tu chvíli pochopil, že Kristin, která stála v kuchyni jen kousek vedle, o dopingu věděla.
Později večer si Landis jednu náplast nalepil přesně podle instrukcí Bruyneela a byl zvědavý, jak se bude příští ráno cítit. Byl zklamaný. Necítil vůbec nic. Efekt se zdál nepatrný. O několik dní později přišel Landis k Armstrongovi znovu na návštěvu. Už tam byl doktor Ferrari a požádal ho, ať se položí na lůžko. Připravil jehlu… a odebral mu půl litru krve. „Vrátíme ji zpátky do oběhu několik dní před Tour de France. Potom odebereme další půl litru krve a ta se bude hodit při Tour,“ vysvětlil Ferrari americkému cyklistovi, kterého čekala první třítýdenní Grand Tour v kariéře.
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští pátek 12. května.
