Deset závodů v terénu absolvoval Wout van Aert v letošní sezoně cyklokrosu, z nichž devět vyhrál – včetně belgického titulu, a přesto se rozhodl oželet možnost získat čtvrtý titul mistra světa. Sedmadvacetiletý Belgičan dává přednost důkladné přípravě na silničářskou sezonu.
V americkém Fayetteville se mohl na konci ledna v případě (vysoce pravděpodobného) úspěchu vyrovnat v počtu titulů mistra světa svému velkému soupeři Adrie van der Poelovi, který na oceánem rovněž nebude závodit. Nizozemec kombinující silnici, MTB a cylokros ovšem ze zcela jiných důvodů – jeho organismus si po přetížení z dlouhé řady předchozích sezon potřebuje odpočinout.
O to víc vyniká promyšlený přístup van Aerta, samozřejmě v součinnosti s jeho týmem Jumbo-Visma. „Nebylo lehké vzdát se vrcholu sezony v cyklokrosu, který je mojí první cyklistickou láskou,“ přiznal cyklista, který si letos dává za cíl konečně vyhrát „Ronde“ nebo Paříž – Roubaix. „Před sezonou jsem nečekal, že budu mít v terénu tak dobré nohy. V jejím průběhu jsem se dostal do určité euforie. O to víc jsem přemýšlel, jestli nezměním původní plán a na šampionátu v Arkansasu se nakonec objevím. To by však znamenalo přijít nejen o tři týdny silničářské přípravy s týmem, ale v úvahu jsme samozřejmě vzali i aklimatizaci po návratu z Ameriky, která by negativně ovlivnila další týden tréninku,“ vysvětluje van Aert, který kvůli výsledku v Monumentech dokonce obětuje i Strade Bianche – oblíbený závod z úvodu klasikářské sezony, který v roce 2020 vyhrál.
„Na soustředění ve Španělsku budu asi první z týmu, kdo při tréninku odpadne. Teď vůbec nevím, jak se moje výkonnost z cyklokrosu projeví při pěti a šestihodinových trénincích,“ pousmál se Wout van Aert před zahájením kempu. V přípravě na „monumentální“ sezonu si na úvod dopřeje čtyři týdny tréninkových jízd v „klidném“ tempu. „Potřebuju vybudovat
nový základ kondice. V minulém roce jsem jezdil moc brzy příliš rychle a po Strade Bianche mi výkonnost postupně klesala,“ uvědomuje si jeden z nejtalentovanějších cyklistů současnosti.
V loňské roce vyhrál v dubnu Amstel Gold Race (221 km), když ve finiši těsně přespurtoval Toma Pidcocka. „Zjistil jsem, že je velký rozdíl mezi závody délky kolem 200 kilometrů a těmi úplně 
nejdelšími klasikami. Zdaleka se nespurtuje tak explozivně. Stává se, že papírově rychlejší chlápci v koncovce prohrajou.“ Taky proto se van Aert v přípravě zaměřuje na kondici se silným „gruntem“. Kromě Monumentů hodlá letos poprvé se vší vážností usilovat o zelený trikot v Tour de France a současně si plnit povinnosti pomocníka Primože Rogliče. V září by pak v Austrálii rád rozboural tradici stříbrných medailí ze světových šampionátů na silnici – má už tři (z toho dvakrát v časovce) a k tomu ještě stříbrnou olympijskou medaili z Tokia.
-MS- Foto: Jumbo-Visma Cycling Team
