Zdeněk Štybar: Pořád se můžu zlepšovat – 1. pokračování

V Česku se Zdeněk Štybar vyskytuje poměrně zřídka. Rozhovor jsme si domluvili už koncem léta, ale hned bylo jasné, že se za ním budu muset vypravit trochu dál než do jeho domovského Stříbra. Klasikář týmu QuickStep a vítěz etap Vuelty i Tour de France natáčí momentálně kilometry v okolí španělského Calpe. Společně s týmovými kolegy se tam v posledních letech vrací pravidelně. K rozhovoru se Zdeňkem jsem se ovšem krátce předtím vypravil na Mallorku, kde je rodák z Plané u Mariánských lázní jako doma. Nebo spíš zcela doma? Také o tom, kde se natrvalo usadí, jsme si se Zdeňkem povídali v hoteli Allsun – Pilari, kde sídlí půjčovna kol Bikeholiday 54 – 11, jejímž je „duchovním otcem“ a spolumajitelem.

Zdeňku, jak často pobýváš na Mallorce a kde se doopravdy cítíš doma?

Letos jsme tu celkem často, určitě víc než loni. Ani jsme po sezoně nejeli nikam na dovolenou. Neměli jsme chuť. Od týmové schůze na začátku října jsme tady pořád. Celé moje volno po mistrovství světa v Bergenu jsme strávili na Mallorce. Přijeli za námi moji rodiče, manželky rodiče, sestra tady byla. Většinou po sezoně jezdíme do Čech a do Belgie, ale letos jsme si řekli, že jsme za celý rok  nacestovaní až až. Přijeďte všichni za náma (směje se)! Budeme mít klid a můžeme tady spolu strávit dny od rána do večera. Cestování nás stojí strašně moc času a to vybalování… Je možné, že na Mallorce budeme v budoucnu asi nejvíc. Tohle téma je u nás doma teď hodně živé, s manželkou se o tom pořád bavíme (usmívá se).

Vypadá to, že se tedy na Mallorce s rodinou po skončení kariéry usadíte natrvalo?

Je to možný (směje se), ale doopravdy ještě nevím. Poprvé jsem byl na Mallorce ve 13ti letech s Vojtou Červínkem a zalíbilo se mi tady. Od té doby sem jezdím minimálně jednou za rok, ale spíš třikrát i čtyřikrát. Jeden rok jsem si tady pronajal byt na pár měsíců. Pak přišlo období, kdy jsem byt  zase neměl. Když jsem se na Mallorce připravoval na mistrovství světa ve Firenze, chtěl jsem si na následující rok byt zase pronajmout. Věděl jsem však, že můj kamarád prodává svůj dům – postavil si novej – a nabídl mi, ať se na něj přijdu podívat. Nemyslel jsem si, že něco koupím, pořád jsem přemýšlel spíš o pronájmu. Šli jsme tam a z minuty na minutu jsem řekl „oukej“. Věděl jsem, že se sem budu jezdit připravovat ještě minimálně deset let, protože na tréninky je podnebí na Mallorce pořád lepší než v Čechách nebo v Belgii. A deset roků na hotelu stojí spoustu peněz. Lepší je se tady usadit – se svou postelí, mít tu svoje kolo, se kterým nemusím cestovat. Hodně jsem o tom přemýšlel a na konec jsem se rozhodl. Teď už nám tady kluk začal chodit do školky, otevřeli jsme  půjčovnu kol. Je tedy možný, že se na Mallorce usadíme. A taky třeba ne. Nebo budeme žít v Čechách, případně v Belgii. Teď se o tom bavíme s manželkou denně (směje se). Dokud žijeme takovým tím kočovným životem, je dost složitý se rozhodnout pro jedno místo. V každém případě je to investice do zdraví. V tomhle období tady v pohodě objedete čtyř a pětihodinové tréninky. Když to uděláte v Čechách nebo v Belgii, pravděpodobně si pak na pár dní lehnete s rýmou nebo ještě s něčím horším. 

Jak vzniknul nápad na půjčovnu kol Bikeholiday 54 – 11?

Napadlo nás to společně s jedním mým kamarádem. Vybudovali jsme to od nuly. Vlastně ještě nic pořádně vybudovaného není, každým rokem se snažíme zlepšovat. Půjčovnu, která je převážně náš „core business“, máme otevřenou dva roky.  Často jsme spolu jezdili na kole a pořád si říkali, že bychom už mohli něco vymyslet. Napadl nás milion blbostí. Dá se říct, že tady na Mallorce není půjčovna kol něco originálního – dalších půjčoven je tady čtyři sta padesát. V jednu chvíli jsme si však řekli – jdeme do toho, dali jsme všechno na papír a měli velké štěstí, že náš plán zaujal německou cestovní společnost Alltours, která vlastní hotely Allsun. Dá se říct, že to pro ně provozujeme. Máme dva obchody, jeden tady v hotelu Allsun Pilari a další v Alcudii na opačné straně ostrova. Na příští rok máme domluveno obsazení třinácti hotelů, kam dodáme kola. Jsme taky schopní uspořádat větší akce pro větší skupiny. Koncem září jsme tady měli 60tičlennou skupinu z jižní Afriky. Chtěli zajistit sanitku a policejni eskortu na motorkách. Všechno jsme jim zařídili. Tady na ostrově neexistuje žádný limit. Pokud někdo chce zorganizovat jachtu, nebo super hotel, super restauraci, nebo si chce dát jenom „tapas“, všechno je tady možné zajistit. Lidi sem jezdí za pohodou a právě proto, že tady mají všechno, co potřebujou.

V týmu QuickStep startuješ šestou sezonu. V létě se hodně diskutovalo v souvislosti s tvým přetupem – nepřestupem. Ozývaly se hlasy, že jsi promarnil příležitost na nový impuls v kariéře. Šlo jen o „hrátky“, nebo jsi vážně přemýšlel, že bys osvědčený tým opustil?

Ale ano, letos jsem o tom hodně přemýšlel. Není však jednoduché opustit rodinu – tedy spoustu kamarádů v tom týmu. Jsem v QuickStepu už dlouho. Všechny nabídky od jiných týmů se protahovaly a chtěl jsem mít jasno do konce Tour de France. Pořád jsem slyšel – ještě týden… ještě čtrnáct dní… ještě chvilku. Už jsem nechtěl dál riskovat. Přece jenom je to stres, když nevíte, kde budete další sezonu jezdit. A musím říct, že letošní sezona nedopadla úplně podle mých představ. Měl jsem jeden lepší výsledek – druhé místo na Paříž – Roubaix, což  je „oukej“, ale kdybych měl ještě další dobré výsledky, o angažmá bych se nebál. Když jsem však pořád čekal, bylo to nepříjemné. Pak Cannondale oznámil, že skončí a to bylo pro mě poslední pošťouchnutí, abych zůstal tam, kde jsem spokojený a vím všechno, jak funguje. Řekl jsem si, že už dál čekat nebudu. Jsem rád za další dva roky v QuickStepu.

Zájem tedy projevil Cannondale?

Ne, ne, jejich nabídka přišla před dvěma roky, ale letos ne. Na klasiky mají Sepa Vanmarckeho, Langevelda, Dylana Van Baarleho. Myslím si, že by to asi nebyla úplně správná volba. Jsem v QuickStepu spokojenej. Vím, co mě čeká. Myslím si, že rozhodnutím zůstat jsem neudělal chybu.

Ale stejně … když jsi uvažoval o změně, nějaký důvod jsi mít musel. Byla tím důvodem skutečnost, že je v klasikářské sestavě QuickStepu pořád velká tlačenice i když Tom Boonen už kariéru ukončil?

To ani nebyl ten důvod, proč jsem přemýšlel o změně. Spíš jsem si říkal, že pokud chci změnit tým,  je teď správná chvíle. Poslední dvě sezony neproběhly podle mých představ. Říkal jsem si, že by nebylo špatné dostat nový impuls. To že máme spousty lídrů a hodně dobrých kluků, nehraje roli. Myslím si, že i v ostatních týmech je to podobné. To nebyl ten pravý důvod – spíš to bylo: pokud nezměním teď, tak už asi nikdy (směje se). Takže v QuickStepu zůstanu až do důchodu (směje se).

Nabízí se v QuickStepu možnost pokračovat po skončení kariéry závodníka v jiné funkci?

Takhle daleko ještě nepřemýšlím, na to jsem myslím ještě mladej… Sice podle občanky se řadím už spíš ke starším v pelotonu, nebo v týmu určitě. Protože teď zveřejnili, že průměrný věk u nás je 26 roků. To jsem se trošku lekl (směje se), ale tím že jsem přišel na silnici z cyklokrosu, mám za sebou  teprve pět kompletních silničářských sezon. Není to tak, že bych byl za zenitem, ale spíš si myslím, že se pořád můžu ještě zlepšovat. Přestože se mi poslední dvě sezony nepovedly, jak jsem chtěl. Teď jsem změnil přípravu a doufám, že příští sezona bude jiná.

Podstatu změny přípravy Zdeňka Štybara, jeho plány na sezonu 2018 a také to, jak se zapojuje do výchovy svého dvou a půlletého syna Lewise, se dočtete v dalším pokračování rozhovoru, který na stránkách PelotonSportu vyjde v pátek 15. prosince.

Text: Manfred Strnad     Foto: autor