Jednoho lednového dne – na prahu sezony 2003 – si Floyd Landis vyjel jako obvykle na trénink z kalifornského městečka De Luz. Landis byl zkušený biker, jistý ve sjezdech. K tomu výtečný vrchař a tahle kombinace z něho dělala ideálního super domestika. Okolí znal dokonale. Oblouky zatáček místních silnic vykroužil snad stokrát. V inkrimovaném okamžiku jel čtyřicítkou. Tentokrát so s rychlostí v jedné ze zatáček přehnal. Odstředivá síla ho vynesla přes vnější krajnici do písku. Vzal za brzdy, šel do smyku a už dopředu cítil, že spadne. Ještě svoje kolo vymanévoval zpátky na afsfalt. A pak šel k zemi. Udeřil do ní pravou kyčlí. Přesně tou, která ho trápila po zbytek kariéry. Pravým bokem ještě chvíli brousil asfalt. Několikrát se otočil kolem své osy. Konečně se zastavil, jenže se nemohl zvednout. Strašně to bolelo…
„To jsem ale idiot. Shit!“ Pomyslel si Floyd. Trvalo skoro hodinu, než po málo frekventované silničce jelo nějaké auto. Řidič zavolal Amber – Floydově manželce, která pro něho přijela. Samozřejmě že ho chtěla odvézt do nemocnice, ale Floyd to odmítl. To bude dobrý. Jenže nebylo! Ráno zjistil, že je zle. Manželka ho tedy konečně dovezla do nemocnice, kde rentgen potvrdil zlomeninu kyčle. O několik dní později se Floyd Landis objevil na tréninkovém kempu US Postal Service v kalifornském Solvangu o berlích. Nikdo kvůli němu slzy neronil. Tým United States Postal Service byl byznys. Zaleželo jen na tom, jestli budou všichni jeho jezdci připravení pomocí Lanci Armstongovi dobýt páté vítězství v Tour de France v řadě za sebou, což do té doby dokázal jediný člověk – Miguel Indurain.
Ačkoli Floyd Landis prokázal, že je možná nejnadějnějším mladým cyklistou své generace, byl momentálně poškozeným zbožím. Jediná věc, 
na které záleželo, byla, jestli se dá Landis během necelých šesti měsíců dohromady, aby mohl plnit svou roli domestika. Floyd zjistil, že není ničím víc než kolečkem v mašinerii továrny jménem Lance Armstrong. Později na jaře bylo jasné, že bude muset podstoupit ještě jednu operaci. Bruyneel na Floyda tlačil, aby se nechal operovat ve Španělsku, ale ten nebyl tím nápadem nadšený. Španělský doktor? Místo toho se svěřil do rukou Arnie Bakera, lékaře a současně cyklistického trenéra, kterému důvěřoval a považoval ho za svého druhého otce. Landis měl blízko k celé lékařské komunitě San Diega a rozhodl se podstoupit operaci právě tam.
Dvě operace během několika měsíců v první polovině roku by normálně znamenaly, že cyklista nemůže být připravený pro červencovou Tour de France. Jenže sestavu USPS postihla na jaře 2003 série zranění několika dalších jezdců. V den, kdy Floyda operovali, mu zavolal Bruyneel, že ho o týden později potřebuje na etapáku Okolo Belgie. Landis se s ním do telefonu hádal, že je to nesmysl a velké riziko. Úplné bláznovství! Jenže se obával o svou smlouvu a do Belgie skutečně odletěl. Patnáctihodinový let byl všechno jiné než příjemný. Z operovaného místa mu prosakovala krev. Cítil neuvěřitelně silnou bolest. Jenže o týden později se už postavil na start Tour of Belgium. Byl zázrak, že závod dojel. Sotva dojel… a ve velkých bolestech…
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu v pondělí 29. května.
