Před Armstrongem ležela v roce 2003 mimořádná výzva. Tour de France vyhrál zatím čtyřikrát a případným pátým triumfem by se vyrovnal legendám Anquetilovi, Merckxovi, Hinaultovi a Indurainovi. Šlo nejen o mimořádnou sportovní prestiž, ale také o mimořádné finanční bonusy. Třítýdenní závod zahájil na své poměry poněkud rozpačitě. Jeho největší rival Jan Ullrich zajel v prologu čas o pět vteřin lepší. Vzhledem k délce a profilu Tour symbolické číslo, nicméně naznačovalo, že Lance Armstrong není ve své obvyklé formě. Týmová časovka o několik dní později posunula Armstronga na dohled jediné vteřiny ke žlutému trikotu. Závod opravdu začal až prvním testem vrchařské výkonnosti v serpentinách na Alpe d´Huez. V předchozích letech se Lance Armstrong prezentoval v proslulém stoupání jedenadvaceti zatáčkami dominantním výkonem, tentokrát se musel spokojit se třetím místem. V etapě dlouhé 219 kilometrů zvítězil Iban Mayo, který svou sílu ukázal nedávno už při Dauphiné Libéré. Armstrong na Baska ztratil více než dvě minuty. I to mu však stačilo k průběžnému vedení v závodě o 40 vteřin před dalším španělským jezdcem Josebou Belokim.
Jan Ullrich na průběžné osmé pozici také ještě nebyl úplně mimo hru. V následující etapě – opět horské – stálo na Armstrongově straně štěstí. Podpořil ho ovšem svým jezdeckým uměním. Ve sjezdu nedaleko cíle etapy se Američan držel v háku za Belokim. Zatáčkami se řítili téměř osmdesátkou. V jednu chvíli Beloki zpanikařil a na rozteklém asfaltu příliš vehementně dobrzďoval. V zatáčce svlékl galusku z ráfku. Pád byl nevyhnutelný. Beloki se vážně zranil. Závod, ve kterém prokazoval životní formu, pro něho skončil. Ne tak pro Lance Armstronga. Za každou cenu se musel ležícímu Belokimu vyhnout. Jediná možnost byla – sjet příkopem do pole. Přesně tohle udělal a nutno říci že bravurně. O několik stovek metrů dál se vrátil na silnici. Den pro něho skončil šťastně, nicméně v průběžném vedení na něho po této etapě ztrácel Alexander Vinokurov jen 21 vteřin, Iban Mayo jednu minutu a Ullrich se přiblížil na dohled – se ztrátou dvou minut.
Třináctá etapa – individuální časovka na 47 km – se proměnila v katastrofu. Armstrong ji dokončil silně dehydrovaný. Ullrich se konečně podobal Ullrichovi – vítězi Tour de France z roku 1997. V zelenkavé kombinéze Bianchi nadělil Armstrongovi přes minutu. V následující horské etapě s cílem na Ax 3 Domaines německý cyklista opět vyučoval. Po téměř dvě stě kilometrů dlouhé etapě ztrácel v průběžné klasifikaci na žlutý trikot jen 15 vteřin. V další horské etapě se karta obrátila. Armstrong získal na Ullricha 40 vteřin v památném výjezdu na Luz Ardiden, kdy ve stoupání upadl – po kolizi s divákem. Byl zvyklý „řezat“ zatáčky a tentokrát to přehnal. Zavadil řidítky o tašku jednoho z fanoušků. Rychle se však dostal zpátky na kolo. Dotáhl se do vedoucí skupiny, nastoupil a začal neuvěřitelně „vířit“ nohama… Vinokurov se dostal ze hry o celkové prvenství více než dvouminutovou ztrátou. Po této etapě vedl Armstrong Tour o minutu a sedm vteřin před Ullrichem.
O vítězi Tour de France měl rozhodnout předposlední den závodu – další individuální časovka – tentokrát na 49 
kilometrů. Konala se za deštivého dne na silnici mezi Pornic a Nantes. Právě déšť stál na straně Lance Armstronga a proti Janu Ullrichovi. Němec šlapal ve skvělé formě. Snižoval ztrátu a vypadalo to, že může v časovce manko smazat a najet další vteřiny potřebné pro celkové vítězství. V jedné ze zatáček v závěrečné části časovky však udělal osudovou chybu. Podklouzl a daroval tak Lanci Armstrongovi páté pvenství v Tour de France. Ten se z celebrity proměnil v mega-celebritu. Někteří lidé poukazovali na to, že mu cestu za rekordním triumfem usnadnily pády dvou největších rivalů. Jisté však je, že se jim Armstrong dokázal vyhnout… Dokázal také, jak silná je osobnost. Vyhrál Tour v roce mimořádného tlaku na svou osobu. V roce, kdy se rozváděl. V sezoně, kdy byl jeho tým oslabený nemocemi a také v roce, kdy David Walsh vydal znepokojující knihu – s řadou důkazů o jeho dopování.
Slavnostního ceremoniálu v Paříži se jeho manželka Kristin i s dětmi sice zúčastnila, ale už to nemohlo zachránit rozpadající se manželství. V říjnu 2003 se Lance s Kristin definitivně domluvili na rozvodu. V té době odletěl Lance do Las Vegas, aby shlédl benefiční koncert, který uspořádal André Agassi – výtěžek šel na zdravotně postižené děti. Armstrong také přispěl. Jízdu na kole s „LA“ vydražili v aukci. Za to, že se mohl projet s Armstrongem na kole, zaplatil zájemce 120 000 dolarů. Na koncertu vystupovala řada hvězd – například Elton John. A také Sheryl Crow. O měsíc později napsaly místní noviny v Austinu, že Armstrong a Crow se pravidelně scházejí… Raději se však na veřejnosti příliš neukazovali, Armstrongův rozvod ještě stále probíhal.
Na jaře 2004 se Lance setkal na mítinku s vedením firmy Nike. Prodejní šéf přišel s nápadem: Všiml si Kevina Garnetta – basketbalisty týmu Minnesota Timberwolves – jak má kolem zápěstí jakousi oranžovou věc, která připomínala nemocniční náramek. Kdykoli udělal Garnett na palubovce chybu, palcem náramek napnul a ono to mlasklo o ruku tak hlasitě, že si toho diváci začali všímat. Krátce na to nechala Nike vyrobit podobné náramky, které si oblíbili „street baskeťáci“. Lidé od Nike se v průběhu schůzky o tomto náramku Armstrongovi zmínili. „Je to pitomost,“ zareagoval nejprve Lance. Nicméně souhlasil, že to mohou zkusit. Rozhodli se pro žlutou barvu a nápis Livestrong. Jeden takový náramek si na zápěstí navlékla Sheryl Crow během slavnostného večera Grammy Awards. Potom se Lance a Sheryl společně objevili v Oprah´s TV show. Následujícího dne si náramek Livestrong koupilo 900 000 Američanů. Každý chtěl mít kousek Lance Armstronga…
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu příští středu 14.června.
