Po pěti prvenstvích v Tour de France se Lance Armstrong vezl na vítězné vlně. V přípravě na sezonu 2004 mu však náladu kazilo zjištění, že David Walsh pokračuje v práci na knize, která má odhalit zákulisí profesionální cyklistiky – včetně dopingových praktik týmu U.S. Postal Service. Walsh hledal spojence a především svědky ochotné popsat, co za kulisami cyklistických týmů viděli na vlastní oči. Vytipoval si Betsy Andreuovou – manželku Frankie Andreua – skvělého cyklisty, který byl kapitánem týmu US Postal od jeho počátků. A také kamarádem Armstronga. Betsy a Frankie navštěvovali Lance v nemocnici v roce 1996, když bojoval s rakovinou. Vědělo se, že byli svědky situace, kdy se Lance Armstrong údajně přiznal lékařům, že v průběhu kariéry bral zakázané prostředky.
Betsy Andreuová dlouho nebrala Walshovi telefon. Věděla, že by si to její manžel nepřál. Až jednou udělala výjimku. Nezůstalo jen u jednoho telefonátu. Debaty s 
Walshem se jí zalíbily, oblíbila si také Walshův silný irský přízvuk. Přesto byla stále obezřetná. Věděla, že všechno co řekne, může poškodit jejího muže. Walsh však Betsy přesvědčil, aby se rozpovídala o scéně z nemocnice…
Armstrong se o tom brzy dozvěděl. A byl z toho pořádně vytočený a nervózní. On i jeho poradci si vcelku nic nedělali z řečí Emmy O´Reillyové – bývalé masérky týmu, která se taky rozhodla promluvit. Bill Stapleton i jeho „business manager“ Bart Knaggs si byli celkem jistí, že pro ně není nebezpečná. Vždyť ji tým U.S. Postal Service propustil a ona se za to teď přece mstí… Pokud Armstronga obviňuje, on mohl snadno najít pro její očerňující příběhy motivaci. Walsh slíbil Reillyové honorář a jeji finanční zájem mohl být dalším argumentem Armstronga proti ní. Novinář si však dal práci s ověřováním faktů z hodin nahrávek, které s Reillovou pořídil. A řekl jí, že může počítat s právní ochranou v případě soudního sporu s Armstrongem. Jenže právě tahle okolnost ji jako případnou žalobkyni také kompromitovala.
Informace, které Walsh získal od dalšího důležitého zdroje – Steva Swarta – také nemusely Armstrongovi dělal vrásky na čele. Walsh publikoval Swartovy informace v The Sunday Times – aniž by ho ovšem jmenoval – a rozhodně nezpůsobily velkou pozornost. Když se však teď rozpovídala Betsy Andreuová, to bylo něco jiného. Byla přece manželkou někoho, kdo Armstronga docela dobře znal a dokonce bývali blízcí přátelé.
Frankie se snažil působit jako usmiřovač. Když se ho Armstrong ptal na rozhovor Betsy s Walshem, řekl mu, že Betsy určitě nechce způsobit nějakou škodu. Frankie řekl Lancovi, že se Betsy snaží držet si od Walshe co největší odstup a že mu dala kontakty na manželky dalších cyklistů, aby všechno přehrála na někoho jiného. Armstrong to však Frankiemu nezbaštil. „Čím víc o tom přemýšlím, tím hůř chápu, proč Betsy udělala to, co udělala,“ napsal Armstrong v e-mailu Andreuovi. „Chápu, že Betsy není náš fanoušek, a je to v pořádku, ale pomáhat dostat mě vůbec k ničemu není. Je v tom přímá souvislost s útokem na náš společný úspěch a navrhuju, abys jí to připomněl,“ nabádal Lance v e-mailu. Frankie Andreu se opět snažil situaci zachránit: „Lanci, absolutně nic nezískám, když vidím, jak se tě Walsh snaží dostat. Pokud bych na tom měl zájem, sešel bych se s ním sám a tobě bych o tom nic neřekl. A to jsem neudělal. Když mi Walsh volal, zavěsil jsem. Nemůžu tomu skutečně uvěřit. Jediné co jsem o něm slyšel je, že je to špatnej chlap, kterej se snaží jen lidi poškodit. Řekl jsem Betsy, jakej je a že si neuvědomila, že je to celé hodně vážné.“ napsal Frankie. A pokračoval: „Nechci tě vidět padat k zemi. Ostatně sám jsem ve hře. Už kvůli svému živobytí a pověsti. Vždycky jsem ti chránil záda a teď to není jiné… frankie.“
Ačkoli Frankie vystupoval na obranu Betsy, měl na ní zlost – kvůli tomu, že zdvihla pokličku. Věděl, že je Betsy znechucená z dopingu ve sportu a že nenávidí Armstronga kvůli tomu, že on je v tom celém hlavní postavou. Prozradila Frankiemu, že podporuje úsili Walshe kvůli tomu, že se snaží odhalit podstatu Armstronga. Nezdálo se však, že si uvědomuje, jak celá záležitost ohrožuje jejího manžela. Andreu cítil, že to co dělá Walsh, je pro sport špatné. I pro něho osobně. Byl nyní respektovaným televizním komentátorem, měl tu práci rád a chtěl si ji udržet.
Po letech ovšem Frankie Andreu dospěl k názoru na Armstronga, že je něco jako kretén. Když Frankie odmítl udělat další krok v dopování – tedy spolupracovat s 
doktorem Ferrarim – Armstrong o něm začal říkat, že není „týmový hráč“. Frankiemu neprodloužili smlouvu a tým „amerických pošťáků“ opustil. Armstrong se však k Frankiemu choval přátelsky – v situacích, kdy něco potřeboval. Tým najal Frankieho Andreua jako kouče pro sestavu cyklistů připravujících se na regionální závody v Americe. Andreu však uvažoval o tom, že to Armstrong dělal především kvůli tomu, aby zůstal zticha. Nejprve si s tím ovšem hlavu příliš nelámal. Ale jen do té doby, než začal Armstrong přinášet do sportu víc peněz a pozornosti.
Zatímco Walsh pracoval na knize, hledal Armstrong protiváhu v podobně jiné knížky. Aťsi Walsh vydá cokoli! Armstorng se spojil se schopným novinářem Danielem Coylem, který pracoval pro časopis Outside. Slíbil mu přístup do týmu a Coyle měl strávit část sezony 2004 společně s ním, Georgem Hincapiem, Floydem Landisem a také s dr. Michele Ferrarim. Autor měl slíbenou možnost mluvit s doktorem Ferrarim – avšak s podmínkou, že se ho nebude ptát na doping.
Do té doby neměl žádný jiný americký novinář tak blízký přístup ke sportovní superstar typu Armstronga. Pokud by Walsh obvinil Armstrong z dopingu, na pultech knihkupectví mu měla konkurovat kniha k mnohonásobnému vítězi Tour de France mnohem přátelštější. Stapleton upozornil Coyla, že ve hře jsou sponzoři jako Coke, Nike, Subaru – pro Lance Armstronga tři nejzásadnější. „Pokud se ukáže, že veřejnosti lžeme, můžeme se s nimi rozloučit,“ řekl mu Stapleton.
Daniel Coyle byl nezávislý a měl volnou ruku v tom, co o dopingu napíše. Jistě však u něho fungovala autocenzura. Nepochybně se mohl obávat právních důsledků a útoků Armstronga a jeho „družiny“. Psát intimní portrét takové sportovní hvězdy samozřejmě věštilo, že to bude bestseller. Coyle pravidelně posílal pracovní verze dosud napsaných textů, aby se k nim Armstrong mohl vyjádřit.
Přeložil: Manfred Strnad Foto: Wheelmen a archív
Další ukázku z knihy Wheelmen, kterou můžete v anglickém originále zakoupit prostřednictvím VeloBooks.cz, najdete na stránkách PelotonSportu ve čtvrtek 14. září.
