V první části rozhovoru se Zdeněk Štybar svěřil, jak ho srdce i pragmatické důvody vedly k tomu, že si na své oblíbené Mallorce pořídil stálé rodinné sídlo. Na ostrově cyklistice zaslíbeném se s kamarádem pustil do podnikání. Jejich společnost „Bikeholiday 54 – 11“ poskytuje cyklistické služby širokému spektru zájemců – od turistů po závodníky, kterým v jejich půjčovnách v hotelech Allsun v Arenalu a také v Alcudii nabízí zapůjčení kol včetně špičkových karbonových modelů značky Specialized – Tarmac i Venge a také Stevens DI2. Zdeněk naznačil, že s letošní sezonou není úplně spokojený, byť získal druhé místo na kostkové klasice Paříž – Roubaix. Za nepříliš uspokojivou považuje i tu předcházející, kterou výrazně ovlivnilo onemocnění způsobené virovou nákazou. S týmem QuickStep podepsal nový dvouletý kontrakt a s výhledem na jarní klasiky zahájil počátkem listopadu novou přípravu – odlišnou oproti minulosti.
Zdeňku, v čem spočívá změna přípravy na sezonu 2018?
V detailech. Vždycky jsem byl zvyklej hodně trénovat, ale možná jsem občas udělal zbytečné chyby. Zřejmě jsme vynechali nějaký detail. Skončila sezona po 
mistrovství světa a hned jsem začal přemýšlet o nové sezoně. Sešli jsme se se všema lidma, kteří se na mojí přípravě podílejí, popovídali jsme si, zhodnotili letošek a řekli si, na čem můžeme dál pracovat. Zatím to jede všechno podle plánu, zaklepu… Uvidíme, co z toho vzejde. Není to o tom, že bych najednou začal trénovat dvoustovky denně, nebo naopak, že budu jezdit jen padesát, ale je to spíš doopravdy o uhlazení „hranek“ a najít správnej řez – průřez sezonou a dotáhnout výkony o kousek dál. Protože v koncovkách závodů mi něco chybělo a dřív jsem to tam měl! Poslední dva roky mi to tam chybělo.
Dá se říct, že jde o rychlost?
Ne, ne. Spíš jsme trénink trošku usměrnili. Přibrali jsme do týmu i lidi z jiných sportů, kteří by nám měli dát do přípravy nové informace. Tím, že nás bude víc – víc hlav víc ví, i tím že jsme trošku zlepšili proces kondičního testování. Není to o tom, že bych se mohl zlepšit o pět procent, ale jde o to hlavně upravit zóny a tak dále. Mohl bych se tím dostat dál.
O jaké testování konkrétně jde? Co nového se v něm dá vymyslet?
V podstatě nic, je to o upravení a rozpracování tréninku do daných zón a potom je na mě, abych to respektoval (směje se).
Trénoval jsi v minulosti zbytečně moc?
Myslím, že jsem se poučil. Dřív jsem často trénoval, aniž bych si to uvědomil, ne snad hodně…, ale spíš šlo o to, že jsem nerespektoval pyramidu tréninku. A někdy asi doopravdy zbytečně moc a občas možná příliš intenzívně, ale takhle jsem byl vždycky naučenej… Když se svezete čtrnáct dní a myslíte si, že jste ve formě jako v červnu a začnete jezdit hodně intenzívně, není to úplně ono. Jezdil jsem tak, jak jsem si myslel, že je to nejlepší a v zónách, ve kterých se mi jelo dobře. Akorát že ty zóny byly v posledních dvou až třech letech zbytečně vysoko. Teď jsme to trochu poupravili. Mám za sebou měsíc tréninku a po týmovém soustředění v Calpe budeme zóny zase upravovat. Času do prvních důležitých závodů je celkem dost.
V čem spočívá ten test? Klasický laktátový test – na trenažeru.
Před šesti roky jsi končil s cyklokrosem titulem mistra světa. V té době jsi často vyjížděl na první trénink brzy ráno – ještě před snídaní. Osvědčilo se to?
Tréninky ráno před snídaní jsou příjemné – nabudí organismus a tělo se naučí jít do rezerv. V tomhle období zatím tréninky před snídaní nedávám, ale určitě přijdou na program. Když si ráno objedete hodinu a půl až dvě bez jídla, pak se nasnídáte, můžete pokračovat další čtyři hodiny. Trénink si vlastně šikovně rozložíte.
V roce 2016 tě na jaře zasáhl virus a výrazně ovlivnil sezonu. Bylo to z únavy a ví se už, co byl ten virus zač?
Je možné, že jsem chytil něco od syna. Na rozboru krve bylo napsáno – virus neznámý. Nevěděli, co to konkrétně bylo, ale držel se mě dlouho. Už v období před klasikou Paříž – Roubaix, a pak ještě další měsíc na závodě Okolo Kalifornie. Původně jsem neměl tenhle etapák v plánu, ale pár kluků z týmu bylo zraněných, tak jsem tam jet musel. Tělo však ještě nebylo na etapák připravený, ale nějak jsem to zvládnul.
Můžeš si závodní program zvolit podle svých preferencí, nebo ho striktně určuje tým? Absolvovat ne zcela zdravý závod Okolo Kalifornie bylo přece zdravotní riziko…
Jo, ale občas na výběr nemáme a nemůže si vybírat ani tým. Bylo to v období okolo Gira, spousta kluků byla zraněných, nebo nemocných. Jelo se Kolem Belgie a Okolo Kalifornie a dostali jsme se do situace, že prostě nebyli lidi. Když celý tým závodí a přitom jsou tři čtyři kluci mimo hru, jiná možnost není. To byl tenhle případ. Zvládlo se to, já jsem tehdy Kalifornii objel, ale samozřejmě se nejedná o ideální stav. Většinou si program můžu zvolit sám. Sportovní ředitelé vědí, co mi sedí a jakou cestou bych se měl vydat. Samozřejmě je na jaře první část sezony daná. Pokračuje se v tom, co se osvědčí, ale každý rok se může program trochu poupravit.
Ptám se i v souvislosti s tím, jak letos dopadl Ondra Cink, kterého tým v podstatě uštval, až se rozhodl silniční cyklistiku opustit. Zvenčí to vypadalo, že ho tým skoro zneužívá. Může se závodník v týmu World Tour ozvat bez rizika, že ho vyhodí?
Hm, takhle… Myslím si, že se mu povedl supr start a potom to hodně tlačil. Trochu neočekávaně dostal nominaci na Tour de France a ta ho položila (mírný úsměv). Z 
Tour si pamatuju, že první dojezdy na kopce šel úplně přes hranu. Šel do toho tak, jak je zvyklej na bikách – úplně naplno. Nevím přesně, v jakých umístěních dojížděl, ale bylo to tak kolem dvaceti – třiceti na těch dojezdech. A myslím, že ho to popravilo. Z biků nebyl na dlouhé etapáky zvyklej. Na bikách a třeba taky v cyklokrosu se závodí o víkendech a pak je týden čas do dalšího závodu. Ondra byl zvyklej jet naplno – prásknout si takhle hluboko, ale tady ho čekalo ještě dalších 15 etap a tělo na to nebylo hned připravený. Zaplatil za to kolenem a pokud vím, snad celé dva měsíce neseděl na kole. Vysoká daň! Myslím si však, že ještě rok mohl vydržet. Byl by teď zase o kus dál. První Grand Tour udělá v organismu vždycky největší skok. Závoďák se pak doopravdy cítí jinak. Na druhou stranu chápu, že ho srdce tlačilo zpátky na biky. Ví, co tam má. Jede si sám na sebe. Znám to z cyklokrosu, taky si pamatuju úplně přesně, když jsem jel na silnici první rok klasiky, říkal jsem si – co tady budu dělat? Jdu zpátky do krosu. Přemýšlel jsem o tom, že když se mi nepovede Roubaix, je to na zabalení. I když jsem vyhrál etapu na Okolo Polska a na Okolo Dunkerque. On byl zvyklej jezdit do pěti, do třech na bikách. Já byl zvyklej na to samý z cyklokrosu a najednou jste v obrovským balíku a dojede třeba na stým místě… Občas musíte někomu pomoct, což je samozřejmě náročný. Když se na to nepřipravíte psychicky už před tím, než jdete na silnici, může vás to někde zlomit. Tour ho trošku zlomila a tak chápu jeho rozhodnutí. Možná, že kdyby se mi tenkrát rovnou nepovedlo Roubaix, kde jsem byl 15 kilometrů před cílem v pozici jet hned do Top 3, možná bych se taky vrátil k cyklokrosu.
V každém týmu asi panují trochu odlišné poměry dané konkrétními lidmi, ale myslím to obecně – je možné se vedení vzepřít a říct, že si potřebuješ odpočinout? Bez rizika vyhazovu?
Ne, zas tak daleko to nejde. Samozřejmě musíme respektovat rozhodnutí našich bosů. Kdyby se Ondra doopravdy cítil takhle na kolenou, myslím si, že by to určitě řekl. Prostě jsem K.O. a nemá smysl, abych dál závodil. Dejte mi dva týdny až měsíc volno, že by se z toho dostal. Otázka je, jestli to vůbec chtěl. Silnice a biky jsou dva rozdílné světy. Na bikách a v cyklokrosu máte víc času se z toho výkonu dostat. Nejede se vám jeden závod dobře, dáte tři dny volno nebo se lehce svezete, pak uděláte trénink, jaký potřebujete a máte čas do dalšího víkendu. Ale tady, jak je to jedno po jednom, úplně nevíte, jakou máte vlastně formu. Pětkrát se dojíždí na kopec, pak přijde nějaká rovina, kde závodí vrchaři a spurtéři a v té době ztrácíte vizi, jakou máte vlastně formu. Existuje málo možností se otestovat, pokud nejste absolutní vrchaři.
Další pokračování rozhovoru se Zdeňkem Štybarem najdete na stránkách PelotonSportu v úterý 19. prosince.
Text: Manfred Strnad Foto: QuickStep, autor Autor obrazu: Jiří Rameš
